Edward Said Pořadí knih

Vzpomínky Edwarda Saida politologa, historika, novináře a spisovatele (1. 11. 1935 Jeruzalém – 25. 9. 2003 New York) popisují dětství a mládí v mezitím zmizelém arabském světě. S autentickým pocitem osamělosti a vyřazenosti líčí, jak navštěvoval britské a americké školy v Káhiře, kde byl Edward, Arab narozený v palestinském Jeruzalému spolužáky vnímán jako cizinec, a nedokázal mezi ně zapadnout. Frustrace a vnitřní nejistota jsou Saidovy dominantní pocity, které ho provázejí nejen při pobytu v Jeruzalémě, Káhiře, New Yorku a palestinském Dhúru, ale i v značně uzavřené rodině. Tam vládne patriarchální otec a emocionálně nevyrovnaná matka a rodiče nevědomky ambivalentní vztahy uvnitř rodiny i mezi Edwardem a vnějším světem ještě umocňují. Saidovo povědomí vyloučenosti a nepatřičnosti má však svůj zdroj zejména v jinakosti, způsobené jeho příslušností k palestinskému etniku a v pocitu historické křivdy spáchané na Palestincích.

Druhý díl série Postkoloniální myšlení I–IV, navazující na překlad knihy Frantze Fanona, se zaměřuje na historické východisko postkoloniálního myšlení jako emancipačního programu druhé vlny dekolonizace. Tento proces, probíhající v Asii a Africe od konce druhé světové války do poloviny sedmdesátých let, byl na Západě vnímán jako rozklad evropských imperiálních říší. Autoři v knize vyjadřují perspektivu osvobození od koloniální nadvlády a systémů útlaku. Klíčovou otázkou je postkoloniální identita a konstrukce nové politiky identity: bude vycházet z národního esencialismu, nebo z konstruktivistického pohledu na národ jako myšlené společenství? Tyto nekompatibilní koncepce reflektují problémy, které se objevují i v kontextu postsocialistické transformace po roce 1989. Publikace zahrnuje klasické texty, které definují témata univerzality, diference, rezistence a jazyka jako struktury moci. Specifikum výběru spočívá v dvou místních aspektech pohledu na postkoloniální situaci: roli autora a dědictví totalitního režimu, které formovalo stereotypy ideologií.

Dnes již klasické dílo amerického literárního historika a komparatisty palestinského původu o přístupu Západu ke kulturní a politické realitě Orientu a způsobu, jímž byly východní kultury během staleté nadvlády Evropanů přijímány a vykládány v opozici proti normě dané civilizací západní. Takový, do značné míry z pozice moci vycházející přístup, argumentuje autor, dodnes dominuje západnímu pohledu na oblast Východu, zabraňuje pochopení jeho reálné podoby a napomáhá přetrvávání osudové propasti mezi oběma částmi světa. Saidovo živě napsané a vysoce hodnocené dílo je již léta jedním ze základních titulů v oblasti politických a kulturních studií.