Miroslav Drápal Pořadí knih

Historie mého útěku, sepsaná roku 1787 v severočeském Duchcově na panství valdštejnském, je vůbec prvním Casanovým dílem, které se setkalo s živější čtenářskou odezvou, třebaže stárnoucí dobrodruh pokoušel předtím Múzy již několikrát. Historie mého útěku vlastně předjímá pozdější mnohosvazkovou Historii mého života, jejíž „galantně“ upravené francouzské vydání z let 1826 až 1838 zdůraznilo autorův erotismus a zavdalo podnět k nekritickému, jednostrannému hodnocení Casanovova díla obecně. Přítomný svazek zahrnuje epizodu vypravěčova uvěznění v podstřeší Dóžecího paláce v autorových rodných Benátkách, kam byl Casanova uvržen v polovině roku 1755 pro nevázaný život a neúctu k církevním autoritám. Vzhledem k tomu, že ve svých vzpomínkách pravidelně představuje spoluvězně, s kterými přechodně sdílel celu, a často dopodrobna rekonstruuje jejich životní příběhy, Historie mého útěku nabývá na šíři společenského záběru a stává se cenným zdrojem informací o dobové benátské společnosti a rokokovém životním stylu vůbec.

Šestý a poslední díl románové ságy o osudech Périgorďana Petra ze Sioraku v době náboženských válek ve Francii koncem 16. století zabírá období od roku 1594, kdy Jindřich IV. konečně vstoupil jako král do Paříže, do roku 1599, po vydání Ediktu nantského (13. dubna. 1598), který měl zaručovat náboženskou svobodu. Siorac, nyní už markýz (a jeho věrný sluha Miroul, povýšený králem na rytíře z La Surie) opět koná nejrůznější poslání ve službách králi a často je spojuje se službami krásným dámám, jichž je vždy statečným ochráncem: pro krále získává město Remeš, účastní se boje se Španěly vedenými Mansfeldem a po návratu do Paříže zahajuje dlouhotrvající boj proti jezuitům, kteří jsou sice na jedné straně vzorem kázně, pokorné disciplíny a hlubokého vědění, ovšem jako spojenci Filipa II. Španělského představují uvnitř v zemi neustálou hrozbu. Siorac nechybí ani u intrik kolem Jindřichovy absoluce v Římě roku 1595. Účastní se ještě bojů se Španěly v letech 1597-1599 a po návratu do Paříže končí svou kariéru dvořana, ve které vydržel plných 27 let. Historii svého života dopsal Petr ze Sioraku 4. května 1610. Deset dní poté, 14. května 1610, byl před hostincem U srdce s korunou, probodnutého šípem (Au Coeur couronné percé d´une flèche) zavražděn král Jindřich IV., panovník, který první uzákonil ve Francii princip náboženské snášenlivosti.

Pátý díl románové fresky o osudech Petra ze Sioraku na stále pitoresknějším pozadí náboženských válek ve Francii v druhé polovině 16. století nás zavede do vzrušené doby od zavraždění Jindřicha z Guise a Jindřicha III. po definitivní uznání Jindřicha Navarrského za krále Francie. Nyní již markýz ze Sioraku věrně slouží budoucímu Jindřichovi IV. a v růzých převlecích proniká do obležené Paříže, kde je svědkem hrůzných scén za uměle vyvolaného hladomoru: znásilňování, drancování, pojídání zemřelých dětí, vraždění... Spolu s protagonistou prožíváme napjatá léta boje o moc ve Francii, kdy Jindřich Navarrský musí volit mezi zodpovědností ke svému národu a věrností vlastní víře. Sledujeme, jak se s postavou panovníka mění i obecný mrav v zemi: za zjemnělého a překultivovsného Jindřicha III. vládla Francii změkčilá elegance, kdežto živočišný a vojácký Jindřich IV. vtrhne do francouzských obyčejů jako vichřice. Jako vichřice směřující k toleranci a národní pospolitosti, po nichž v oné době touží již téměř celý francouzský národ.

