Margriet de Moor Pořadí knih

Virtuos, druhý román nizozemské autorky a klasicky vyškolené zpěvačky, v sobě spojuje opojnou milostnou romanci s výsostnou literaturou a záhy po svém vydání v roce 1993 se stal celoevropským bestsellerem. Děj je zasazen do Neapole 18. století s kulisou úzkých uliček, nočních bálů, operních divadel, aristokratických paláců a kostelů a barvitou společností zlodějů, sluhů, zpěváků i šlechticů, žijících v atmosféře uvolněných mravů a prvních záblesků osvícenství. Vypráví příběh o lásce mezi vévodkyní Carlottou Rocca d´Evandro a slavným kastrátem Gasparem Contim, dvěma lidmi, jimž je společný náruživý a poživačný přístup k životu. Nadpozemsky krásný soprán jedenáctiletého Gaspara vzbudí v Carlottě, o rok mladší rodačce ze vsi Croce del Carmine, první citové vzplanutí. O sedmnáct let později se během jediné operní sezony v neapolském divadle San Carlo znovu prolne vášnivá láska s vášní pro hudbu, nebo snad pro umění a krásu obecně. Dětské matné tušení nabývá dospělou a rafinovanou podobu, z neurčitého neklidu a touhy se stává ohnivý milostný poměr s původcem toho mimořádného hlasu. Úžas z jevů, které nás přesahují a přivádějí k vytržení, je vlastní všem bez rozdílu: vévodkyni, kastrátovi či staré chůvě Faustině. A „sezonu“, v níž jsme žili naplno, byť nebyla dlouhá, si v sobě neseme až do smrti jako vzpomínku na nejšťastnější okamžiky života.

Je 3. května 1664. Na amsterodamském náměstí Dam probíhá poprava osmnáctileté Elsje Christiaensové, která do města dorazila před pár týdny z dánského Jutlandu a v hádce umlátila bytnou sekyrou. Ve městě žije i nejmenovaný stárnoucí malíř. Zármutek ze ztráty ženy při nedávné morové epidemii si léčí prací na tajemném obraze – jednou bude známý pod názvem Židovská nevěsta. Když mu syn vylíčí průběh popravy, malíř neodolá a nechá se převézt loďkou na šibeniční pole, kde mezitím Elsje pro výstrahu vystavili. Prolínání příběhu malíře a dívky je příležitostí ke konfrontaci věčných lidských témat: života a smrti, lásky, štěstí, pomíjivosti, ale i věčnosti – v autorčině pojetí v podobě krásy a umění.

Román nizozemské prozaičky přináší v příběhu dvou sester odehrávajícím se na pozadí katastrofálních záplav, jež postihly jižní část země během zimy roku 1953, neobyčejně zdařilou variaci na autorčino oblíbené téma nicotné události či náhody, jež natrvalo poznamená zbytek života jejích hrdinů. Zatímco třiadvacetiletá Lidy důvěřivě odjíždí na jeden ze zeelandských ostrovů zastoupit o dva roky mladší sestru na návštěvě její kmotřenky, Armanda se chystá ve společnosti sestřina manžela na amsterdamský večírek. V tu chvíli ještě nikdo netuší, že Lidy zůstávají pouhé dva dny života a Armanda se po její smrti vdá za jejího muže, jako by měla beze zbytku převzít sestřinu životní roli. A přece jako by plnost posledních okamžiků Lidina života uprostřed běsnícího živlu vydala za celá desetiletí Armandiny nové existence ubíhající v pohodlí a klidu, ale postrádající opravdovost a vnitřní smysl. Mimořádně působivý román de Moorové tak lze číst jako strhující drama katastrofy neodvratně zasahující do lidského života, jako psychologickou sondu do složitého přediva sourozeneckého vztahu i jako podobenství o věčné křehkosti půdy pod našima nohama.

Českému čtenáři již známá současná nizozemská prozaička rozvíjí na malé ploše svého krátkého románu o hudbě, lásce a žárlivosti motivy známé novely L. N. Tolstého a jí inspirovaného Janáčkova smyčcového kvartetu, aby se od nich v samém závěru odchýlila. Její milostný příběh zaujme poutavým dějem, zasvěcenými exkursy do oblasti hudby a její intepretace i otázkami po tajemstvích lidského srdce, jež si autorka nepřestává ve svých citlivých prózách klást.

Prvotina nizozemské autorky se kterou získala AKO Literature Prize. Hádankovitý román je rozdělen do čtyř částí, z nichž každá se otvírá probuzením jednoho z protagonistů: Erika, Roberta, Magdy a Nellie. Příběh začíná vraždou Magdy, jíž se dopustil její muž Robert a kterou odhalil její milenec Erik.