La forme constitutionnelle qui a pris le relais du f�odalisme et de l'absolutisme a �t� d�mocratique; sa forme de domination: ploutocratique. Aujourd'hui la d�mocratie est une fa�ade de la ploutocratie: comme les peuples ne tol�reraient pas la ploutocratie nue, il leur est laiss� le pouvoir nominal, tandis que le pouvoir effectif repose dans les mains des ploutocrates. Dans les d�mocraties r�publicaines comme monarchiques, les hommes d'�tat sont des marionnettes, les capitalistes des tireurs de ficelles: ils dictent les lignes directrices de la politique, ils dominent les �lecteurs par le biais de l'achat de l'opinion publique, les ministres par le biais des relations commerciales et soci�tales.� la structure soci�tale f�odale s'est substitu�e la structure soci�tale ploutocrate: ce n'est plus la naissance qui d�termine la position sociale, mais le revenu. La ploutocratie d'aujourd'hui est plus puissante que l'aristocratie d'hier: car rien ne se situe au-dessus d'elle sinon l'�tat qui est son outil et son complice. Lorsqu'il y avait encore une vraie noblesse de sang, le syst�me de l'aristocratie de naissance �tait plus juste que ne l'est aujourd'hui celui de l'aristocratie de l'argent: car � l'�poque la classe dominante avait un sentiment de responsabilit�, une culture, une tradition -- tandis que la classe qui domine aujourd'hui est d�nu�e de tout sentiment de responsabilit�, de toute culture et de toute tradition.
Barbara Coudenhove-Kalergi Pořadí knih (chronologicky)
Richard von Coudenhove-Kalergi byl vizionářský myslitel a klíčová postava v rané fázi evropské integrace. Jako zakládající prezident Panevropské unie zasvětil svůj život myšlence sjednocené Evropy. Jeho dílo se zabývá hlubokými filozofickými úvahami o budoucnosti kontinentu a nutnosti mezinárodní spolupráce. