Miloslav Žilina Knihy

Detektivní příběh švédské autorské dvojice. Děj začíná 13. listopadu 1967, kdy je v dvoupatrovém autobuse postříleno včetně řidiče celkem osm cestujících a jeden je vážně zraněn. Kdo se mohl něčeho takového dopustit? Jde o dílo psychopata nebo je zamýšlenou obětí jen jeden z cestujících? Jak to, že mezi pasažéry byl policista? A tak se rozbíhá zdlouhavé vyšetřování… Tato kniha v USA obdržela cenu Edgar pro nejlepší detektivku roku 1968. Je to vůbec první neanglicky psaná detektivka, která byla takto vyznamenána.

Výňatek nejvýznamnější partie se spisu Literární recenze, v němž autor analyzuje anonymní román Dva věky, staví do protikladu revoluční dobu a svou současnost. Pro Kierkegaarda revoluční doba představuje bytostné zanícení, niternou účast a permanentní nadšení, zatímco současnosti vyčítá přemíru reflexe, která vede k pouhému diváckému postoji, k napětí, rušícímu opravdový vztah a nastolujícímu negativně jednotící princip záští a nivelizace, jež nalézá svůj výraz v abstraktnosti veřejného mínění. Práce je sestrojena z jemného přediva autorova dialektického umění.

Příběh slavného historického románu vychází z historických událostí, nicméně je zřejmé, že autor do něho vložil především trpké životní zkušenosti generace, která prožila pronásledování pro svůj původ, útěk do emigrace a hrůzy druhé světové války. Děj románu se odehrává ve Španělsku.koncem 12. století v době, kdy Evropa žije svatou válkou - válkou mezi křesťany a muslimy. Ve Španělsku té doby je silně zastoupeno i židovské obyvatelstvo, které po prožitých pogromech touží po tom, aby v klidu a míru mohlo pracovat a zvelebovat své domovy. Na pozadí těchto historických událostí se odehrává milostný příběh kastilského krále dona Alfonsa a krásné židovky Raquel, příběh plný hluboké lásky a milostné vášně. Ovšem vztah dvou tak odlišných lidí - - něžné, citlivé a vzdělané Raquel a pyšného násilnického rytíře dona Alfonsa -- nemůže skončit jinak než smrtí jednoho z nich.

Napínavý detektivní příběh se odehrává v hotelích, mezi herci pornofilmů a je zároven poutavým románem o dnešním životě ve Švédsku.

Sedm fantastických povídek anglického mistra tohoto druhu literární formy, jenž odborně vzdělán v přírodních vědách, našel svůj nejvlastnější obor ve fyzice a v užité matematice. Jeho povídky, zřetelně navazující na Wellse, jsou tedy opřeny o odborné znalosti, takže mají rysy reality,a zaujmou jak bohatě rozvíjeným darem fantazie, tak smyslem pro humor v tomto literárním odvětví vzácným.

Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v r. 1942 označen vichystickou kritikou jako "ochablost ducha" a "degenerace lidství". Ve skutečnosti je příběh Meursaulta, náhodného vraha odsouzeného k smrti, protože odmítá přijmout roli v společenských hrách, působivou oslavou člověka, a to člověka revoltujícího. Podle vlastní Camusovy interpretace "cizinec" až do konce odmítá lhát a bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji "těm druhým" vnucoval.

Rozsáhlá románová freska je humorným pohledem na poměry zapadlého brazilského městečka. Do tohoto městečka na severu Brazílie přijíždí po 26 letech žena, kterou kdysi otec v mládí vyhnal pro nemravný život. Už jí odpustil, protože jej i své sestry finančně podporuje a je považovánaza bohatou a váženou ženu. Další událostí, která rozvíří poklidnou hladinu života je připravovaná stavba chemické továrny. Tato stavba a očekávaný turistický ruch mají pozvednout městečko. Když se však ukáže, že továrna by zamořila okolí a zničila život v moři, reagují obyvatelé svérázným způsobem. Rovněž zjistí, že bohatství rodačky má choulostivý charakter.

Autorem detektivního románu z čínského prostředí je proslulý autor anglických detektivek, diplomat a vynikající znalec staré čínské literatury, umění a kultury (nar. 1910 v Holandsku). Příběh na pozadí působivě vylíčeného prostředí a krutých zvyku náboženského kultu objasňuje sérii vražd, které provázejí úsilí získat ztracený císařský klenot, obrovskou perlu, která se kdysi záhadně ztratila z císařskéno palace a po stu letech se objevuje na trhu překupníků.

Pád (1956) je poslední velkou prózou Alberta Camuse. Původně měl být zařazen do povídkové sbírky Exil a království, vzhledem k neustále se rozšiřujícímu obsahu díla se však spisovatel rozhodl povýšit jej na román a publikovat odděleně. Pád je jedinou Camusovou prózou, do jejíhož hrdiny vložil autobiografické prvky, přestože sklon pokoutního advokáta Clamence vynášet nad lidmi soud autorovi rozhodně vlastní nebyl, stejně jako neschopnost poznat a analyzovat vlastní vinu. Clamence nepřispěje na pomoc tonoucí sebevražedkyni – jako „člověk revolutující“ nemůže své provinění omluvit ani odpykat, protože nemá Boha ani budoucnost, která by mu dala rozhřešení. „Mytický“ ráz předešlých románů se rozhodl Camus v Pádu nahradit dušezpytným ponorem, neboť si, jak sám napsal v Zápisníku, předsevzal postihnout „lež, což je rozpor mezi vnějším projevem a skrytým životem člověka“.