František Vrba Knihy

Když J.R.R. Tolkien počátkem 30. let sepisoval - jak sám uvedl, na základě zcela náhodné inspirace - Hobita jako vyprávění určené vlastním dětem, netušil ještě, že pohádkový příběh o velké cestě družiny trpaslíků a hobita Bilba Pytlíka za uloupeným pokladem se později stane jedním ze stavebních kamenů rozsáhlého cyklu příběhů, legend a mýtů z dávné Středozemě a proslaví svého autora doslova po celém světě. Během více než půlstoletí od jeho prvního vydání si Hobita a jeho hrdinu - jenž zprvu jen velmi neochotně opouští pohodlí svého domova, aby během dobrodružné cesty za trpasličím pokladem postupně získal slávu a uznání svých společníků - zamilovaly miliony čtenářů, kniha se v 60. letech stala jedním z kultovních textů západoevropské a americké mládeže a Bilbo sám si vydobyl čestné místo mezi nesmrtelnými hrdiny světové literatury pro děti. Představovat Bilba, dobráckého čaroděje Gandalfa, draka Šmaka a ostatní protagonisty Tolkienova příběhu dnes už není třeba ani českým čtenářům, kterým se Hobit dostává do rukou již potřetí, poprvé však v úplnosti včetně autorových vlastních map a ilustrací.

V obsáhlé rodinné kronice, zahrnující události od války Severu proti Jihu až po první světovou válku se autor nechal inspirovat biblickým příběhem Kaina a Ábela. Děj se odehrává v údolí Salina v Severní Kalifornii a román je pohledem do lidského nitra dvou bratrů. Kniha byla úspěšně zfilmována.

Pahorek: Dramatický příběh z anglické vojenské káznice v týlu severoafrické fronty za druhé světové války vychází z vlastních trpkých zkušeností anglického autora. Uměle vytvořený pahorek z kamení slouží jako novodobý mučící nástroj a jeho zdolávání ve vyprahlé poušti považují dozorci za poslední prostředek ke zlomení zbytků lidské důstojnosti trestanců. Pahorek z písku: Volné pokračování románu Pahorek. Děj se opět odehrává v nelidských podmínkách trestaneckého tábora. Hlavním tématem jsou dvě vraždy, k nimž zde dojde a jejich následné vyšetřování. Děj je obohacen vzpomínkami jednotlivých postav a vykreslením různých charakterů trestanců i dozorců.

Baladou o žaláři v Readingu (1898) se Oscar Wilde vyrovnával se svým pobytem ve vězení - byl odsouzen na dva roky těžkých nucených prací za homosexualitu, která byla od roku 1895 trestná. Šlo ovšem o zástupný důvod: soudobá společnost se jej především chtěla zbavit. Prostřednictvím osuduvojáka, který zabil svou milou a je uvězněn a následně popraven, autor balady s hořkostí nahlíží na krutost a odlidštěnost viktoriánského vězení. Vězňův příběh jej vede také k úvahám o lidské lásce, pomíjivé a člověkem málo ceněné. Působivými ilustracemi doprovodil Ivan Štrouf.

Když během druhé světové války dobyla britská armáda Tripolis, změnil se italský blázinec v Královskou vojenskou věznici. Nikdo tady nemá šanci na spravedlnost, naději na milost – a to dokonce ani v hrobě. Pahorek z písku navršený vězni je pro ně tím nejstrašnějším trestem. Zaliti potem s neskutečnou námahou pochodují nahoru a dolů pod nemilosrdným africkým sluncem.

Moderní překlad Nového zákona pro třetí tisíciletí. Slovo na cestu je čtivý, jasný a srozumitelný překlad Nového zákona. Převádí do současné moderní češtiny teologické výrazy a formulace, které mohou být dnešnímu člověku vzdálené. Pomáhá tak čtenáři pochopit myšlenky a smysl původního biblického textu. Velkou oblibu si získal nejen mezi začínajícími, ale i zkušenými čtenáři Bible. Ti oceňují, že mohou lépe číst i delší oddíly najednou, a objevovat tak nové souvislosti.

Nesmrtelný válečný román, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání– válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit

První sbírka olomouckého básníka Františka Vrby (narozen roku 1982 v Plzni). Básnická sbírka Františka Vrby je výrazem existenciální tísně ve světě, v němž každá situace teď a tady je zatěžkána vědomím fatality lidské existence. Básnické reflexe všedních událostí však vedle ironického, erotického či melancholického vyznění míří především k vyslovení obecnější zkušenosti člověka ve světě, v němž vládne „bezkrevná noc jak prsy utonulých“. Své reflexe prostých událostí František Vrba posouvá až k mytizované obraznosti. Čtenář se ocitá v mytickém lese plném jelenů a vlků, kde žena po večeři z vnitřností jehňat smývá v potoce krev, a její nohy jsou při milostném aktu ovinuty Karkulčinou stuhou.

Humoristické povídky s vtipnou a překvapivou pointou, v nichž se střídá duchaplný salonní humor s prvky recese a černé grotesky. Společným rysem těchto povídek je břitká satira a humor, který si bere s jemnou ironií na mušku společenské mravy, charakterové vlastnosti a politické názory typicky britského ražení. Řada povídek čerpá z groteskních životních situací, většina je však přes veškerou ironii a humor naplněna smutkem nad komedií, kterou většina lidí celý život hraje, aby si zachovala zdání osobní důstojnosti a společenskou prestiž. Povídky vybral a předmluvu „Sakiho Léčba neklidem“ napsal Jaroslav Hornát.

Americký autor volí pro svou zpověď o deziluzi nad chováním americké okupační armády v Africe a v Itálii za druhé světové války formu románu, rozpadávajícího se v galerii lidských portrétů, prolínaných trpkými causeristicko-esejistickými „promenádami“. Kniha odhaluje vypočítavé apoživačné typy velitelů a armádních činitelů, kteří prosazují na okupovaném území kořistnický, zkorumpovaný řád, projevující se řadou přečinů a zločinů, a vedle toho předvádí zmatené a ideově dezorientované vojáky, kteří jsou nástrojem tohoto počínání.