* antologie Knihy

První svazek první úplné české edice proslulých »apofthegmat«, výroků a příběhů připisovaných »pouštním otcům«, poustevníkům v Egyptě, kteří žili převážně ve 3. až 5. století po Kristu (například abba Antónios/Antonín, Makarios z Alexandrie, Mojžíš, Poimén, Sisoés). Tyto krátké texty — někdy jednoduché příběhy, jindy malé novely, úryvky kázání nebo naopak jen prosté příkazy v několika slovech — formovaly po staletí duchovní život na Východě i na Západě, a to nejen duchovní život mnichů a mnišek, ale všech věřících: jejich obsah se v kázáních, příručkách i radách o duchovním životě všeobecně rozšířil. Některý poustevník byl prostý a jeho rada je jednoduchá, jeho životní příklad až drsný; jiný býval dvořanem a i do jeho pouštního života se dostala jakási dvorská noblesa, s níž prchal před světem. Některé výroky jsou svázány se svým prostředím tak pevně, že je čteme jen jako informaci o tom, jak »to tehdy bylo«; jiné však jakoukoliv časovost postrádají a znějí nám překvapivě dnešně. Teprve jejich soubor dává tušit vitalitu a východiska mnišského hnutí.

Výběr anglické duchovní poezie. T. S. Eliot rozbil navyklá výrazová klišé i citovou rétoriku tradiční lyriky, a tak vytvořil svým dílem jeden z nejpřekvapivějších a nejzávažnějších výbojů modernismu v poezii 20 . století. Klobouk dolů před Josefem Hrdličkou a dík za jeho překladatelskou odvahu, s níž nám předkládá česky poprvé toto náročné básnické dílo. A nejen toto dílo: celá jeho antologie dokládá, že se zde velmi plodně setkala překladatelská erudice s hluboce prožívanou spiritualitou, a umožnila nám dotknout se v poezii těch nejpodstatnějších vrstev lidského nitra. [Med Jaroslav] Neméně zajímavý je i úvod p. Františka Lízny a doslov loni zesnulého Mojmíra Trávníčka. Potěší i medailonky zejména některých nepříliš u nás známých autorů.

Soubor přináší výběr klasické čínské básnické tvorby od starověku až po sklonek 13. století, obsahující také ukázky z lidových her, povídek a básní. Vedle milostných a přírodních motivů, zpracovaných s mimořádným citem a jímavostí, kromě líčení slastí venkovského života, setkává se zde čtenář i s básněmi popisujícími bídu a utrpení, jež prostým lidem přináší nouze, dynastické spory a války.

Haiku od českých a slovenských autorů. Editoři k novému výběru českých a slovenských textů přistupovali s největší obezřetností a snahou udržet laťku kvality velmi vysoko. V knize tak na vás kromě výjimečných autorů formy haiku čeká i velké množství precizně zpracovaných témat, jako je pomíjivost, pokora, introspekce, hluboký smysl pro detail, ale též jazykový humor a situační komika. Samotný název, pocházející z textu Jakuba Zemana, není jen odkazem na tradiční téma, ale nese i symbolickou hodnotu, jeho citlivá nostalgie a víra ve vliv lidského díla nám připomínají osobu významného českého teoretika a překladatele haiku Antonína Límana, jehož památce je kniha věnována. Haiku je citlivý lyrický útvar s filozofickým přesahem a má schopnost měnit pohled na svět kolem. Ať i vám každé haiku poodhalí kousek něčeho nového a přiměje vás k pozastavení se nad krásou obyčejných věcí.

Antologie představuje poprvé v ucelené knižní podobě německy psanou poezii z Bukoviny. Tento východoevropský region s hlavním městem Černovicemi se ve dvacátém století stal svědkem řady dramatických dějinných zvratů. Ty stojí za intenzitou básnické tvorby zdejších německy píšících autorů a autorek vesměs židovského původu, z nichž do světové literatury pronikla jména Rose Ausländerové a Paula Celana. Kniha dokumentuje počátky, vzmach i zánik jedinečné kulturní symbiózy, která na tomto území vznikla.

