Marie Havlíková Knihy

Učebnici určenou jak pro samostatné studium, tak pro výuku pod vedením učitele, tvoří 31 lekcí plus lekce úvodní se zásadami výslovnosti. Je zaměřena na evropskou portugalštinu a hlavními odlišnostmi portugalštiny brazilské se zabývá pouze ve dvou závěrečných lekcích. Každá lekce se skládá z úvodních textů, slovníčku k lekci (základního a doplňkového), mluvnického výkladu a řady cvičení s klíčem. Do učebnice je začleněna též Antologie doplňkových textů. Studující mají k dispozici portugalsko-český slovník, který obsahuje základní slovní zásobu učebnice (2 500 slov), i slovník česko-portugalský (stejného rozsahu). Orientaci v učebnici usnadňuje Mluvnický rejstřík, seznam konverzačních okruhů a odkazy na reálie Portugalska a zemí portugalského jazyka. Součástí učebnice jsou 3 audio CD.

Učebnice seznamuje se základy portugalského jazyka a s všedními konverzačními tématy.

Učebnici určenou jak pro samostatné studium, tak pro výuku pod vedením učitele, tvoří 31 lekcí plus lekce úvodní se zásadami výslovnosti. Je zaměřena na evropskou portugalštinu a hlavními odlišnostmi portugalštiny brazilské se zabývá pouze ve dvou závěrečných lekcích. Každá lekce se skládá z úvodních textů, slovníčku k lekci (základního a doplňkového), mluvnického výkladu a řady cvičení s klíčem. Do učebnice je začleněna též Antologie doplňkových textů. Studující mají k dispozici portugalsko-český slovník, který obsahuje základní slovní zásobu učebnice (2 500 slov), i slovník česko-portugalský (stejného rozsahu). Orientaci v učebnici usnadňuje Mluvnický rejstřík, seznam konverzačních okruhů a odkazy na reálie Portugalska a zemí portugalského jazyka. Součástí učebnice jsou 3 audio CD.

Dobytí Lisabonu a reconquista Portugalska Edice několika středověkých pramenů, které se váží k dobytí Lisabonu křesťany roku 1147, v obecnější rovině k okolnostem reconquisty Iberského poloostrova ve 12. a 13. století. Sborník textů věnovaný problematice bojů křesťanů s Maury na západě Pyrenejského poloostrova (na území Portugalska) v rámci tří křížových výprav, uskutečněných ve 12. a 13. století. Stěžejním pramenem, jehož český překlad kniha přináší, je vzácný dopis anglického křižáka, který byl očitým svědkem osvobození Lisabonu z rukou Maurů roku 1147. Mezi dalšími publikovanými texty čtenář najde např. úryvky z Magdeburských análů, Zprávu o dobytí města Silves (1189) či vyprávění o dobytí hradu Alcáceru do Sal v roce 1217. Historické souvislosti popisovaných dějinných událostí objasňuje zasvěcená studie z pera historičky Simony Binkové.

Román největšího portugalského prozaika 19. století zachycuje proměnu mladého muže ze zastánce městského života na milovníka venkova. Eça de Queiroz se na příběhu dvou přátel, Hyacinta a Josého, zamýšlí nad hodnotou technických a civilizačních vymožeností městského způsobu života konce 19. století. Bohatý Hyacint, jakožto představitel městského stylu, cítí odpor k venkovu a manuální práci, zatímco José se s městem vyrovnává obtížněji a varuje před jeho negativními dopady na lidskou inteligenci. Když Hyacint odjíždí ze svého pařížského domu na venkovskou usedlost v portugalských horách, plánuje si zmírnit nepohodlí, avšak ztráta předem poslaných věcí ho donutí improvizovat. Postupně se propadá do krás horské přírody a idylického venkovského prostředí. Autor s jemným humorem rozvíjí téma obrody prostřednictvím návratu k historickým kořenům a tradicím, varuje před negativy civilizace a označuje město za iluzi, v níž skončila mravní svoboda člověka. V románu je plasticky vykreslen obraz Paříže i svérázní obyvatelé portugalských hor, což činí toto dílo výjimečným v jeho odkazu.

