Michael Žantovský Knihy

Václav Havel pohledem Michaela Žantovského: už tím je řečeno vše, co nová havlovská biografie přináší. Oba muži spolu dlouhá léta úzce spolupracovali, pojilo je blízké přátelství – a politický (a do značné míry i kulturní) odkaz Václava Havla dodnes Michael Žantovský rozvíjí jakožto diplomat působící na těch nejprestižnějších velvyslaneckých postech (USA, Izrael, Velká Británie). Jeho kniha však nabídne nejenom autorův pohled „zevnitř“; Žantovský dokáže Havlovo působení vnímat i kriticky, s maximální možnou objektivitou a lidskou i odbornou erudicí. Už prvotní autorův „nástřel“, sestávající ze tří ukázkových kapitol, vzbudil v nakladatelském světě nefalšované nadšení – a dnes jsou práva na šestisetstránkovou publikaci (již autor napsal anglicky a sám si ji coby oceňovaný překladatel přeložil do svého mateřského jazyka) prodána již do deseti jazyků, přičemž další jazykové mutace jsou v jednání. Ono nadšení ostatně potvrzují první recenze, vycházející ještě před podzimním vydáním knihy – mluví se v nich mj. o „živé, podrobné a zasvěcené biografii… působivé, citlivé kronice, úspěšně postihující spletité osudy velké postavy 20. století“ (Publishers Weekly) či o „impozantním životopise velkého muže uprostřed dějin těžce zkoušeného národa“ (Kirkus Review).

Kolekce fotografií Václava Havla začala vznikat na přelomu let 2011 a 2012 bezprostředně po jeho pohřbu. Prvotním záměrem byla výstava věnovaná období Havlova veřejného působení i soukromého života, včetně 13 let v prezidentském úřadu, jak jej zachytili fotoreportéři ČTK v letech 1988 až 2011. Tým autorů při jejím sestavování prohlédl kolem 14.000 fotografií v archivu ČTK. Finální výběr stovky velkoformátových snímků byl pak poprvé k vidění na Staroměstské radnici v Praze, kde ČTK v červnu a červenci 2012 uspořádala výstavu nazvanou Prezident.

Rozsáhlá vzpomínková próza světoznámého izraelského autora je knihou v mnoha ohledech výjimečnou a výjimečný je i ohlas, který jak na domácí scéně, tak v mezinárodním měřítku vzbudila. Oz v ní bezpochyby vytvořil své doposud nejlepší a také nejosobnější dílo, v němž spojil vylíčení pohnuté historie vlastní rodiny s dramatickou ságou dějin sionistického hnutí a vzniku židovského státu a svědeckou výpovědí o přelomových okamžicích jeho bouřlivého vývoje. Kniha získala řadu domácích i zahraničních ocenění a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků.

Ve svých knihách Hammett vytvořil několik výrazných typů detektivů, kteří podobně jako jejich protivníci, zločinci, nejsou ani zcela dobří, ani zcela zlí. Mezi ně patří také malý tlustý detektiv z Kontinentální (Continental Op), jenž vystupuje v sedmi povídkách vydaných pod názvem. Čtenář se prostřednictvím tohoto bezejmenného detektiva-vypravěče seznamuje se celým příběhem, jeho postavami a rovněž s autentickým prostředím amerických velkoměst dvacátých let minulého století.

„Opět jsem se pokusil spáchat sebevraždu. Tentokrát jsem si navlhčil nos a strčil jej do zástrčky. Naneštěstí nastal zkrat a pouze jsem vykopl ledničku. Stále posedlý myšlenkou na smrt, ustavičně přemítám. Jestlipak je posmrtný život? Pokud ano, rozmění mi tam dvacku?“ V Obhajobě šílencově, téměř souborném vydání povídkového díla Woodyho Allena (obsahuje sbírky Vyřídit si účty, Bez peří a Vedlejší účinky) narazíte nejen na šílenou filozofii, ale též filozofické šílení. Je to totéž? A jak to poznat? Jak se vyrovnat s géniem, který pod vámi neustále podtrhává sesli? Obhajoba šílencova potěší každého fanouška Woodyho Allena. A koho nepotěší, ten je prostě šílenec.

