Miroslav Drápal Pořadí knih (chronologicky)

Historie mého útěku, sepsaná roku 1787 v severočeském Duchcově na panství valdštejnském, je vůbec prvním Casanovým dílem, které se setkalo s živější čtenářskou odezvou, třebaže stárnoucí dobrodruh pokoušel předtím Múzy již několikrát. Historie mého útěku vlastně předjímá pozdější mnohosvazkovou Historii mého života, jejíž „galantně“ upravené francouzské vydání z let 1826 až 1838 zdůraznilo autorův erotismus a zavdalo podnět k nekritickému, jednostrannému hodnocení Casanovova díla obecně. Přítomný svazek zahrnuje epizodu vypravěčova uvěznění v podstřeší Dóžecího paláce v autorových rodných Benátkách, kam byl Casanova uvržen v polovině roku 1755 pro nevázaný život a neúctu k církevním autoritám. Vzhledem k tomu, že ve svých vzpomínkách pravidelně představuje spoluvězně, s kterými přechodně sdílel celu, a často dopodrobna rekonstruuje jejich životní příběhy, Historie mého útěku nabývá na šíři společenského záběru a stává se cenným zdrojem informací o dobové benátské společnosti a rokokovém životním stylu vůbec.

Šestý a poslední díl románové ságy o osudech Périgorďana Petra ze Sioraku v době náboženských válek ve Francii koncem 16. století zabírá období od roku 1594, kdy Jindřich IV. konečně vstoupil jako král do Paříže, do roku 1599, po vydání Ediktu nantského (13. dubna. 1598), který měl zaručovat náboženskou svobodu. Siorac, nyní už markýz (a jeho věrný sluha Miroul, povýšený králem na rytíře z La Surie) opět koná nejrůznější poslání ve službách králi a často je spojuje se službami krásným dámám, jichž je vždy statečným ochráncem: pro krále získává město Remeš, účastní se boje se Španěly vedenými Mansfeldem a po návratu do Paříže zahajuje dlouhotrvající boj proti jezuitům, kteří jsou sice na jedné straně vzorem kázně, pokorné disciplíny a hlubokého vědění, ovšem jako spojenci Filipa II. Španělského představují uvnitř v zemi neustálou hrozbu. Siorac nechybí ani u intrik kolem Jindřichovy absoluce v Římě roku 1595. Účastní se ještě bojů se Španěly v letech 1597-1599 a po návratu do Paříže končí svou kariéru dvořana, ve které vydržel plných 27 let. Historii svého života dopsal Petr ze Sioraku 4. května 1610. Deset dní poté, 14. května 1610, byl před hostincem U srdce s korunou, probodnutého šípem (Au Coeur couronné percé d´une flèche) zavražděn král Jindřich IV., panovník, který první uzákonil ve Francii princip náboženské snášenlivosti.

Pátý díl románové fresky o osudech Petra ze Sioraku na stále pitoresknějším pozadí náboženských válek ve Francii v druhé polovině 16. století nás zavede do vzrušené doby od zavraždění Jindřicha z Guise a Jindřicha III. po definitivní uznání Jindřicha Navarrského za krále Francie. Nyní již markýz ze Sioraku věrně slouží budoucímu Jindřichovi IV. a v růzých převlecích proniká do obležené Paříže, kde je svědkem hrůzných scén za uměle vyvolaného hladomoru: znásilňování, drancování, pojídání zemřelých dětí, vraždění... Spolu s protagonistou prožíváme napjatá léta boje o moc ve Francii, kdy Jindřich Navarrský musí volit mezi zodpovědností ke svému národu a věrností vlastní víře. Sledujeme, jak se s postavou panovníka mění i obecný mrav v zemi: za zjemnělého a překultivovsného Jindřicha III. vládla Francii změkčilá elegance, kdežto živočišný a vojácký Jindřich IV. vtrhne do francouzských obyčejů jako vichřice. Jako vichřice směřující k toleranci a národní pospolitosti, po nichž v oné době touží již téměř celý francouzský národ.

Deník Anny Frankové, který si vedla v letech 1942–1944 do doby než byl prozrazen její úkryt a byla odvlečena do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde i zemřela.

3. část historické ságy. Pokračování příběhů venkovského šlechtice a lékaře v královských službách Petra ze Sioraku.

Čtvrtý díl románové fresky o osudech bratří ze Sioraku. Kniha nás zavede do Francie let 1572–1599. Ocitneme se přímo uprostřed náboženských válek a mocenských sporů, které otřásají koncem šestnáctého století celou zemí. Petr ze Sioraku v této době nadobro opouští rodný Mespech. Končí také jeho bujná a nerozvážná mladická léta, žení se se svou milovanou Angelinou a stává se lékařem a tajným agentem krále Jindřicha III. Děj knihy se proto nyní neomezuje jen na území Francie, dostaneme se například také ke dvoru anglické královny Alžběty I. Detailně poznáme dobové dvorské zvyky i zlozvyky, stejně jako tehdejší strasti a slasti života soukromého. A spolu s moudrým lékařem Petrem ze Sioraku se zamyslíme nad otázkou lidské tolerance, statečnosti. Z francouzského originálu Le Prince que voilà (Librairie Plon, Paris 1982) přeložil Miroslav Drápal. Doslov „Kronika šestnácti krvavých let“ napsal Josef Polišenský. Vydání první.

