Francouzský prozaik se specializuje na romány s arabskou tematikou, k čemuž ho inspirovala studia arabštiny a perštiny. Jeho díla často zkoumají vnitřní monology postav a historické události s jedinečným, plynulým stylem. Po přesídlení do Barcelony vytvořil romány, které se vyznačují ambiciózním rozsahem a hlubokým ponorem do lidské zkušenosti, propojujíce osobní reflexe s širšími historickými kontexty.
Mathias Enard ve své knize zpřítomnil omamné kouzlo orientální Konstantinopole (dnešního Istanbulu), kam 13. května 1506 dorazil slavný italský sochař Michelangelo, aby se pokusil splnit úkol, v němž předtím neuspěl jeho velký rival Leonardo da Vinci: navrhnout pro Velkého Turka –sultána Bajezida – most přes zátoku Zlatý roh. Michelangelo svým pobytem ve městě pohanů riskuje hněv mocného papeže Julia II., pro kterého vystavěl v Římě velkolepou hrobku, za niž se však papež zdráhal umělci náležitě zaplatit, přijel ze vzdoru a nyní je na pochybách, zda udělal dobře... přesto se pustí do práce, která jej pohltí stejně jako město, k jehož duši pozvolna proniká.
Franz Ritter není ve své kůži. Muzikolog specializující se na orientální vlivy v západní hudbě tráví čas o samotě ve svém vídeňském bytě a trápí ho nespavost. Celou noc vzpomíná na svou lásku k Saře, francouzské orientalistce, s níž se seznámil, když kdysi přijela do Rakouska na konferenci.
Příběh jejich vztahu se odvíjí na pozadí dějin orientalistiky a událostí soudobého Blízkého východu (íránská revoluce, arabské jaro, Islámský stát a další) i Franzových vlastních cest do Istanbulu, Damašku, Teheránu a dalších míst, kde Saru opakovaně potkává.
Kompas je příběh o složitých cestách lásky, je to ale také poučný text o tom, čím vším Východ přispěl k utváření identity a kultury Západu.
Énardův poutavý, melancholický román ve snaze zmírnit současné rozpory mezi oběma kulturami pracuje s odkazy na jejich staletí trvající dialog a vzájemné umělecké ovlivňování.
Ulice Zlodějů vypráví o asi osmnáctiletém chlapci Lachdarovi, který se narodil v marockém městě Tangeru. Poté co je načapán nahý se svou sestřenicí, je vyhozen z domova. Chvíli se potlouká po městě, až se přidá ke Sdružení za šíření myšlenek koránu, tedy islamistům, kde je už jeho kamarád Básam, s kterým sedává nad Gibraltarskou úžinou a sní o holkách, svobodě a životě v Evropě. Ve Sdružení prodává islamistické knížky, Korán apod., ale baví ho číst detektivky a klasická arabská literatura. I díky nim utíká z hrozivé reality. Na pozadí všeho probíhají demonstrace v Egyptě, Arabské jaro je v plném proudu. Jednoho dne se Lachdar s Básamem seznámí v Tangeru se dvěma španělskými studentkami. Do jedné z nich se Lachdar zamiluje a ještě víc než předtím se chce dostat do Španělska, do Barcelony, aby mohl být své lásce nablízku. Tím začíná jeho iniciační cesta. Nakonec se mu horko těžko povede (pracuje jako námořník na trajektu do Evropy, potom pomáhá v pohřební službě v Algeciras) dostat do Španělska.
Prostřednictvím všemožných profesí, kterými musí hlavní hrdina projít, aby se dostal k vytouženému cíli, sledujeme i politické a sociální okolnosti měst a zemí, v nichž se zrovna nachází. Chudoba, nesvoboda, násilí, touha po normálním životě narážející na příkazy a zákazy víry na marocké straně, deziluze, marnost, nedostatek práce a nenaplněné představy na straně evropské.
Brimming with Mathias Enard's characteristic wit and encyclopaedic brilliance,
The Annual Banquet of the Gravediggers' Guild is a riotous novel set in
western France, where the edges between past and present are constantly
dissolving against a Rabelaisian backdrop of excess.
Der Goncourt-Preisträger Mathias Enard erzählt aus der Perspektive eines Scharfschützen über den Krieg und die Realität von Kriegsgewalt – eine mutige und radikale Geschichte. Auf Konzentration kommt es an, auf Geduld und Atemkontrolle. An einem guten Tag reicht ihm ein einziger perfekter Schuss. Er ist zwanzig, der beste Scharfschütze der belagerten Stadt. Wenn er von seinem Posten auf dem Dach heruntersteigt, genießt er die Angst, die er verbreitet. Furchtlos ist nur Myrna, das Mädchen, das für seine demente Mutter sorgt – das er beschützen und besitzen will. Dies ist ein Roman über den Krieg aus der Perspektive eines Mörders, der sein Selbstwertgefühl aus der Eleganz seiner Treffer zieht. Kalt spricht der Erzähler von seinem Handwerk, dem Töten, und offenbart eine Wahrnehmung, in der die Verbindung zwischen gelungenem Schuss und ausgelöschtem Leben gekappt ist. Ein erbarmungsloser Text über die sich verselbständigende Realität von Kriegsgewalt.
