Ferdinand Stiebitz Knihy

Nejstarší řecká lyrika předkládá čtenáři Antické knihovny reprezentativní výbor poezie (s výjimkou eposu a sborové lyriky) vzniklé v archaickém a klasickém období straé řecké společnosti. Tehdy lyrika zahrnovala širší paletu námětů, než jak je tomu dnes. Čtenář se tu setká s vlastními lyrickými projevy, ale také s projevy útočnými, kritickými, s básněmi k vínu, epigramy aj. Svazek obsahuje nejen poezii básníků, kteří se stali součástí světové kultury – za všechny jmenujme Sapfu a Anakreonta –, ale i těch, kteří měli ohlas jen v antice; z veršů poznáváme jejich dobu, společenské a kulturní prostředí, v němž tvořili. Tak např. první "prokletý" básník Hippónax nám ukazuje pestrou a rozmařilou společnost řecko-lýdskou z Malé Asie, Xenofanés nám odráží zajímavý myšlenkový posun od mytického myšlení k racionálnímu. Do souboru byly pojaty i projevy anonymních autorů, ať už lidové poezie či veršovaných nápisů, které ukazují na široký proud, z něhož vyústil výkvět starořecké poezie. Na tento svazek navazují Obrázky z řeckého života (Antická knihovna č. 48).

Soubor básní, písní a zlomků, které se zachovaly z díla básnířky z ostrova Lesbos

Tento svazek Antické knihovny, uvadějící překlady tragédií Alkéstis, Trójanky, Ífigeneia v Aulidě, Élektra, Orestés, k nimž je přiřazena Médeia, je reprezentační ukázkou hodnot, jimiž Eurípidés už v době svého života fascinoval diváky, provokoval jejich myšlenky, pobuřoval konzervativní zastánce starých tradic a navíc – aniž si toho byl vědom – psal kroniku myšlenkových svárů své doby.

Reedice jednoho z nejúspěšnějších a nejžádanějších titulů Antické knihovny přináší úplný soubor milostné poezie proslulého starořímského "pěvce lásky". V básnických sbírkách Lásky, Listy milostné, Umění milovat a Jak léčit lásku probírá básník rozmanité podoby lásky. Pro toto vydání byl soubor doplněn prvním českým překladem dochovaného zlomku Ovidiovy básně Prostředky k pěstění ženské tváře, která se tradičně řadí k autorově milostné poezii, a také moderní předmluvou.... celý text

Apuleinův román – jediný v celistvosti uchovaný z celého římského písemnictví – o proměně lehkomyslného římského mladíka Lucia v tvrdohlavého ušatce a jeho strastiplné celoroční úsilí o dosažení lidské podoby stal se bestsellerem starověku a pro svou úspěšnost byl již tehdy nazván Zlatým oslem (původní titul je Proměny). Není divu. Je tu mnoho přitažlivého i pro dnešního čtenáře: mladý, urozený hrdina prožívá četná a rozmanitá dobrodružství, trpí, strádá, ale nakonec se přece dočká šťastného konce. K hlavní linii vyprávění se cestou přidává mnoho dalších. Před čtenářem vystupují čarodějnice, nebožtíci, duchové, nevěrné ženy, ukrutní páni, záhadný drak, lupiči, únosy, vraždy, ale nechybí ani pohádka – jedna z nejkrásnějších ve světové literatuře – magie, zasvěcování do božských mystérií. Apuleinův vynikající román inspiroval starověké i novodobé básníky a umělce, Boccaccio, Morlini a jiní novověcí spisovatelé se zhlédli v některých motivech, stejně jako La Fontaine, Molière, Corneille nebo náš Vrchlický.

Tragický příběh královské dcery Médeiy, pomsty a boje o zachování cti, který vede až k vraždě vlastních dětí, v jednom z nejslavnějších antických dramat. Vychází v překladu F. Stiebitze jako 67. svazek edice D.

Trilogie starořeckého dramatika Aischyla popisuje krutý osud Agamemnona, bájného řeckého vojevůdce a hrdiny trójské války a jeho rodiny, pronásledované pomstou starověkých božstev.

