Klaus G. Förg Pořadí knih

Klaus G. Förg rozmlouval s mnoha lidmi, kteří buď přímo, nebo nepřímo, bojovali ve druhé světové válce. Osudy vojáků, kteří byli svědky tohoto hrozného konfliktu, nejen čtenáři vyrazí dech, ale doslova ho vtáhnou do průběhu válečných událostí. Heinz Polke působil jako osobní řidič nadporučíka při povstání ve varšavském ghettu, které nacisté brutálně potlačili. Jeho popis scény, kdy dorazili s nadporučíkem na jedno varšavské náměstí, působí depresivně a současně ukazuje hrůzy války. Michaelu Strasserovi se během jeho dlouhé a těžké cesty po ruských zajateckých táborech podařilo pro své vyprávění získat neuvěřitelné fotografie, které byly propašovány z ruského zajetí. Josef Hamberger putoval sám po nekonečných pláních Ruska a několikrát se ocitl ve velmi špatné situaci, ale pokaždé ho zachránil jeho anděl strážný, jak se sám ve svém vyprávění několikrát přiznal. Erich Menzel pracoval jako radarový specialista na slavné ponorce U 234 a po německé kapitulaci se dostal do amerického zajetí, jehož podmínky se nedaly srovnat s tím sovětským."Během našich rozhovorů mi s neuvěřitelnou otevřeností vyprávěli, co zažili, co si tehdy mysleli a co cítili. Někteří se během našich rozhovorů rozplakali, přemoženi silou vzpomínek na své traumatizující zážitky. Podrobnosti z těch temných let se jim stále vybavovaly do nejmenších detailů. Ujistili mě, že ty nejstrašnější zážitky nelze potlačit. Každý den se vynořují v paměti a každý den zatěžují život až do vysokého věku. Zároveň si moji svědci uvědomovali, jaké měli neuvěřitelné štěstí, že přežili a že mohou znovu vést normální život. Mezi mnoha mými respondenty jsem nepotkal nikoho, kdo by válku oslavoval. Všichni ze srdce zdůrazňovali, že by se nic podobného už nemělo opakovat. Pro mě se tyto rozhovory staly nejpůsobivějším zážitkem mého života, a to navzdory často děsivým popisům." Klaus G. Förg

Dne 15. srpna začalo bombardování, které trvalo hodiny. Vzpomínám si, že v tu noc došlo k zatmění měsíce, což dokonale ladilo s atmosférou soudného dne. Po dva týdny jsme odolávali každodenním útokům, ale hrozilo obklíčení, když Rusové přešli řeku a postupovali kolem nás. Následoval rozkaz k ústupu. Dalších šest týdnů bylo nejhorších, co jsem zažil. Každý den přinášel nové situace, noční ústupy a snahu udržet obranu. Spánek byl nemožný, všichni jsme podávali nadlidské výkony, i když mnozí kamarádi padli nebo byli zraněni. Stále slyším jejich křik, na to se nedá zapomenout. Kniha sleduje osudy německého vojáka Eberharda Dennerleina, který v roce 1936 vstoupil do 47. ženijního praporu v Mnichově a zavázal se věrně sloužit wehrmachtu. Ve dvaceti letech se stal velitelem roty. Po misích v Nizozemsku, Belgii a Francii byl v roce 1943 převelen na východní frontu, kde čelil drsné realitě války. Jeho osudy se na konci války protnou s dějinami Československa. Z Tábora se dostal do ruského zajetí, kde strávil několik let. Po celou dobu si své zážitky zaznamenával do deníku, který se stal důležitým svědectvím jeho života.

Řadový voják Josef Sedlmeier za války prošel různými frontami, byl raněný a jaro roku 1945 ho zastihlo spolu s dalšími vojáky na únikové cestě směrem na západ, domů, případně do amerického válečného zajetí, které nebylo takovým postrachem jako hrozící ruské zajetí. Ale stalo se a na území Československé republiky padl do rukou oddílu Rudé armády. Události dostaly spád a zde začíná příběh, který autor působivě líčí na hranici dokumentu a literárně zpracovaných vzpomínek. Po týdnech v zajateckých táborech v Čechách se Sedlmeier ocitl v nacpaných nákladních vagonech vlaku směřujícího do zajateckých táborů Sovětského svazu. Josef byl velmi mladý, rychle se však naučil strategii přežívání v krutých táborových podmínkách. Jeho odysea ho vedla mnoha zajateckými lágry v jižním Rusku a oblasti Kavkazu, vystřídal četná pracovní komanda, poznal mnoho lidí, zajatců i dozorců, Němců i Rusů. V knize vypráví o dřině, šikaně, nedůstojných životních podmínkách, bezmoci, ale také o přátelství, soudržnosti, pomoci a pochopení. Pracovní šikovnost, nezdolný optimismus a humor a hlavně nezlomná naděje a víra v návrat domů mu pomohly přežít. Vypráví o těžkých časech, ale odstup a získaná životní moudrost mu dovolují čtenáře pobavit i veselejšími historkami.

Als einfacher Soldat wird Josef Sedlmeier in Tschechien von sowjetischen Truppen aufgegriffen und in ein Gefangenenlager verlegt. Für ihn beginnt eine lange Zeit der Ungewissheit, des Hungers und der körperlichen Arbeit. Lager folgt auf Lager, Arbeitskommando auf Arbeitskommando. Kameradschaft, Einfallsreichtum und Humor helfen dem jungen Mann durch die schwere Zeit und lassen ihn die Hoffnung auf Heimkehr nicht aufgeben.

Irgendwie überlebt. Durch die Härten des Zweiten Weltkriegs wurde eine ganze Generation geprägt. Einige der letzten Über

Traumreise durch Thailand. Thailand bietet unzählige faszinierende Eindrücke, atemberaubende Landschaften und kulturelle

Zauberhafter Chiemgau aus der Luft. Der Chiemgau gehört zu den beliebtesten Urlaubsgebieten Deutschlands. Klaus G. Förg