Dlouho očekávaná autobiografie české rodačky a bývalé ministryně zahraničí USA.

Monografie o americkém filmovém režiséru, scénáristovi a dramatikovi Woody Allenovi obsahuje i scénář filmu Hana a její sestry.

S kultem fyzické krásy jako podmínky pro ideální, romantickou lásku se americký divák setkává ve filmu i na stránkách časopisů. Tento stereotyp působí o to ničivěji tam, kde je reklamní obraz v zásadním rozporu se skutečností. Komorní příběh dvou černošských rodin s dospívajícími dcerkami se odehrává během roku 1942. Ústřední hrdinka, jedenáctiletá Pecola Breedlovová, je protipólem „rozkošného dítka" Shirley Templeové – je ošklivá, černá a smutně dospělá. Taková je rovněž Pecolina láska: temný vír, který pohltí vše a zanechá za sebou jen pomatenou iluzi, že malá černoška může mít ty nejmodřejší oči na světě. Doslov Josef Jařab. Předchozí vydání vyšlo pod názvem Nejmodřejší oči.

Jak se proměnil prostor svobody v naší zemi za posledních třicet let? Jaký je stav společenské a osobní svobody? Kniha dvanácti rozhovorů s významnými osobnostmi politického a kulturního života reflektuje „prostor svobody“ v současné české společnosti. Účastníci mají blízký vztah k demokratizaci státu, někteří se na ní přímo podíleli. Mezi nimi jsou disidenti a politici jako Luboš Dobrovský a Petr Pithart, novinář Aleš Palán, ústavní právník Jan Kysela, profesor historie Igor Lukeš, aktivista Šimon Pánek, politický komentátor Jiří Pehe, spisovatel Mark Slouka, historik Timothy Snyder a dokumentaristka Olga Sommerová. Přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha se zaměřuje na lékařskou etiku a otázky svobody, zatímco Michael Žantovský, zakládající člen Občanského fóra, byl poradcem prezidenta Václava Havla. Rozhovory se uskutečnily u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce a založení nakladatelství PROSTOR, přímého nástupce samizdatové edice. Autory rozhovorů jsou novináři Eva Bobůrková, Jiří Leschtina, Petr Placák a Petr Vizina. Kniha je doplněna bohatým fotografickým materiálem.

Na podzim 1977, po událostech „roku Charty“, Václav Havel sepsal reportáž o prvních hodinách Prohlášení Charty 77, vyšetřování a čtyřměsíční vazbě, kterou na něj uvalil komunistický režim. Po propuštění následovalo mučivé sebezpytování. Havel zmínil, že text někde ukryl a „už dávno nevím, kde je. Třeba ji někdy najdu“. Ačkoli reportáž během jeho života nenalezl, objevila se v pozůstalosti jeho přítele Zdeňka Urbánka a byla nalezena jeho vnukem Davidem Duškem. Text, který je fragmentární, zrekonstruovala Knihovna Václava Havla. V původní osnově, součásti rukopisného nálezu, Havel plánoval doprovodné eseje od jiných autorů. Vydávaný soubor tak obsahuje eseje Anny Freimanové, Petra Blažka, Davida Duška a Michaela Žantovského, který je editorem. Freimanová zkoumá divadelní souvislosti Havelova textu a jeho inspiraci faustovským Pokoušením. Blažek odpovídá na otázku o vyšetřovatelích, kteří se Havelovi v roce 1977 věnovali. Dušek přispívá osobní vzpomínkou na začátky Charty z pohledu osmiletého dítěte. Žantovský se zaměřuje na Havlovy morální dilemata a snahu o jejich řešení.