Peter Brook patří k nejvýznamnějším divadelním režisérům a experimentátorům v celosvětovém měřítku. Inscenoval od roku 1950 desítky představení a režíroval uznávané filmové adaptace. V roce 1981 nazkoušel v divadle Bouffes du Nord v Paříži Tragédii Carmen, kterou převedl i do filmové podoby. Deník pořizovaný Michelem Rostainem během zkoušení hry je autentickým svědectvím režisérovy otevřené a pečlivé práce se souborem. Popisuje především, jak se Brook snaží zbavit operní pěvce veškerých manýr a hereckých stereotypů například permanentní cvičení hlasu, pohybů a gest, využití fotografií či filmu pro evokaci prostředí a charakterů. Na konkrétních příkladech popisuje i jednotlivá herecká cvičení, improvizace a překážky, s nimiž Brook při zkoušení zápasil, promýšlení jejich jednání či improvizované přehrávání scén a interakcí postav. Finální podoba inscenace se rodí z intenzivní spolupráce celého souboru.
Michel Rostain Pořadí knih (chronologicky)
Michel Rostain, s hlubokým zájmem o hudbu a filozofii, přináší do své literární tvorby jedinečnou perspektivu. Jeho psaní se vyznačuje interdisciplinárním přístupem, který čerpá z jeho rozsáhlých zkušeností v oblasti divadla, hudby a humanitních věd. Čtenáři ocení jeho schopnost zkoumat složitá lidská témata s inteligencí a citem. Rostainova díla nabízejí poutavé a podnětné čtení pro ty, kteří hledají literaturu, která spojuje uměleckou zručnost s intelektuální hloubkou.
Mots-clés: mort enfant adulte ; deuil.
Le Fils
- 160 stránek
- 6 hodin čtení
Le Fils est mort. Méningite foudroyante. Et rien ne prédispose à la mort d'un enfant. Tout est perdu, d'un seul coup. Tout s'éteint. On traque le moindre signe, une odeur, une image ; on décortique le moindre souvenir. Cette expérience tragique, Michel Rostain en a fait un livre. Et prête sa plume, sa voix, son "je" à celui qui n'en a plus. Celui qui voit tout, sait tout. Qui sait la douleur et les pleurs, le vide, l'immense chagrin de ceux qui restent. Et raconte sa vie, sa courte vie de jeune homme. Avec tendresse, amour, pudeur, humour, le Père se coule dans les habits du fils, relit, réécrit leur vie commune, de l'autre côté du voile. Et lui redonne un souffle. Du deuil à la lumière...