Margriet de Moorová zkoumá vliv hudby a lásky na lidské osudy, často zasazené do historických událostí. Její próza se vyznačuje komplexní strukturou a hustou atmosférou, inspirovanou avantgardními hudebními formami i literárními styly. V dílech často reflektuje mocenské síly, které se staví proti lidské snaze ovládnout život, a opakovaně se zabývá tématem sesterské lásky a neobvyklých milostných vztahů. Její psaní je prodchnuto muzikálností a zkoumá hluboké, fatální vazby mezi lidmi.
Złowroga atmosfera, moralne dylematy, szalone namiętności, wszystko to ujęte w pięknie wyrzeźbione zdania. Niemcy, rok 1936. Naziści dochodzą do władzy. Janna, młoda Holenderka, zostaje wysłana przez ojca do rozgoryczonego arystokraty Egona von Böttichera, który ma ją trenować w szermierce. To mężczyzna dręczony wojenną przeszłością, w którą zamieszany jest również ojciec Janny. Historia Janny to nie tylko opowieść o miłości i utracie niewinności, ale też obraz niespokojnej atmosfery zmian w historii, pełen niepewności i napięcia poprzedzającego II wojnę światową.
Vor dem Amsterdamer Hauptbahnhof klafft eine Baugrube. Auf dem schmalen Steg davor begegnen sich zwei Frauen. Schreiend beginnt die jüngere auf die ältere einzuschlagen, bis diese in die Grube stürzt und den Tod findet. Seit ihrer Kindheit hat Marie Lina den Gedanken an Rache im Herzen getragen, an diesem Tag bricht er sich Bahn. Marie Linas Mann ist Vogelvertreiber am Flughafen, sie führen eine gute Ehe. Die tiefe Wut seiner Frau aber kann er nicht vertreiben. Warum hat Marie Linas Mutter einst einen Mord gestanden, den sie nicht begangen hat? Von Vögeln und Menschen ist ein Roman über drei starke Frauen – spannend, dicht und unglaublich raffiniert erzählt.
Niemand hätte gedacht, dass sie bleiben würde. Nachdem passiert war, was alle nur das Unglück nannten: der Schuss im Chicorée-Treibhaus. Sie blieb, aber sie wollte nicht wie eine Nonne leben. Deshalb gab sie eine Anzeige auf, unmissverständlich. Die Begegnungen mit den unbekannten Männern verliefen stets nach demselben Muster: kennenlernen, erzählen, eine gemeinsame Nacht. Dabei ließ sie die Erinnerung an ihren toten Mann jahrelang nicht los. Und immer wieder die Frage: Warum hatte er es getan? – Bis zu jenem eiskalten Tag und jener schlaflosen Nacht. Margriet de Moor erzählt in ihrem unverkennbaren Ton eine schmerzliche Liebesgeschichte, von Abschied und Tod, Wut und Eifersucht und von der Möglichkeit eines Neubeginns.
A woman and her husband - love. Another woman - a second, secret love. Love of a son for his mother, love between brother and sister. Infatuation as a distraction to a man on his deathbed. In her new novel Margriet de Moor shows the love in her incalculable figures: of sincere affection to all-consuming passion. With a sensitivity ongeèevenaarde she outlines schitterends that love can cause, while its destructive power, the violence and bloodlust that heartbreak can generate in a human. How well her characters really do mean it, they are without exception subject to the power of love, which is many times larger than their own. "Mâelodie d'amour 'is a subtle, playful novel, the tone is kept consistently lighthearted despite the often violent events.
Virtuos, druhý román nizozemské autorky a klasicky vyškolené zpěvačky, v sobě spojuje opojnou milostnou romanci s výsostnou literaturou a záhy po svém vydání v roce 1993 se stal celoevropským bestsellerem. Děj je zasazen do Neapole 18. století s kulisou úzkých uliček, nočních bálů, operních divadel, aristokratických paláců a kostelů a barvitou společností zlodějů, sluhů, zpěváků i šlechticů, žijících v atmosféře uvolněných mravů a prvních záblesků osvícenství. Vypráví příběh o lásce mezi vévodkyní Carlottou Rocca d´Evandro a slavným kastrátem Gasparem Contim, dvěma lidmi, jimž je společný náruživý a poživačný přístup k životu. Nadpozemsky krásný soprán jedenáctiletého Gaspara vzbudí v Carlottě, o rok mladší rodačce ze vsi Croce del Carmine, první citové vzplanutí. O sedmnáct let později se během jediné operní sezony v neapolském divadle San Carlo znovu prolne vášnivá láska s vášní pro hudbu, nebo snad pro umění a krásu obecně. Dětské matné tušení nabývá dospělou a rafinovanou podobu, z neurčitého neklidu a touhy se stává ohnivý milostný poměr s původcem toho mimořádného hlasu. Úžas z jevů, které nás přesahují a přivádějí k vytržení, je vlastní všem bez rozdílu: vévodkyni, kastrátovi či staré chůvě Faustině. A „sezonu“, v níž jsme žili naplno, byť nebyla dlouhá, si v sobě neseme až do smrti jako vzpomínku na nejšťastnější okamžiky života.
