Ernesto R. Sábato Knihy

Abaddón el Exterminador cierra la trilogía iniciada en El túnel y proseguida en Sobre héroes y tumbas. Desarrollando en su más amplio registro la metáfora del «Informe sobre ciegos», esta insólita y profunda novela hace ingresar a Ernesto Sabato en el ámbito mismo de la escritura, y lo incorpora como personaje en una compleja construcción técnica cuyo juego de perspectivas remite a la vez a la realidad de un tiempo de apocalipsis y a las simas anímicas donde bucea el poder visionario del acto creador. Así, en la cúspide de su grandeza, esta vasta obra totalizadora culmina y comprende todo el arte sabatiano y la hondura de su indagación existencial. Abaddón el exterminador fue galardonado en París como el mejor libro extranjero publicado en Francia en 1976.

Na začátku Martínova příběhu je neobvyklé setkání v parku uprostřed hlučící argentinské metropole, z něhož se vyvine trýznivá láska, a na jeho konci je svobodné vykročení k lidem a k existenci, která se může nazývat autentickou. Dívce Alejandře, která mu stále unikala a stále stáleho znovu vyhledávala, už Martín nepomůže: zůstala zakletá mezi přízraky minulosti, kterou sama neprožila; upnula se k nim svým dychtivým intelektem i tělem v incestním vztahu k otci. Minulost se v Sabatově románu otvírá jako propastné nitro přítomného života, nerozlišná změť doutnajících dějů. Oslavována a nepochopená se může změnit ve „svět naruby“, obydlený nebezpečnými netvory. Ze španělského originálu s přihlédnutím k rukopisným úpravám autora přeložil, poznámkami a doslovem opatřil Vít Urban, verše v textu přeložil Jan Schejbal. Na obálce použita fotografie Ivana Doležala a na vazbě kresby Vladimíra Tesaře.

Prima della fine è un libro emozionante, fatto di ricordi e riflessioni di uno dei più grandi intellettuali del XX secolo. Il percorso culturale e umano di Ernesto Sabato, lungo cent’anni, intreccia memorie familiari (la morte del figlio Jose Federico, l’amore per Matilde, compagna di tutta la vita) ed eventi storici (la dittatura argentina, al termine della quale l’autore fu chiamato a dirigere la Commissione Nazionale sui Desaparecidos) con le passioni della sua vita: l’attività politica, la fisica, la letteratura, la pittura. Con un omaggio di José Saramago.

Un ensayo que toma la forma de 5 largas cartas dirigidas al lector en las que Ernesto Sabato reflexiona sobre la creciente falta de valores de la sociedad actual y denuncia la deshumanización en la sociedad tecnológica, animando al lector a librar una batalla contra el nihilismo y la desesperanza.

Latinskoamerická literatura se na mezinárodní scéně výrazněji prosadila až koncem padesátých let, což může vést k dojmu, že většina úspěšných děl vznikla v šedesátých a sedmdesátých letech. Ve skutečnosti však již dříve vznikala v jihoamerických literaturách díla, která se evidentně propojují se světovou literaturou. Román Tunel, vydaný v Buenos Aires v roce 1948, je toho příkladem. Jeho základní osnova se formovala během autorova předválečného pobytu v Paříži, kde se fyzik Ernesto Sábato seznámil s francouzskými surrealisty. Ti ho přesvědčili, že moderní člověk, ztrácející cit pro magické podvědomí, se stává otrokem rozumu a ztrácí schopnost lásky a porozumění. Po válce už jen píše. Tunel, jeho prvotina, vzbudil pozornost nejen v Argentině, ale i v Evropě, kde byl nadšeně přijat Albert Camusem a Grahamem Greenem. Rychle byl přeložen do mnoha jazyků a stal se námětem literárních analýz a filmových adaptací. Tato zneklidňující výpověď, inspirovaná surrealismem a existencialismem, si dodnes uchovává význam alarmujícího svědectví o tragické rozpolcenosti moderního člověka. Sábato tvrdí, že umění by mělo být magické a iracionální, a příběh zničující lásky, který mistrně rozvíjí, se odehrává na tomto pozadí. Tento motiv se objevuje i v jeho dalších slavných románech.

La experiencia de los viajes de Ernesto Sabato por España durante dos años es el eje de este cuaderno de bitácora íntimo, esbozado con los apuntes de un escritor fiel a su estilo y obsesiones. Estas páginas permiten conocer a un Sabato más cercano y viajar en su compañía, registrando el paso del tiempo, sus estados de ánimo y lo cotidiano, presentando de manera directa lo que en su obra aparece más elaborado. Se trata de un libro que se disfruta como un refresco para la sed, compuesto de recuerdos de infancia, lecturas y anécdotas que retratan al artista. Incluye reflexiones sobre la creación literaria, la vejez y el olvido, así como temas eternos y actuales, desde la dualidad del ser humano hasta la globalización, la migración, la marginación y la injusticia. También ofrece comparaciones entre Argentina y España, llenas de agudeza y cariño, pero siempre con contrastes. Este texto es un documento de gran dignidad moral y un arte literario supremo, que brinda una visión particular sobre un mundo en descomposición. La fusión de expresividad, emotividad y lucidez ética lo convierte en un testimonio de extraordinario valor intelectual.