Deník Anny Frankové, který si vedla v letech 1942–1944 do doby než byl prozrazen její úkryt a byla odvlečena do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde i zemřela.

Ve Francii dosud vládne slabý a nemocný král Karel IX. z Valois. Pravým hybatelem věcí je ovšem admirál Coligny, nesmírně urozený pravověrný hugenot. S tímto faktem se jen velice těžce smiřuje matka Karla IX. Kateřina Medicejská. Královna matka navíc provdává svou dceru Margot za JindřichaNavarského, také hugenota. Tuto skutečnost („nadvládu“ hugenotů) nesou nesmírně těžce katoličtí šlechtici a církevní hodnostáři. Ani nejzdatnějším historikům není dodnes jasné, kdo vlastně přišel s myšlenkou pobít hugenotské pány shromážděné ke svatebním obřadům v Paříži. Vyskytují se i teorie, že původně mělo být vraždění omezeno jen na Colignyho a několik význačných reformovaných aristokratů. V každém případě však k onomu masakru, který vešel do dějin jako Bartolomějská noc, došlo. A Petr ze Sioraku, jenž si právě v té době přijel do Paříže vyprosit u krále milost za zabití soupeře v nedovoleném souboji, se ocitá v pasti města. K nejzuřivějším odpůrcům hugenotů patří katolickými kněžími zfanatizovaní prostí lidé, celý ten takzvaný „dobrý lid pařížský“. Siorac se, proti své vůli, stává očitým svědkem hrůz Bartolomějské noci a zvěrstev páchaných ve dnech následujících. Edice: Klub čtenářů, sv. 538

Čtvrtý díl románové fresky o osudech bratří ze Sioraku. Kniha nás zavede do Francie let 1572–1599. Ocitneme se přímo uprostřed náboženských válek a mocenských sporů, které otřásají koncem šestnáctého století celou zemí. Petr ze Sioraku v této době nadobro opouští rodný Mespech. Končí také jeho bujná a nerozvážná mladická léta, žení se se svou milovanou Angelinou a stává se lékařem a tajným agentem krále Jindřicha III. Děj knihy se proto nyní neomezuje jen na území Francie, dostaneme se například také ke dvoru anglické královny Alžběty I. Detailně poznáme dobové dvorské zvyky i zlozvyky, stejně jako tehdejší strasti a slasti života soukromého. A spolu s moudrým lékařem Petrem ze Sioraku se zamyslíme nad otázkou lidské tolerance, statečnosti. Z francouzského originálu Le Prince que voilà (Librairie Plon, Paris 1982) přeložil Miroslav Drápal. Doslov „Kronika šestnácti krvavých let“ napsal Josef Polišenský. Vydání první.

V atmosféře chátrajícího venkovského sídla uprostřed velké zahrady se odvíjí děj, v němž jsou přítomny láska i smrt, okouzlení i vystřízlivění, smutek i naděje. Děj se odehrává v rodině rozvedené matky, která svým novým sňatkem s bezohledným a bezzásadovým člověkem přivede rodinu až na okraj propasti. Vypravěčkou je mladší dcera, která se po maminčině smrti jen těžko vyprošťuje z nepřirozeného svazku, kterým ji její nevlastní otec spoutal.

2.část historické ságy . Pokračování příběhů venkovského šlechtice a lékaře v královských službách Petra ze Sioraku. 01-021-84

Původně šestidílný románový cyklus Dědictví otců, k němuž autor později připojil uzavřený celek sedmi dalších románů, počíná za vlády Ludvíka XIII., v období náboženských válek mezi katolíky a hugenoty. Hrdinou prvního dílu je druhorozený venkovský šlechtic a lékař v královských službách Petr ze Sioraku. Stylizované, archaicky zabarvené vyprávění, inspirované stylem dobových kronik či pamětí, je plné dobrodružství, napětí i humoru.