Zaterdag 31 januari 1953. Lidy reist van Amsterdam naar Zierikzee in het rustige besef dat Armanda op haar tweejarig kind zal passen en de avond zal doorbrengen met haar man. Ze belandt in de stormvloed die Zuidwest Nederland van de kaart veegt. In een samenloop van ongehoord kwade meteorologische omstandigheden zal de drieëntwintigjarige Lidy nog maar één weekend leven, versneld, op volle kracht, temidden van mensen met wie zij voor de rest van dat leven meer verbonden is dan met haar geliefden thuis. Armanda, intussen, zet haar dagen tot op hoge leeftijd voort. Het lot, door haarzelf gemanipuleerd, wijst haar het niet geleefde leven van haar zuster toe. De verdronkene vertelt met veel aandacht voor de exacte, maar noodlottige feiten over een van de grootste natuurrampen die Nederland ooit trof. De roman is tegelijk een duister en sereen spel van twee levenskronieken die, ruimte en tijd volledig negerend, tot de laatste seconde tragisch verbonden zijn.
Je 3. května 1664. Na amsterodamském náměstí Dam probíhá poprava osmnáctileté Elsje Christiaensové, která do města dorazila před pár týdny z dánského Jutlandu a v hádce umlátila bytnou sekyrou. Ve městě žije i nejmenovaný stárnoucí malíř. Zármutek ze ztráty ženy při nedávné morové epidemii si léčí prací na tajemném obraze – jednou bude známý pod názvem Židovská nevěsta. Když mu syn vylíčí průběh popravy, malíř neodolá a nechá se převézt loďkou na šibeniční pole, kde mezitím Elsje pro výstrahu vystavili. Prolínání příběhu malíře a dívky je příležitostí ke konfrontaci věčných lidských témat: života a smrti, lásky, štěstí, pomíjivosti, ale i věčnosti – v autorčině pojetí v podobě krásy a umění.
"Morgendämmerung" und "Nach Süden" sind Erzählungen aus Margriet de Moors Erstlingswerk, die von Menschen handeln, die innehalten und sich auf die Suche nach sich selbst begeben. Die Texte zeichnen sich durch Feingefühl und psychologische Glaubwürdigkeit aus.
Eine erotische Dreiecksbeziehung im Artistenmilieu: Amsterdam in den fünfziger Jahren. In einer Pension am Rembrandtplein haben einige Varieté-Künstler Quartier bezogen: Pieter Newton, der Jongleur, Charles Pluut, der Zauberer, die junge polnische Tänzerin Mis Daisy und andere Überlebenskünstler. Charles Pluut bewundert die Kunststücke des Jongleurs und sucht dessen Freundschaft, aber der Kegelwerfer bleibt reserviert. Pluut ärgert sich maßlos, dass Pieter ihm die kalte Schulter zeigt. Der ist ganz offensichtlich in Mis Daisy verliebt, die ihrerseits aber nur Augen für den Zauberer hat. Als der raffinierte Pluut ein Verhältnis mit Daisy beginnt, ist dabei gewiss nicht nur Begehren im Spiel. Etwas Gefährliches und Bösartiges zieht herauf.
Román nizozemské prozaičky přináší v příběhu dvou sester odehrávajícím se na pozadí katastrofálních záplav, jež postihly jižní část země během zimy roku 1953, neobyčejně zdařilou variaci na autorčino oblíbené téma nicotné události či náhody, jež natrvalo poznamená zbytek života jejích hrdinů. Zatímco třiadvacetiletá Lidy důvěřivě odjíždí na jeden ze zeelandských ostrovů zastoupit o dva roky mladší sestru na návštěvě její kmotřenky, Armanda se chystá ve společnosti sestřina manžela na amsterdamský večírek. V tu chvíli ještě nikdo netuší, že Lidy zůstávají pouhé dva dny života a Armanda se po její smrti vdá za jejího muže, jako by měla beze zbytku převzít sestřinu životní roli. A přece jako by plnost posledních okamžiků Lidina života uprostřed běsnícího živlu vydala za celá desetiletí Armandiny nové existence ubíhající v pohodlí a klidu, ale postrádající opravdovost a vnitřní smysl. Mimořádně působivý román de Moorové tak lze číst jako strhující drama katastrofy neodvratně zasahující do lidského života, jako psychologickou sondu do složitého přediva sourozeneckého vztahu i jako podobenství o věčné křehkosti půdy pod našima nohama.
