Amélie Nothomb Knihy

Mezinárodní bestseller přeložený do devatenácti jazyků „Aniž bych chtěl, spáchal jsem dokonalý zločin. Kromě oběti mě nikdo neviděl vejít. Nemohl jsem po sobě zanechat dostatečné stopy, aby mě mohli najít. Dokladem toho je, že jsem pořád na svobodě.“ Obchodník Jérôme Angust uvízne na letišti, neboť jeho letadlo má zpoždění. V té chvíli ho začne obtěžovat podivný muž, který si říká Textor Texel, a vypráví mu svůj životní příběh. Ten se však stále více proplétá s událostmi v Jérômově životě. Kdo je ten podivný muž a odkud Angusta tak dobře zná? A sešli se na letišti náhodou, nebo šlo o záměr?

Amélie Nothombová patří ke stálicím francouzského literárního světa. Je sice belgického původu, ale rané mládí a dospívání strávila se svými rodiči diplomaty na Dálném východě a v USA, což se ukázalo pro její tvorbu jako určující. Do Evropy se vrátila jako sedmnáctiletá, vystudovala, krátce nato začala psát a ročně vydává jeden román, na který netrpělivě čekají její příznivci i odborná kritika nejen ve Francii, ale i v mnoha zahraničních zemích včetně Česka. Je totiž známa svým vytříbeně ironickým stylem a sarkasmem, ráda provokuje čtenáře, nebojí se konfliktních témat. V románu Životopis hladu se vypořádává se svými zážitky z dvaceti let dětství a dospívání strávených v odlišných kulturních podmínkách a strhujícím způsobem seznamuje čtenáře s detaily svého osobního života, které vysvětlují její současnou rozpolcenost i otevřenost.

Jedna z nejznámějších současných francouzsky píšících spisovatelek, která sama vyrůstala jako dcera belgického diplomata v Japonsku, se nyní v milostném příběhu inspirovaném vlastním životem vrací do země svého dětství a popisuje zrod lásky mezi jednadvacetiletou učitelkou francouzštiny a jejím dvacetiletým japonským žákem. Dobře zná tamější prostředí a dokáže ho také přiblížit čtenářům. Román byl nominován na několik cen a autorka za něj získala cenu francouzských novinářů Prix de Flore.

Belgická prozaička bravurně rozehrává příběh-interview slavného spisovatele na sklonku života a ctižádostivé novinářky. Věhlasný spisovatel Tach, nositel Nobelovy ceny, má nevyléčitelnou chorobu a zbývá mu jen pár měsíců života. Po zveřejnění této zprávy se novináři předhánějí v žádostech o rozhovory, cynický a nedůtklivý stařík je však s potěšením ničí a terorizuje. Teprve mladá reportérka se mu dostává "pod kůži" tím, že odhalí dávný zločin zašifrovaný v jeho díle. Nastává souboj dvou bystrých intelektů, dvou silných osobností, který vyvrcholí šokujícím zakončením. Román vyšel v roce 1992 coby prvotina a jeho autorka, jím odstartovala svou dráhu úspěšné belgické (francouzsky píšící) spisovatelky.

Mladá belgická dívka přijíždí do Japonska na jednoroční stáž a nastupuje na místo tlumočnice ve významné obchodní společnosti. Tady se ocitá tváří v tvář těžkému vystřízlivění z dávného snu a začíná chápat, jak složitá je cesta za slávou v hierarchii společnosti, kde každý má svého nadřízeného a kde se skutečně tvrdě pracuje. Navzdory všemu dostává ty nejhorší a nejprimitivnější úkoly a postupně padá až na samé dno pracovního žebříčku. Dokáže se s tím vyrovnat?

Význačná belgická spisovatelka zasazuje děj tohoto románu do otřesné televizní reality-show simulující podmínky koncentračního tábora. V kulisách příběhu jedné z obětí, mladé dívky známé pod pořadovým číslem CKZ 114, která vzbuzuje až obsedantní touhu v dozorkyni Zdeně, se Nothombová zamýšlí nad skutečnými významy hodnot, jako je identita, morální čistota, zásadovost. Kontroverzní román vzbudil mezi francouzskou odbornou i laickou veřejností bouřlivou polemiku.

Moderní zpracování příběhu Kráska a zvíře. Epiphanes Otos je ošklivý – mimořádně ošklivý. Srdce má ale na pravém místě a jednoho dne se zamiluje do andělsky krásné herečky Ethel. Postupně se mezi nimi vytvoří pevné přátelské pouto a Epiphanovi se otevřou dveře do lákavého světa slávy. Je však možná láska mezi zosobněnou krásou a ztělesněním ošklivosti? Když jsem se poprvé spatřil v zrcadle, smál jsem se: nevěřil jsem, že jsem to já. Dnes se dívám na svůj odraz a směju se: vím, že jsem to já.

Druhý román Amélie Nothombové (1993) se vyznačuje značnou autobiografičností a reálným, byť neobvyklým dějištěm. Nejde ale o postřehy z exotických cest, nýbrž o vzpomínku na část dětství strávenou v Pekingu v 70. letech minulého století. Nejde ani o Čínu, která stojí v knize v pozadí, ale o lásku, lásku ke špatné osobě, lásku krutou a neopětovanou. Do příběhu o dětské světové válce, středu světa a milostném učednictví líčeném z pohledu dítěte autorka občas vstupuje ze své dnešní pozice dospělého, s nadhledem, s humorem i s jistým cynismem, pro Nothombovou tak příznačným.

V pořadí již čtvrtý česky vycházející román jedné z nejvýznamnějších současných francouzsky píšících autorek. Průbojná, obletovaná a všemi obdivovaná Krista se na fakultě začne přátelit s nenápadnou a osamocenou Blankou, která je zpočátku na vrcholu blaha. Drama začíná v okamžiku, kdy se Krista začne zmocňovat světa Blanche, až ji z něj úplně vytlačí. Antikrista je dalším mistrovským průnikem Nothombové do psychologie jejích dospívajícíh postav.

Marie is the prettiest girl in her provincial hometown and is dating the most popular boy in town. She is the envy of all her schoolmates and she loves it. When she falls pregnant and gives birth to Diana, things change. Diana steals the hearts of all who meet her, inciting nothing but jealousy in her mother. This is Diana's story. The story of a young, brilliant woman who grows up without maternal affection. It is the story of Diana's relationships with other women: her best friend, the sweet Elisabeth; her mentor, the selfish Olivia; her sister, the beloved Célia; and, of course, her mother. It is a story about the baser sentiments that often animate human relations: rivalry, jealousy, distrust.