Jozef Marušiak Knihy

Reč týchto povestí je presná, hutná, vyrazná, ale aj obrazná a poetická, ktorá vie vyjadriť i hlboké ľudské city, aj humor ľudového človeka. Mnohé povesti upravovali už zberatelia a nie vždy šťastne, často pod vplyvom aktuálnych literárnych mód, ale prúd ľudovej reči sa im nepodarilo zastrieť - ako mocný horský prameň preráža spod dobových nánosov. Aj v preklade sme sa usilovali čo najväčšmi priblížiť k tomuto prúdu, aby povesti bratského poľského ľudu zazneli v slovenčine čo najčistejšie, aby vedomie našej vzájomnej blízkosti, ktoré sme našim výberom chceli upevniť a prehĺbiť, našlo ohlas v srdciach mladých i starších čitateľov.

Autorský soubor povídek Svět pod Duklou lze označit za reflektivní prózu v pravém smyslu slova, za vyprávění s hlubším metafyzickým ponorem, jež propojuje mystické hledačství s motivem pouti krajinou. Městečko Dukla na polsko-slovenském pomezí a nevelká sídla v jeho okolí jsou pro Stasiuka bájnými končinami, „malou šachtou či vrtnou sondou“, s jejíž pomocí vypravěč opakovaně vstupuje do světa plného připomínek historie – té dobře známé a po léta omílané i té stejně intenzivně odsunované. Zaniklý svět Lemků, dávných a zmizelých obyvatel kraje, hrob šlechtičny s pohnutým osudem ukrytý v hloubi tichého kostela, rezivějící armádní technika jako ikona komunistické symboliky uměle vnesené do tohoto zapadlého koutu země, ale i žhavá současnost v podobě neúnavných překupníků, horlivých náboženských fanatiků nebo nekonečné šňůry kamionů táhnoucí se od ukrajinské hranice. To je jen několik z dlouhé řady motivů, které si Stasiuk pro své vyprávění zvolil. Delší prózu doplňují dokonale vybroušené krátké povídky, portréty lidí a života v přírodě nahlížené z neobvyklé perspektivy. Není proto od věci připomenout si Stasiukovo literární krédo: „Psát, škrtat, myslet, dívat se, naslouchat, psát a myslet, škrtat a zase škrtat...“

Konôpka je jedným z najúspešnejších poľských románov z dedinského prostredia napísaných v sedemdesiatych rokoch. Mladá učiteľka prichádza do zapadnutej dediny medzi močiarmi, ktorá sa jej zásluhou ešte len prebúdza z odvekej zaostalosti. Konflikt starého, stuchnutého, meravého života s dynamickou skutočnosťou kreslí Redliňski s vynikajúcou znalosťou poľskej dediny, udalosti opisuje s nevšednou jazykovou a štylistickou virtuozitou a s podmanivým humorom v jeho najrozličnejších odtieňoch. Umelecké stvárnenie veselých i vážnych, komických i tragických stránok života Topelčanov dáva v konečnom dôsledku fascinujúci obraz meniaceho sa dedinského sveta bez akejkoľvek popisnosti či folklórnej sviatočnosti, zato však s hlbokým univerzálnym ľudským zmyslom.