Werichovo zdraví se zhoršuje a Voskovce stále více vyčerpává existenční boj. V dobách, kdy Werich jde z jedné nemocnice do druhé, přibývá dopisů Werichovy ženy Zdenky a také Voskovcových dopisů, adresovaných Zdence, určených však nejen pro ni, nýbrž i pro jejího muže a leckdy i pro jejich dceru Janu. A tak oba přátele trpí každý jiným způsobem, při tom však neztrácejí smysl pro humor. Druhý svazek korespondence tvůrců Osvobozeného divadla poodhaluje roušku nad jejich uměleckým i osobním životem v 60. letech minulého století, přibližuje jejich plány i zmařené naděje, názory na nastupující uměleckou generaci. V dnešní době esemesek a emailů představuje Voskovcův a Werichův listář také rehabilitaci dopisu jako literárního útvaru. Jejich dopisy i nadále oslňují jako nádherná literatura, plná hluboké moudrosti, baví svým klaunstvím a zároveň dojímají smutkem exilu vnitřního i vnějšího. Jsou nejen důležitým dokumentem těžkého údobí českých dějin, ale i významným obohacením české literatury. Drruhý svazek zahrnuje období let 1963 až 1968.
Jan Werich Knihy
Jan Werich, plným jménem Jan Křtitel František Serafínský Werich (6. února 1905 Smíchov – 31. října 1980 Praha) byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, v autorské trojici s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem představitel meziválečné divadelní avantgardy a posléze i poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Proslavil se mezi válkami jako jedna z klíčových osobností avantgardního Osvobozeného divadla. Druhou světovou válku jako antifašista strávil v emigraci. Po válce se vrátil do Československa, kde nakonec získal titul národní umělec.







Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložené v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945 - 1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.
Hovory s Janem Werichem
- 104 stránek
- 4 hodiny čtení
Kniha obsahuje přepsané forbíny (předscény) Wericha a Horníčka, Horníčkův pohled na Wericha, jejich rozhovor z rádia a také krásné fotografie.
Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.
Fimfárum
- 193 stránek
- 7 hodin čtení
Fimfárum je sbírka pohádek Jana Wericha, obsahující například pohádky Rozum a štěstí, Lakomá Barka, Fimfárum, Jak vyhynuli obři na Šumavě atd. Kniha je určena nejen pro děti, protože i dospělí v ní najdou jakési Werichovo moudro a jeho osobitý styl humoru.
Hry Osvobozeného divadla
- 633 stránek
- 23 hodin čtení
Knížka her Jiřího Voskovce a Jana Wericha navazuje na třísvazkový výbor Hry Osvobozeného divadla, vydaný nakladatelstvím Československý spisovatel v letech 1980 - 1985. Z éry Osvobozeného divadla přináší tři díla: Líčení se odročuje, Sever proti Jihu a nikdy nehranou hru Hlava proti Mihuli. Z poválečné autorské spolupráce vychází text muzikálu Divotvorný hrnec. Autorem dvou zbývajících her Teta z Bruselu a Falstaffovo babí léto je už pouze Jan Werich.
Kat a blázen je divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce s hudbou Jaroslava Ježka, uvedená v Osvobozeném divadle v roce 1934. Hra získala podtitul satirická fantazie o deseti obrazech. Ve své předmluvě k této hře napsali Werich a Voskovec, že by radši psali pro své divadlo "divoké fantazie, bláznivé frašky a absurdní pohádky". Proč? Jelikož správné divadlo má diváky odvést na míle daleko od šedé skutečnosti do časoprostoru nereálného, absolutně vymyšleného a nesmyslného. Jenže jelikož se psal rok 1934 a skutečnost kolem nich nebyla šedá a obyčejná, ale stala se "strašlivou konkurentkou tohoto ideálního divadla", rozhodli se nezůstat k ní chladnými, ale naopak na ni reagovat. Od poetismu přešla tvorba Osvobozeného divadla k satirické, ostře společensky zaměřené tvorbě, která měla reagovat na to, co se právě děje: Adolf Hitler v Německu uchvátil moc a začal se zbavovat svých odpůrců těmi nejkrutějšími cestami. Nezaměstnanost rostla a hospodářská krize byla v plném květu.
Výbor veršů Voskovce + Wericha z let 1927-1947. 22-092-65
Kniha vzpomínek Jana Wericha na začátky Osvobozeného divadla, na spoluprácí s J.Voskovcem a jejich společný pobyt v USA za 2. světové války. Ve středu knihy je vsazena bohatá fotopříloha (72 stran), tématicky mapující celý obsah knihy. Předmluvu napsal Josef Rybák, obrazovou přílohu uspořádal a legendu k ní napsal Jaromír Pelc.
Devět pohádek z knížky milované několika generacemi (Až opadá listí z dubu, František Nebojsa, Splněný sen, Lakomá Barka, Fimfárum, Paleček, O třech hrbáčích z Damašku, Tři sestry a jeden prsten, Moře, strýčku, proč je slané?) získává nový, filmový rozměr. Výbor je doplněn jednak fotografiemi z filmu, jednak dokumenty výtvarných návrhů připravených pro...



