Eduard Hodoušek

Eduard Hodoušek se narodil 18. září 1921 ve Volyni, jihočeským nářečím se později nechal inspirovat při překladech peprných španělských slov. Studoval na sklonku čtyřicátých let srovnávací dějiny literatur a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde navštěvoval přednášky Václava Černého či Jana Mukařovského.

První překlad publikoval roku 1948 pod pseudonymem a jako ilegální tisk - Zlaté náušnice od Jolány Földesové, Maďarky uprchlé do Británie, byly v tehdejší atmosféře příliš prozápadní.

Dva roky byl korektorem nakladatelství Melantrich, poté na jedenáct let zakotvil ve Státním nakladatelství krásné literatury, pozdějším Odeonu. Pracoval usilovně: po devítihodinové směně nakladatelského redaktora překládal po večerech a o nedělích.

Svůj první překlad ze španělštiny vydal roku 1956: drama Fernanda de Rojase Celestina z patnáctého století patří k nejvýznamnějším památkám španělského písemnictví.

V šedesátých letech působil v Akademii věd, odkud se po osmi letech vrátil do Odeonu, kde zůstal až do odchodu do penze v roce 1982. Tehdy Hodoušek sáhl po svém životním překladu, osmisetstránkovém opusu Regentka, nejlepším španělském románu 19. století.

Hodoušek ho překládal dva roky, na jeho vydání však kvůli nejrůznějším nakladatelským peripetiím čekal téměř dvacet let. Brilantní převedení mnohovrstevného díla od prozaika a literárního kritika Leopolda Alase, známého spíše jako Clarín, ocenila roku 2002 Obec překladatelů Jungmannovou cenou.

Při jejím udílení Hodouškovi složila poctu předsedkyně poroty Jaroslava Emmerová: "Je to osobnost skutečně neobyčejně košatá, všechno dělající na vysoké profesionální úrovni, přitom je to člověk skromný a přátelský."