Vladimír Nárožník

Vyrostl v Praze-Dejvicích, kde také navštěvoval ZŠ (1945–1954). Po maturitě na Střední průmyslové škole stavební (1958) nastoupil do podniku Stavby silnic a železnic, v listopadu téhož roku do projektové kanceláře Agroprojektu. V roce 1959 se zapsal na Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, po pěti semestrech však začal pracovat jako stavební dělník v Peci pod Sněžkou. V letech 1963–1965 absolvoval dvouletou vojenskou službu v Praze-Ruzyni. Poté byl zaměstnán jako stavební technik u Generálního investora výstavby hlavního města Prahy, rok pracoval v dokumentačním oddělení Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1969 působil v nakladatelství Odeon, nejprve jako pracovník propagačního oddělení a redaktor dvouměsíčníku Novinky Odeonu, od roku 1976 jako výtvarný redaktor, roku 1982 se stává vedoucím redaktorem výtvarné redakce Odeonu. Od ledna 1995 byl ve svobodném povolání, spoluprecoval s řadou předních českých nakladatelství, galerií a jiných kulturních institucí. Těžištěm Nárožníkovy umělecké tvorby je knižní grafika, své výtvarné práce z tohoto oboru vystavoval v roce 1989 v Malé galerii Československého spisovatele na Národní třídě a na mnoha skupinových výstavách, ilustrace uveřejnil mj. v časopise Světová literatura. Publikoval v Plameni, Sešitech pro mladou literaturu a ojediněle na začátku 80. let ve Svědectví (Paříž). Nárožníkova sbírka Slova, carte blanche představuje typ expresivní a vizuální poezie, směřující k maximální hutnosti a k filozofickému pojetí básnické výpovědi. Její osou je neoklasicistický důraz na nepomíjivou krásu uměleckého prožitku a jeho subjektivního zrcadlení. Romantický vztah k umění a dějinám básník vtěluje do vyhraněně patetické dikce svých veršů. Po vydání prvotiny Nárožník své další texty, soustředěné v drobných rukopisných sbírkách, již nepublikoval a zaměřil se především na gestické kresby a typografickou tvorbu. Pozdější autorovu básnickou tvorbu (cykly Defenestrace psa a Anglické hodiny, skladba Canto) představuje je až posmrtně vydaný soubor Básně. Od úsečného, staccatovitého verše prvotiny se Nádvorník postupně propracoval k volnějším a relativně rozsáhlým veršovým útvarům. Ve skladbě Canto, která pochází z roku 1975 a poprvé vyšla v exilovém časopise Svědectví roku 1979, dominuje nahněvaná expresivní gestičnost a kritičnost obrácená proti společenské realitě Čech oné doby.