L’autore di Bussola , premio Goncourt nel 2015, ci offre un nuovo, struggente romanzo dove amore, letteratura, viaggio e amicizia si mescolano in una Russia che seduce e spaventa. Se Bussola era il libro dell’amore “impossibile” tra Oriente e Occidente, L’alcol e la nostalgia è il romanzo di un altro sofferto rapporto: quello tra Occidente e Russia. È la storia di un interminabile viaggio in treno verso la Siberia, intrapreso da Mathias per accompagnare alla sepoltura nel suo villaggio natale il grande amico Vladimir. Un’amicizia difficile, nata come rivalità per una donna, Jeanne, prima fidanzata di Mathias a Parigi poi innamoratasi di Vladimir a Mosca. Quando il giovane francese raggiunge la ragazza in Russia si crea un appassionato e autodistruttivo triangolo amoroso, un percorso sentimentale segnato dall’alcol, dal sesso, dalla poesia, dalla droga, dalla follia. Mathias racconta questo viaggio interminabile attraverso distese di ghiaccio e di neve, betulle, tundra, spettri di deportati in Siberia e di cosacchi dell’Armata a cavallo: «…da solo con i ricordi, l’alcol e la nostalgia, è tutto quello che rimane, come diceva Čechov il medico morto bevendo champagne, da solo con qualche frase, qualche verso, qualche ricordo; forse Jeanne aveva ragione, finirò per perdermi in capo al mondo, per scomparire nella notte siberiana e colare a picco nel Pacifico, ancora diecimila verste... Ti ricordi Vlado, quando Jeanne ci ha presentati ti chiamavo principe Andrej perché mi ricordavi Bolkonskij con quella tua aria insieme nobile e fragile, sicuro di te anche se vacillavi nella violenza e nella droga come un salice...».
Jedne odlučujuće noći, putnik opterećen tajnama kreće vozom iz Milana za Rim noseći dragoceni teret koji narednog dana treba da proda predstavniku Vatikana da bi posle toga – ako sve dobro prođe – promenio svoj život. Za petnaest godina obaveštajnog rada u Zoni (najpre Alžir, zatim jedna za drugom sve zemlje Bliskog istoka) pribavio je Fransis Serven Mirković imena i sećanja na sve aktere iz senke (buntovnici i teroristi, trgovci oružjem i krijumčari, deoničari ili posrednici, mozgovi i izvršioci, ratni zločinci u bekstvu…). Ali i on sam, sledeći put svog dede ustaše, saradnika Maksa Luburića, izvršio je svoj deo pokolja kada ga je rat u Hrvatskoj i Bosni bacio u opojni vrtlog nasilja. Ako bi trebalo jednom slikom predstaviti nasilje čitavog jednog veka, trebalo bi bez sumnje izabrati jedan konvoj, kompoziciju punu oružja, vojnih trupa, ljudi upućenih na delo smrti. Pedeset godina posle dela Mišela Bitora Preinačenje, оvај roman Matijasa Enara sklapa jedan vozni palimpsest u dvadeset četiri „pevanja“ izrečena u jednom dahu i veličanstveno orkestrirana, kao kakva ilijada našeg vremena.
La esperada nueva novela de Mathias Enard, ganador del Premio Goncourt 2015, es un espléndido homenaje a la naturaleza y a las costumbres de la vida rural. Un estudiante de antropología, sumergido en un estudio sobre «la vida en el campo en el siglo XXI», se instala en un pueblo ficticio de la marisma de Poitou para observar las costumbres de sus pintorescos habitantes. En todos los lugares del mundo la muerte atrapa a los vivos, sin embargo, en esta zona del noroeste de Francia la muerte ofrece tres días de tregua al año, respetando el banquete tradicional que anualmente celebra la Cofradía de los Sepultureros. Enard regresa a su Francia natal con una novela río que fluye y gira como la rueda de la vida. Tira de los hilos de la historia de múltiples personajes en una tela de araña narrativa donde confluyen diferentes épocas, espacios y los seres vivos que habitan o que alguna vez habitaron el lugar. ENGLISH DESCRIPTION The long-awaited new novel by Mathias Enard, winner of the 2015 Goncourt Prize, is a splendid tribute to nature and the customs of rural life. An anthropology student, immersed in his studies of "country life in the 21st century," settles in a fictional town on the Poitou marsh to observe the customs of its picturesque residents. In all parts of the world death always catches up with the living, however, in this area of northwestern France death offers a three-day truce every year, respecting the traditional banquet held annually by the Brotherhood of the Gravediggers. Enard returns to his native France with a novel that flows and turns like the wheels of life; it pulls the threads of the story and its multiple characters in a narrative spider web where different times, spaces, and living beings -that inhabit or once inhabited the place- converge.
In seinem neuen Roman über unsterbliche Liebe, menschlichen Verrat und den Trost der Mathematik, verknüpft Goncourt-Preisträger Mathias Enard elegant Gegenwart und Geschichte. September 2001, ein Kongress auf der Havel. Gewürdigt wird Paul Heudeber, Mathematiker, Kommunist und KZ-Überlebender, der spätestens seit seinem ungeklärten Tod Heiligenstatus genießt. Alle Blicke der Anwesenden wandern verstohlen zu Maja Scharnhorst, Pauls große Liebe, mit 83 faszinierend wie eh und je, auch sie eine Legende, die sich irgendwann für eine Karriere im Westen entschieden hat – ohne Paul. Als die Bilder der zerstörten Twin Towers die Festgesellschaft erreichen, nimmt die Veranstaltung eine ganz andere Wendung. Und es ist an Irina, der Tochter dieser überlebensgroßen Liebenden, die losen Fäden ihrer Geschichte zu entwirren und neu zu verflechten. Ein großer Roman über Widerstand, Liebe, Verrat und den Trost mathematischer Schönheit in einer von Gewalt erschütterten Welt.
