Eva Pátková Pořadí knih

Po dlouhém cestování a překonání všech nástrah se Jem probouzí uprostřed enklávy, kterou i s přáteli tak zoufale hledal. Nejsou zde ale všichni. Katta zmizela beze stopy a Lucie leží na ošetřovně v kómatu i s malým squidem. Přátelé se snaží zjistit, jak by se mohli dostat zpátky do své doby, když jim vůdkyně GAIA prozradí šílený plán. Svým příchodem totiž nevědomky spustili do chodu velice nebezpečné věci. Nyní je v ohrožení celá planeta Země a Jem s ostatními se musí rozhodnout, zda se v blížící poslední bitvě postaví na stranu zvířat, nebo lidstva. Závěrečný díl trilogie Evoluce slibuje velké napětí a ukončení nečekaného dobrodružství skupinky mladých lidí, kteří při havárii letadla skončí místo na letišti v Denveru v budoucnosti.

Když Lucie a její přátelé po vyčerpávající cestě dorazí do města posledních přeživších, brzy zjistí, že zde nenajdou odpovědi, které celou dobu tak usilovně hledali. Lidstvo se místo vpřed posunulo ve vývoji zpátky do hlubokého středověku. Když se mladí lidé při čtení zakázané posvátné knihy dozvědí, že nejsou jediní cestovatelé časem, musí z pevnosti okamžitě utéct. Mají jasný cíl. Přežít cestu přes zemi plnou obřích squidů, nepřátelských zvířat, přejet poušť a nalézt místo vybudované cestovateli časem.

Otfried Preußler vybral a nově převyprávěl třikrát třináct nejkrásnějších a nejzajímavějších lidových pověstí o pokladech a jejich strážcích, o kouzelnících a čarodějnicích, o strašidlech a duších, které se tradují v německém prostředí. Jak sám uvádí v předmluvě, je vypravěč příběhů, nikoli vědecký sběratel pověstí. Proto si osobuje právo “vzájemně spojit rozličné verze jednotlivých pověstí tak, aby se co nejvíce přiblížil ideálnímu typu dané báje. V praxi to znamená, že k přesvědčivému začátku pověsti pocházející ze Saska připojí uspokojivější závěr, jaký se tradičně vypráví v Durynském lese; do toho přidá několik doplňujících detailů z Lužice a několik barevných tónů z Eichsfeldu.”

Hrdina románu Raimund Gregorius je profesorem starých jazyků na gymnáziu v Bernu. Starší pán se svými návyky a zaběhlými rituály, od kterého nikdo nečeká, že by mohl svůj život ještě nějak změnit. Jednoho rána se však na mostě setká s tajuplnou ženou, jež stojí na zábradlí a trhá na malé kousíčky do řeky jakýsi dopis… žena je pro celý příběh zdánlivě nedůležitá, ale díky ní vše začíná – ve chvíli, kdy na profesorovu zvědavou otázku, jaká že je její rodná řeč, odpoví portugues.

Ernst H. Gombrich, proslulý kunsthistorik, autor mj. Příběhu umění, je schopen velmi osobního pohledu na historické události, o nichž se zaujetím vypráví. Ačkoliv své "Stručné dějiny světa" původně určil mladým čtenářům, představují naprosto ojedinělý čtenářský zážitek i pro mnohem starší čtenáře. Jeho Dějiny světa čtenáře provedou historií od nejstarších počátků až do dvacátého století, seznámí ho s důležitými historickými osobnostmi a událostmi, ale také ho poučí o souvislostech a spojitostech mezi různými údobími a územími. Gombrich své dějiny lidstva vypráví jako příběh, ne vždy právě útěšný a pochopitelně nezavršený. Otevřený konec však znamená naději do budoucna.

