Další ze svazků Slovníku spisovatelů je zasvěcen autorům z Pyrenejského poloostrova a vedle autorů španělských a portugalských zahrnuje i další literatury tohoto regionu: galicijskou, katalánskou, baskickou atd. Kniha jistě potěší nejen všechny zájemce o hispanistiku a portugalistiku, literární a divadelní vědce a kritiky, ale svou přístupnou esejistickou formou je určena všem zájemcům o literaturu, divadlo a kulturu vůbec.
čili Trpká cesta poznání
Postava Goyi v něm vystupuje jako na tapiserii, obklopená tisícem barev historických událostí. Kromě malíře zobrazuje ohromující panorama osmnáctého století ve Španělsku: na jedné straně španělskou inkvizici, stále ještě zakořeněnou ve středověku, která už na královský rod nemá téměř žádný vliv. Na druhé zrození nové doby v čerstvém větru vanoucím přes hranice z Francie, rozvoj měšťanstva, obchodníků, politických stratégů. A uprostřed všeho král Carlos, posedlý zájmem o hodinky, prostoduchý monarcha, kterého před napácháním ještě větších škod chrání nejen pohodlná povaha, ale i politika jeho chytré, života lačné manželky…
Dvě novely kubánského autora naší doby. Barokní koncert (1974) se odehrává v Benátkách o masopustě roku 1733, kdy Vivaldi diriguje svou operu o aztéckém králi Montezumovi. Příběh vyjadřuje autorovo přesvědčení o nadčasovosti hudby a souvislosti jejích různých stylů. Harfa a stín (1979) je zamyšlením nad osobností Kryštofa Kolumba, nad motivací jeho objevitelských cest a úvahou o významu připojení Ameriky k Starému světu a také zamyšlením nad historií a problematikou americko-evropských vztahů.
Slovník přibližuje španělsky, portugalsky, francouzsky a holandsky píšící autory Střední a Jižní Ameriky, indiánskou literaturu a díla španělských kronikářů z doby conquisty. Přehledy jednotlivých národních literatur dané oblasti.
Milostný příběh z mondénní francouzské společnosti šedesátých let. Jde o příběh krásné a inteligentní ženy, žijící ve volném svazku se starším mužem, jímž je milována a finančně zajištěna a přesto se vrhá do chvilkového milostného dobrodružství. Prvotní vášeň a okouzlení brzy pomine a nutnost pracovat jejich lásku zabíjí. Hrdinka se vrací zpět ke své jistotě, kam jí vrací její strach ze samoty, egoismus a trvalá neschopnost skutečné lásky.
Literární zpracování tragického osudu zapomenuté francouzské sochařky, sestry spisovatele Paula Claudea a žačky i životní lásky Augusta Rodina. Camille - krásná a geniálně nadaná dívka se v sedmnácti letech stává žačkou, později milenkou, jednoho z největších sochařů naší doby. Její láska je tragická. Je jí třicet let, když ji rodina, po smrti otce, který v ní jediný věří, dá zavřít do ústavu pro choromyslné. Zde žije, všemi zapomenutá, 30 let...
Juan Preciado se na přání své umírající matky vrací do její rodné vesnice. Namísto kdysi rajské Comaly však nalézá jen vyprahlé místo a postupně odhaluje, že život zde není nic víc než pouhá vzpomínka. Neskutečné se prolíná s každodenním a v mytickém prostoru se ruší protiklad života a smrti. Příběh se koncentruje kolem ambivalentní postavy Pedra Párama, jenž bezohledně vládne celému kraji a současně trpí nešťastnou láskou k Susaně San Juan. Nejedná se však o běžné líčení tragického života mexického velkostatkáře – vyprávění se skládá z útržků dialogů a monologů těžko identifikovatelných hlasů, chronologický sled událostí je narušován vzpomínkami a vkládanými rozhovory z minulosti. Novela, jež měla původně nést titul Šepoty, je komponována z hlasů zemřelých, předestírá perspektivu pověrčivých mexických venkovanů a překypuje symbolickými figurami a odkazy. Pedro Páramo se brzy po svém vydání stal zásadním dílem hispanoamerické literatury, jehož vliv nacházíme u autorů, jako jsou Gabriel García Márquez, Mario Vargas Llosa či Julio Cortázar.
Pár hodin po svatebním obřadu "vrátil" Bayardo San Román svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se zařekli, že Santiaga Nasara za zhanobení sestry zabijí. Všichni v městečku tuší, že k vraždě dojde, ale nikdo poroti tomu nic nepodnikne... Proč? Vyprávění se obrací nikoli k odsouzení dvou vrahů, ale k odsouzení společnosti, která to strpí. Kroniku ohlášené smrti nekoncipoval Márquez jako kriminální román v tradičním smyslu. O vraždě se sice dovídáme už na první stránce, ale nevysvobodí nás to z účasti na osudu zavražděného, o němž víme, že je obětí předsudků a svatouškovské pseudomorálky. V tragickém příběhu kolektivní viny poznáváme sami sebe: i my denně přihlížíme působení zla, a i když s ním nesouhlasíme; i my podléháme strachu, pohodlí, lhostejnosti a mravní ochablosti...
Kniha obsahuje řadu autobiografických prvků: místo Bonnardova bydliště se kryje s místem narození a dětství Anatola France, Bonnardova „říše knih“ byla asi velice podobná knižnímu obchodu Franceova otce, jakož i řada zálib. Základním námětem knihy je už tehdy protizákonný konflikt sešpatně fungující společenskou institucí (jak je naznačeno přímo v titulu knihy). Toto dílo z roku 1881 proslavilo Anatola France v širších čtenářských vrstvýách a získalo mu i oficiální uznání v podobě ceny Francouzské akademie.
Mladá, krásná a počestná Ana Ozoresová se v manželství se starým soudcem cítí zklamána ve svých erotických a mateřských touhách a hledá naplnění svého života v jiném vztahu. Děj příběhu se odehrává od října 1875 do října 1978 ve společnosti hlavního města provincie Vetusty. Drama je zasazeno do prostředí španělské šlechty atakované již novou buržoazně orientovanou aristokracií.