Manjóšů je soubor více než 4500 japonských básní od 561 autorů (z toho je 70 žen). Za nejstarší části sbírky jsou považovány milostné verše šestnáctého japonského císaře Nintokua (vládl 313 až 399). Editorské práce na sbírce pak dokočil roku 760 vzdělaný dvořan Ótomo no Jakamoči (asi 718 až 785). Jeho text se však nedochoval, nejstarší zachované opisy sbírky pocházejí z období Heian (794 až 1185). Básně byly původně zapsány tzv. man'jóganou, tedy kombinací čínských znaků ve fonetickém a sémantickém použití, nebož vznikaly v době, kdy ještě neexistovala slabičná abeceda katakana. Moderní čtení je proto v mnoha případech pouze přibližné a japonští filologové dodnes diskutují o významu některých básní. Většina básní má formu tanka (pětiverší o 31 slabikách). Tematicky jde o lyrickou poezii, týkající se každodenního života a zvyků, citových pout mezi rodiči a dětmi a mezi sourozenci, lásky platonické, milenecké i manželské, citového strádání, starých legend i přírodních nálad. Do češtiny celou sbírku (4 svazky) přeložil Antonín Líman. Kromě toho byla zatím sbírka Manjóšú kompletně přeložena jen do francouzštiny. Čtyři svazky sbírky Manjóšu postupně vycházely mezi lety 2001–2008.

Obsáhlá antologie textů francouzské literární skupiny, ke které měli blízko Richard Weiner a Josef Šíma. Uspořádal a k vydání připravil Miloslav Topinka ve spolupráci s Ladislavem Šerým, kteří také napsali úvodní texty. Ediční poznámka a výběr ilustrací Miloslav Topinka. Ve francouzské literatuře tohoto sloletí najdeme, přes její mnohotvárnost a černost mnohých překvapení či extrémů, jen málo příkladů tak výsostně uměleckého dobrodružství a tak fascinující touhy hledat a nalézat jako v případě Vysoké hry (Le Grand Jeu). Její odkaz byl příznačně pochopen až následujícími generacemi, jak je to u uměleckých a myšlenkových vzepětí ducha, jež předběhla svou dobu, téměř pravidlem. V tomto smyslu se Vysoká hra i pozdější dílo obou jejích nejvýraznčjších představitelů, René Daumala a Rogera Gilbert-Lecomta, staví po bok největším myšlenkovým a literárním výkonům tohoto století. Zdá-li se toto tvrzení příliš odvážné, neuškodí uvědomit si, že skupina Vysoká hra vlastně dodnes nemá žádné důstojné pokračovatele: cesta, kterou před sebou vytyčila a po níž učinila první kroky, přece jen vyžaduje příliš mnoho odvahy a obětí.

20 současných sanfranciských básníků Výbor poezie dvaceti současných sanfranciských básníků, kteří v 80. a 90. letech pořádali pravidelná čtení v Café Babar. Společným znakem těchto velmi různorodých básníků je odpor k akademičnosti a nedůvěra k velkým nakladatelstvím.

Podtitul: "Nacistická represivní zařízení v Terezíně a Litoměřicích". Historie Terezína od výstavby po osvobození, doplněna 26 barevnými a 119 černobílými fotografiemi a reprodukcemi. Obsahuje kapitoly: Malá pevnost Terezín, Ghetto Terezín, Koncentrační tábor v Litoměřicích, Boj s tyfovou epidemií, Po osvobození, Nezapomínáme.

Antologie novým způsobem představuje ranou poezii velikánů moderního německojazyčného básnictví Georga Heyma, Jakoba van Hoddise, Gottfrieda Benna a Georga Trakla. Tito čtyři autoři, jejichž poetika se formovala, měnila či předčasně uzavírala kolem roku 1912, vypjatého letopočtu německé literatury, bývají řazeni k ranému expresionismu, avšak výrazně tento směr intenzitou své tvorby přesahují. Byť se jim v češtině již dostalo samostatných knižních výborů, nekomunikovaly jejich texty doposud na stránkách jedné knihy. Antologie přináší také verše do češtiny převedené poprvé. Básně přeložil a doslovem opatřil básník Radek Malý a výtvarně je doprovodil Pavel Preisner.