Giuseppe Tomasi di Lampedusa Knihy

Čtyři drobné prózy italského prozaika (1896–1957), autora jediného románu Gepard, známého i z filmového přepisu.

Román italského autora, který ve své době vzbudil senzaci. Proslavilo jej také filmové zpracování Luchina Viscontiho. Ve chvíli, kdy začíná příběh, zapadá neodvratně sláva kdysi mocného rodu sicilských Salinů, majícího ve svém znaku geparda. Píše se rok 1860 a na Sicílii se vyloďují oddíly Garibaldiho, lid povstvává, osud starého bourbonnského režimu je zpečetěn. Mezi povstalci je i synovec panujícího knížete ze Saliny - Tancredi; don Fabrizio jeho jednání schvaluje: je třeba zachránit, co se zachránit dá, "usměrnit" revoluci tak, aby se všecho změnilo a všechno zůstalo při starém. Don Fabrizio zdaleka není opovrženíhodný feudál, je to muž osvícený, vysoce inteligentní a ušlechtilý. Brzy si uvědomí, že i když se plán zdánlivě podařil a nedošlo k žádným radikálním převratům, doba se změnila: moc přechází do rukou dravým a bezohledným kořistníkům, kteří nemají smysl pro hodnoty ducha... Identifikační číslo tohoto vydání knihy: 01-042-68

From the atmospheric recollections of the Palazzo Lampedusa in Palermo at the turn of the twentieth century in 'Childhood Memories' to the delightful fantasy 'The Professor and the Siren', from the gently humorous, bittersweet tones of 'Joy and the Law' to 'The Blind Kittens', this volume showcases Lampedusa's unparalleled narrative skills.

Der postum entdeckte Nachlass des großen sizilianischen Romanciers wirft ein neues Licht auf den berühmten Schöpfer des Gattopardo. Beinah dreißig auf Hotelbriefpapier verfasste und bis dato unbekannte Briefe legen Zeugnis ab von der weltoffenen Persönlichkeit des gebildeten jungen Mannes, der zwischen 1925 und 1930 mit dem Zug die Metropolen Europas bereiste. Rom, Florenz, Zürich, Berlin und London sind nur einige der Stationen auf der Route des Fürsten, der uns – liebevoll, augenzwinkernd und bisweilen boshaft – von Kultur, Kunst, Klatsch und Kulinarik erzählt und uns so ungewöhnliche Reisebilder einer vergangenen Epoche schenkt. Ein kostbares Vermächtnis, das die faszinierenden Goldenen Zwanziger noch einmal auferstehen lässt!

Román, v němž Stendhal červenou barvou symbolizuje revoluci a černou barvou tmářství a despotismus. Syn vekovského dřevaře Julien Sorel chce dosáhnout v životě vynikajícího postavení. Potlačuje v sobě sympatie k Napoleonovi, protože jako jeho obdivovatel by ve stávajících politických poměrech by s nimi nemohl získat kariéru. Ačkoliv opovrhuje náboženstvím, dává se bez přesvědčení na kněžskou dráhu, neboť ta je nezbytným předpokladem ke kariéře, po níž touží. Sorel je pokrytec, který předstírá nebo utajuje city a názory podle toho, jak to vyžaduje jeho vlastní zájem. Svou ctižádost vnáší i do milostného poměru, který mu má pomáhat v kariéře. Postupně miluje dvě ženy, nejprve paní de Rénal, starostovu ženu, později, když pronikne do vysoké pařížské společnosti, Mathildu de la Mole. Sorel je však stále nespokojený, poznává, že ve střízlivé měšťanské době je každý úspěch problematický. Když postřelí paní de Renal a dostane se před soud, odmítá přijmout milost od společnosti, kterou nenávidí, a raději umírá na popravišti jakožto vzbouřený plebejec.