Marija Michajlovna Stepanova Knihy

Der Ausbruch der Covid-Pandemie setzte im März 2020 einem Aufenthalt Maria Stepanovas im britischen Cambridge ein Ende. Zurück in Russland, verbrachte sie die folgenden Monate in einem Zustand der Erstarrung – die Welt hatte sich vor ihr zurückgezogen, die Zeit war »ertaubt«. Als sie aus diesem Zustand auftauchte, begann sie Ovid zu lesen. Motive fanden zueinander, die lange in ihr gewartet hatten. Wie schon in Der Körper kehrt wieder verwandelt sie historische und aktuelle Kataklysmen in ein ungemein feingliedriges, bewegliches Gebilde aus Rhythmen und Stimmen. Das Poem, das in einer rauschhaften poetischen Inspiration entstand, spricht vom Winter und vom Krieg, von Verbannung und Exil, von sozialer Isolation und existentieller Verlassenheit. Stepanova findet grandiose Bilder für das Verstummen: wenn etwa Worte, die wir einander zurufen, in der Luft gefrieren und unser Gegenüber nicht mehr erreichen. Das Werk verwebt Liebesbriefe und Reiseberichte, chinesische Verse und dänische Märchen in eine vielstimmige Beschwörung der gefrorenen und langsam auftauenden Zeit.

Próza současné ruské básnířky a esejistky Mariji Stěpanovové s účtujícím názvem Památce paměti reaguje na dnešní posedlost minulostí. Autorka se k ní obrací, aby ji důkladně prozkoumala a vypořádala se s ní. Příběh se soustředí na zdánlivě obyčejnou ruskou, respektive sovětskou rodinu s židovskými a ukrajinskými kořeny, jejíž členové jsou lhostejnými statisty bouřlivých dějin dvacátého století – revolucí, čistek a válek, které tvoří pozadí jejich každodenního života. Stěpanovová citlivě kombinuje dopisy, deníky a fotografie z domácího archivu s vyprávěním o sobě a své cestě za osudy mrtvých předků. I když autorka ironicky zmiňuje, že se jedná o hledání kořenů, osobní linie se prolíná s esejistickými kapitolami o významných osobnostech, jako jsou Osip Mandelštam, W. G. Sebald, Rafael Goldchain a Francesca Woodman, a další. Všechny spojuje autorčina snaha pochopit, co znamená paměť v epoše postpaměti a jak minulost ovlivňuje naši současnost. Román není jen soukromým pomníkem rodinné paměti, ale naléhavým pokusem zbavit se nutkavé potřeby neustále se ohlížet zpět. Kniha byla zařazena do užšího výběru mezinárodní Booker Prize 2021.