Když se na počátku 15. století náhle začaly hroutit velké katedrály, kostely a dómy, zachvátila obyvatelstvo panika. Je to pomsta bohů, nebo dílo ďábla? V těchto neklidných dobách zachrání čirou náhodou krásná Afra - dcera knihovníkova, jenž zemřel za záhadných okolností - život poněkud podivínskému staviteli katedrál Ulrichovi z Ensingenu. Ti dva se do sebe zamilují. V nejvyšší nouzi si Afra vzpomene na tajemnou skříňku, kterou jí kdysi zanechal otec s tím, že obsah skříňky jí sice může přinést bohatství, ale zároveň uvrhnout do zkázy celý západní svět... Prázdný pergamen představuje zpočátku pro oba milence hádanku. Teprve s pomocí alchymisty dokážou zviditelnit latinský text, jenž v tajném písmu vytvořil benediktinský mnich a v němž kajícně přiznává, že CONSTITUTUM CONSTANTINI, jímž císař Konstantin údajně daruje papeži právo vládnout nad západořímskou říší, je podvrh, který sepsal on sám. Je jasné, že něco takového chce církev dostat do rukou za každou cenu. Afra s Ulrichem se ocitají v ohrožení, a než si stačí uvědomit, jak nebezpečný dokument se jim dostal do rukou, jsou jim už na stopě papežovi pochopi z tajné sekty Lóže odpadlíků, aby je navždy umlčeli...... celý text

Oproti románu Na západní frontě klid se tentokrát posouváme v čase do II Světové války, ovšem dějová linie je skoro totožná - voják na frontě, potom na dovolence a zase zpět na vojnu. Ernst Graber jako německý voják prošel Francii, octl se v Africe na tažení, potom na východní frontě vdobě ústupu vojsk před Rudou armádou, zpátky domů a když už se zdá, že spolu se svou ženou Alžbětou může začít nový život a budovat domov, je povolán zpět na frontu, aby ještě zachránil německou říši před finálním koncem. Vyšlo v Edici Klub Čtenářů svazek 463 jako druhé vydání, v překladu Evy Pátkové první.

Nové, samostatné vydání méně obvyklé, avšak nikoli méně cenné podoby Hessova díla. Na menší ploše a s využitím romantického instrumentária „nereálného“ světa pohádky probírá autor opět z jiného úhlu svá věčná témata. Nevelký cyklus potěší všechny čtenáře, jimž není cizí nahlížet nadčasová témata, zdánlivě odtažitá modernímu světu, médiem pohádkového vyprávění.

Kniha je velkou klasikou mezi německými knihami. Není to kniha jen pro děti. Odborníci se nemůžou shodnout, zda se jedná o román či o pohádku, zda je to fantasy či není. To však není důležité. Důležité je to, že v této knize si najde své téměř každý. Michael Ende dokázal ve svých dílech ztvárnit realitu i fantazijní svět. Do češtiny byla kromě Nekonečného příběhu přeložena i kniha Děvčátko Momo, která za Nekonečným příběhem rozhodně nezaostává. Nutno upozornit, že Michael Ende radikálně nesouhlasil s tím, jakým způsobem byl natočen film, neboť film zcela nevystihl to, co chtěl Ende knihou říci. O dalších dílech ani nemluvě. Kniha začíná tím, že se Bastián dostane ke tajuplné knize a ukryje se s ní na půdu školy. Zde začíná příběh reálného světa. Text knihy je psán červeně. Jakmile se přeneseme s Bastiánem do světa Fantázie (jak je v knize psáno), text se změní na černou barvu (v něm. originále někdy zelená). Podle těchto barev můžeme v knize sledovat, v jakém světě se právě nacházíme. Za nedlouho však tyto světy začnou splývat...... celý text

Autor domyslil do konce Platonovu metaforu lidského vědomí jako jeskyně, v níž přikovaní zajatci jsou schopni vnímat pouze matné stíny věcí, ne věci samé. Jestliže pro dřívější racionalisty byla schopnost reflexe a sebereflexe zdrojem pocitu svobody a štěstí, pro pozdního racionalistu Dürrenmatta z ní vyplývá spíš pocit úzkosti.