Gyula Krúdy Knihy

Optimisticky laděný román maďarského prozaika a novináře čerpá z prostředí budapešťské bohémy na začátku století. Dějovou osu, jež často ustupuje lyrickým a náladovým pasážím, tvoří osudy dvou mladých hereček, které nedostaly angažmá a usadily se v Budapešti. Hlavním hrdinou knihy je však novinář Kazimír Rezeda, autorův dvojník, smutný rytíř obou dívek, který čtenáře provází budapešťským bohémským prostředím, měšťanskými domy, kavárnami a divadelními šatnami. Předmluva Anna Valentová: "Básník maďarského impresionismu"

Výbor povídek klasika maďarské dekadentní prózy. Jde většinou o krátké, v podstatě lyrické imprese, stylově směšující literární impresionismus, vlivy dekadence a realismu. Tematicky je propojuje ústřední postava "Sindibáda" - zvolna stárnoucího milovníka žen, dobrého jídla a vína,putujícího po městech Zalitavska, tj. po východní části Rakousko-Uherské říše, a zažívajícího znova a znova krátké milostné epizody. Krúdyho povídky jsou psychologicky vytříbené, jemně vybroušené klenoty, s velkou pozorností zachycující nejjemnější detaily životního stylu specifické vrstvy maďarské gentry a drobné buržoasie před I. světovou válkou.

Written during the 1910s '20s and '30s, these articles offer a wistful and nostalgic image of the waning years of the Austro-Hungarian empire, with portraits of the Habsburgs, culminating in first-hand reports in 1916, from Vienna on the funeral of Emperor Francis Joseph I, and from Budapest on the coronation of Charles IV, the last king of Hungary. Krúdy's reports follow the bloodless democratic revolution of 1918, the Károlyi government and the short-lived Soviet Republic, and present cameos of the leading political figures of the day such as Ferenc Kossuth, Mihály Károlyi and Béla Kun. In his lively, casual pieces Krúdy displays his intimate knowledge of Hungarian society with a special emphasis on literature and publishing.

“What you have loved remains yours.” Thus speaks the irresistible rogue Sindbad, ironic hero of these fantastic tales, who has seduced and abandoned countless women over the course of centuries but never lost one, for he returns to visit them all—ladies, actresses, housemaids—in his memories and dreams. From the bustling streets of Budapest to small provincial towns where nothing ever seems to change, this ghostly Lothario encounters his old flames wherever he goes: along the banks of the Danube; under windows where they once courted; in churches and in graveyards, where Eros and Thanatos tryst. Lies, bad behavior, and fickleness of all kinds are forgiven, and love is reaffirmed as the only thing worth persevering for, weeping for, and living for. The Adventures of Sindbad is the Hungarian master Gyula Krúdy’s most famous book, an uncanny evocation of the autumn of the Hapsburg Empire that is enormously popular not only in Hungary but throughout Eastern Europe.

Gyula Krúdy is a marvellous writer who haunted the taverns of Budapest and lived on its streets while turning out a series of mesmerizing, revelatory novels that are among the masterpieces of modern literature. Krúdy conjures up a world that is entirely his own—dreamy, macabre, comic, and erotic—where urbane sophistication can erupt without warning into passion and even madness.In Sunflower young Eveline leaves the city and returns to her country estate to escape the memory of her desperate love for the unscrupulous charmer Kálmán. There she encounters the melancholy Álmos-Dreamer, who is languishing for love of her, and is visited by the bizarre and beautiful Miss Maszkerádi, a woman who is a force of nature. The plot twists and turns; elemental myth mingles with sheer farce: Krúdy brilliantly illuminates the shifting contours and acid colors of the landscape of desire.John Bátki’s outstanding translation of Sunflower is the perfect introduction to the world of Gyula Krúdy, a genius as singular as Robert Walser, Bruno Schulz, or Joseph Roth.

Mit diesem Roman schuf Gyula Krúdy (1878-1933) ein faszinierendes Zeit- und Sittengemälde des "hochherrschaftlichen" Budapest vor dem Ersten Weltkrieg

Eine Literarische Entdeckung in deutscher Erstübersetzung. ›Meinerzeit‹ – Der Titel knüpft an das nostalgische »damals, zu meiner Zeit...« an. Und dieses Damals versuchen die Personen des Romans immer wieder vergeblich zu beschwören. Man trauert der 1918 zu Ende gegangenen Monarchie nach, unterschwellig aber auch dem Freiheitskampf von 1848. Man versucht einen Kreis zu bilden, in dem die alte Zeit aufleben kann, doch das Hier und Jetzt verzieht die scheinbar einfache Handlung zu einer schrägen Geschichte. Krúdy zeichnet virtuos ein spannungsgeladenes Personengeflecht: von der insgeheim ergeizigen Lehrerin Vilma und ihren beiden Begleitern über einen »verrückten, nervösen Barbier«, einen viel zu präsidialen Präsidenten bis hin zu einem tierbändigenden Hauptmann. Sie alle und noch einige Originale mehr verbringen den letzten Fastnachtstag im Wirtshaus. Vordergründig nüchtern-sachlich beschrieben, in der Wirkung aber geradezu surreal wird die Schilderung eines einzigen Tages unversehens zu einer vielschichtigen Gesellschafts- und Zeitanalyse des Ungarns der 20er Jahre.

Gyula Krdy doczekał się miana pisarza pisarzy. Jak ktoś wyliczył ośmiu na dziesięciu pisarzy węgierskich kocha Krdyego. Światowa recepcja jego twórczości z roku na rok jest coraz szersza. Jego nowele i niektóre powieści przełożono na wiele języków. Prezentowany polskiemu czytelnikowi tom wspaniałych krótkich utworów domaga się uwagi. Uniwersum, jakie wyłania się z tej prozy, współistnieje ze światem Brunona Schulza: oba światy nawadniane są silnym autobiografizmem, znajdujemy tu wątki erotyczne, surrealistyczne przekształcenia, nawraca topos małego miasteczka z jego drętwiącą nudą i charakterystycznymi postaciami osadzonymi w zmitologizowanej przestrzeni rynku, gospody, cukierni, szkoły tańca, domu uciech. Oprócz opowiadań w tomie znalazła się garść tekstów publicystycznych, które pokazują, że Krdy nigdy nie przestawał być lirykiem, ale też ilustrują tak znamienne dla jego pisarstwa przenikanie się materii rzeczywistości z materią fikcji literackiej.