Povídky a poetizované prózy Florbely Espancy, zařazené do výboru Masky osudu, vynikají stejnou senzibilitou, s jakou jsou sdělovány prožitky a pocity v autorčiných sonetech, jejichž zlomek vyšel v českém překladu v r. 1997. Prostupují je stejně sugestivní obrazy krajin rodného Alenteja, jež evokují neplodnou vyprahlost a melancholii vřesovišť či těží z intenzivních barevných tónů slunečného kraje, z nichž zejména odstíny žhavosti vyhovují vypjaté představivosti autorky přelomu 19. a 20. století. Zaznívají v nich pocity stesku, marnosti žití, výkřiky úzkosti a existenciální bolesti. Povídky zasazené do prostředí autorce důvěrně známého zaujmou postřehy ze života městské společenské smetánky i z portugalského venkova, v popředí autorčina zájmu však stojí problémy citové a psychologické (zejména, avšak nejen, z oblasti milostných vztahů), často inspirované vlastní životní zkušeností. Otřesená smrtí svého bratra přestala Espanca po několik let psát poezii, avšak celou jednu knihu povídek, přímo či nepřímo touto tragickou událostí inspirovaných, věnovala tématu smrti ve spojitostech mnohdy šokujících, od otázek dotýkajících se posmrtného života a nadpřirozených jevů přes doteky smrti a krásy, smrti a lásky až k nekrofilii.

První reprezentativní výbor portugalské lidové slovesnosti. Pohádky, které překračují hranice klasických žánrových schémat. Dobro ani zlo v nich nejsou absolutní a dobro také vždy nezvítězí. Tento realismus je navíc umocněn primitivním, ale kouzelným jazykem, který se podařilo dokonale převést i do českého vydání.

Eliete je normální žena po čtyřicítce, na jejímž životě není alespoň na první pohled nic výjimečného. Její dcery tráví čas převážně na internetu nebo v cizině a s manželem je jednodušší propojit se na Facebooku než setkat se doma. O znovuoživení jejich vztahu přitom věčně nepřítomný partner nejeví zájem. Místo, aby propadala zoufalství, se Eliete přihlásí na internetovou seznamku, kde navzdory původním plánům nachází něco nečekaného – že by snad zárodek lásky? Nová zkušenost však přináší i nové otázky: miluje ji její virtuální nápadník tak, jako dokázali milovat hrdinové z časopisů pro náctileté, které obdivovala v dětství? A co to proboha znamená, když její demencí trpící babička prohlásí, že má její rodinná historie co do činění se zesnulým portugalským diktátorem? Je obyčejný život každodenním dramatem? Nejspíš ano, ale přesto zpravidla přináší řadu komických okamžiků. Eliete – Obyčejný život je portrétem ženy utopené v nudě a lhostejnosti rodiny, jakési madam Bovaryové, která se rozhodne vzít otěže svého života do vlastních rukou a zažít milostné dobrodružství v éře moderních seznamek.

Román Kokoschkova loutka, odměněný Cenou Evropské unie za literaturu, je originální výpovědí o životě člověka a jeho údělu. Osudy postav jsou líčeny v duchu netradiční poetiky, zachycující vše z co nejvíce možných perspektiv, takže jediná postava je zároveň postavami několika a tatáž událost se dá nahlížet různě. Příběh ukradeného rukopisu Thomase Manna, muže, který na základě manželčiných snů rekonstruuje starověkou alexandrijskou knihovnu, či židovského chlapce, jenž se skrývá v podzemí obchodu s ptactvem, i další vytvářejí osobitý svět, v němž lidé žijí pod hranicí svých možností a příčinou stárnutí je promrhaný čas. V duchu zásady, že život je nápodobou umění, a nikoliv naopak, pak jeden z hrdinů píše knihu v knize, která svou magickou mocí mění náš omezený svět a obdaří hrdiny příběhu jejich pravou existencí.

Lisabon, 70. léta dvacátého století: v duchu magického realismu ožívají velké postavy portugalských mořeplavců a kolonistů: Luís de Camões, Vasco da Gama, Pedro Álvares Cabral a ostatní, dnes již zapomenutí hrdinové portugalské historie. Postavy mořeplavců bloudí po proměněném a jim neznámém Lisabonu a očekávají návrat lodí ze zámořských výprav a obnovení slávy kdysi mocného Portugalska. Nostalgická i kritická připomínka kdysi slavné koloniální doby od jednoho z nejznámějších současných portugalských spisovatelů. Za kritické zpodobnění Portugalska jako koloniální mocnosti a nedotknutelných hrdinů-mořeplavců se v době vydání románu snesla na jeho hlavu vlna kritiky.