V atmosféře chátrajícího venkovského sídla uprostřed velké zahrady se odvíjí děj, v němž jsou přítomny láska i smrt, okouzlení i vystřízlivění, smutek i naděje. Děj se odehrává v rodině rozvedené matky, která svým novým sňatkem s bezohledným a bezzásadovým člověkem přivede rodinu až na okraj propasti. Vypravěčkou je mladší dcera, která se po maminčině smrti jen těžko vyprošťuje z nepřirozeného svazku, kterým ji její nevlastní otec spoutal.

2.část historické ságy . Pokračování příběhů venkovského šlechtice a lékaře v královských službách Petra ze Sioraku. 01-021-84

Děj se odehrává v pohnutých dobách francouzské historie 16. a 17. století. Původně šestidílný románový cyklus Dědictví otců, k němuž autor později připojil uzavřený celek sedmi dalších románů, počíná za vlády Jindřicha II. a Karla IX., v období náboženských válek mezi katolíky a hugenoty. Hrdinou je druhorozený venkovský šlechtic a lékař v královských službách Petr ze Sioraku. Stylizované, archaicky zabarvené vyprávění, inspirované stylem dobových kronik či pamětí, je plné dobrodružství, napětí i humoru. První díl nazvaný Dědictví otců dal jméno celému třináctidílnému cyklu....

Citlivé a barvité zobrazení Benátek kolem roku 1500, jejich architektury, uměleckého života, způsobu života různých společenských vrstev, posloužilo autorům jako pozadí pro rozsáhlou fresku věnovanou významnému umělci benátského malířství zvanému Giorgione. Ilustrace – reprodukce Giorgionových děl. Doslov napsala a ilustrační materiál vybrala Věra Laudová. Vydání první.

Historický román, jehož jádro je vytěženo z události kolem prvního křižáckého tažení do Jeruzaléma v letech 1096-1099. Autorka vytvořila mohutnou epopej, jejímiž hrdiny nejsou šlechtici, pro něž výprava znamenala politický a hmotný zisk, ale prostí francouzští řemeslníci, kteří podvlivem náboženského zanícení i vlastní chudoby odcházejí spolu s křižáckým vojskem přes celou Evropu, Cařihrad, Malou Asii až ke "svatému městu", které je za strašlivého krveprolití dobyto. Autorka vylíčila nejen tuto pouť, ale i krutý konec všech nadějí těchto lidí.

Max Havelaar, neboli, Kávová burza nizozemské obchodní společnosti. Slavný román nizozemského spisovatele – někdejšího úředníka vnitřní správy nizozemské Východní Indie (tj. dnešní Indonésie), upozorňujícího na bídu domorodého obyvatelstva a na nešvary holandské koloniální správy – je úděsným svědectvím o poměrech v nizozemských východoindických državách v polovině minulého století. Vyprávění o spravedlivém muži, který bojuje proti křivdám, korupci a intrikám, napsal autor na podkladě trpkých zkušeností. Dílo originálního stylu je podepsáno výstižným latinským pseudonymem „multa tuli – mnoho jsem trpěl“.

Román francouzského spisovatele, vydaný prvně roku 1967, je satirou na americký způsob života i myšlení, v níž autor transponoval dosavadní vědecké poznatky o delfínech a nejnovější experimenty s výzkumem jejich schopností. Děj se odehrává na Floridě, kde se vědci seznamují s životem delfínů i s jejich náklonností ke světu lidí. Vědecký výzkum je financován vojenskými kruhy, které chtějí využít delfínů k válečným účelům. Boj mezi vědou a organizátory války vede autor až k momentu (v roce 1973), kdy delfíni mají zachránit svět před atomovou válkou.. 01-091-74

Dvoudílný román pro děti vznikal ve dvacátých letech a je dílem současného francouzského spisovatele, básníka a dramatika. Chudého chlapce ze zapadlé pařížské uličky, který má v životě mnoho smůly a má i nespravedlivého a zlostného učitele, potká nenadále štěstí: stane se účastníkem osady na Růžovém ostrově ve Středozemním moři, kterou pro strádající chlapce zřídil a organizuje sympatický lidumil. Příběh, rozvíjející se jako příjemná rekreace, se později změní v napínavé dobrodružství, v němž děti bojují se zlými skutky dospělých.

Životopisný román o revolucionářce Rose Luxemburgové (1871-1919).

Stendhalův nejdelší román s názvem Lucien Leuwen zůstal nedokončen. Rukopis silně autobiografického románu nese na okrajích stran četné autorské poznámky: "Pročistím to později". Nejkrásnější stránky románu jsou inspirovány autorovým vztahem ke skutečné ženě - předobrazem literárnípostavy Bathilde de Chastellerové je Mathilda Dembowská - první začervenání Bathildy, prchavé odevzdání se v hostinci U zeleného lovce...

1939, Holandsko, Hilversum (město cca 25 km jv od Amsterodamu). Jurriaan Focken je osmdesátiletý právník na penzi, do které odešel pro chabnoucí zrak. Čas v poklidu tráví poslechem soudních časopisů a nejnovějších soudních rozhodnutí, které mu předčítá jeho asistentka/sekretářka Ellen. Poklid však skončí jeho úmrtím, ze kterého, se díky pečlivosti ohledajícího lékaře, vyklube vražda jedem. Někdo starému pánovi podstrčil do lékárničky jedovatou pilulku, přičemž vrah dobře věděl, že muž by nepoznal, že došlo k záměně. Vrahem musí být někdo z rodiny, tedy jeho dva synové, nejstarší dcera a další dvě dcery-dvojčata a jejich rodiny, ale kdo? Ellen a profesor René van der Spyck, bývalý zeť starého Fockena, se pustí do vyšetřování, aby zjistili, kdo by si dal tu práci a muže zabil, a hlavně proč.