Výběr z řeckých originálů v Anthologia lyrica a Poetae lyrici Graeci zahrnuje zlomky básní (v té době se ovšem básně zpívaly za doprovodu strunných nástrojů – proto Písně z Lesbu), které se zachovaly z díla „desáté múzy“, jak byla Sapfó nazývána – a které překladatel sestavil do kompozičních celků. Sapfó svůj nepříliš rozsáhlý tématický rejstřík nahradila silou básnického procítění a tak ze všech dochovalých antických básníků nejvíce promlouvá k dnešnímu čtenáři. Jak sama říká: „Mne však vpravdě blaženou učinily zlaté Múzy a záviděníhodnou; a až zemru, nezničí zapomnění památku na mne –“ – a nemýlila se.

Dvě antické tragédie s ústředními ženskými hrdinkami z pera starořeckého dramatika o pomstě, spravedlnosti i zodpovědnosti člověka k člověku, vychází v překladu Ferdinanda Stiebitze jako 62. svazek.

Antigona pohřbí svého bratra i přes zákaz krále Kreona, který se obětavě, ale poněkud umanutě snaží obnovit blahobyt morem zdevastovaných Théb. Je chycena a poslána na smrt. S tím nesouhlasí její snoubenec, syn krále Kreona, Haimon, a tak spáchá sebevraždu. Když se to dozví jeho matka, taktaké spáchá sebevraždu. Králi Kreonovi nezbude vůbec nic. Takto je potrestán za svoji pýchu, která i jeho dobré skutky proměnila v zaslepené. Sbor je vypravěčem. Posouvá děj dopředu a je i rádcem krále, ale je nejednotný. Část sboru souhlasí s tím, aby poslal Antigonu na smrt, druhá část včetně věštce by nechala Antigonu jít. Druhá část sboru by dovolila i pohřbít druhého bratra. S tím král nesouhlasí a řídí se podle sebe a první části sboru. Antigona je dcera bývalého krále. Snaží se o to, aby oba bratři měli stejná práva. Ráda by měla i podporu sestry, ale k ničemu ji nenutí. Její společný rys s králem je, že si myslí, že dělá správnou věc a že je podobně neústupná.

Divadelní program Národního divadla obsahuje kromě textu hry také stati o dramatikovi, o hře, mytologických námětech či inscenační historii hry na českých jevištích. Národní divadlo Praha, autor: Sofoklés, režie: Jan Frič, premiéra: 5. 12. 2019.

Kniha pojednává o životě a díle antické básnířky Sapfó, jejíž dílo se zachovalo pouze ve zlomcích.

Proměny (Metamorfózy), většinou známé pod názvem „Zlatý osel“, jsou jediným zcela zachovaným latinským románem starověku. Satirický román je líčením neuvěřitelných příhod zámožného vzdělaného mladíka Lucia, který se v touze po dobrodružství a kvůli vlastní nerozvážností proměnil v osla. Než však stačí proti tomu cokoli udělat, je ukraden a donucen v oslí podobě putovat s různými majiteli, kteří ho kupují či kradou.

Bibliofilie. Kniha nabízí ochutnávku klasické antické literatury v podobě kratochvilných krátkých próz šestnácti řeckých i římských autorů. V povídkách převažují milostné příběhy, s přesahem do hrdinských historií a bájí i s pro antiku typicky přirozeným permanentním propojenímsvěta bohů a lidí.

Výbor z antického humoru poskytuje zábavné čtení a poví leccos zajímavého o životě a zvycích starých Řeků a Římanů. Ukazuje i, že základní lidské charaktery se v průběhu staletí nijak zvlášť nemění a že humor a vtip je v podstatě napájen ze stále stejných zdrojů, takže leckterý dnešní domněle aktualní vtip má předobraz v pradávné minulosti.

Příručka pro studium římské literatury na školách.

Výbor řecké lyriky je rozdělen na šest částí. I. Elegie a Iamby, II. Lidové písně, III. Monodie, IV. Sborová píseň ,V. Písně z Attických dramat, VI. Epigramy

Dvě Aristofanovy komedie. "Jezdci" jsou dílem jeho mládí, neboť je napsal básník, kterému bylo v té době přes dvacet let. "Žáby" jsou komedie, která vznikla o dvacet let později, tedy v Aristovanově zralém věku. [...] Uvedení obou komedií do české literatury překladové a na českou scénu dokazuje dokazuje pak znovu jejich životnost a působivost. Patrně se ani lidé nezměnili, působí-li Aristofanovy šlehy ještě dnes a je-li ještě dnes Aristofanes tak živ mezi námi. (z textu na vnitřní straně přebalu)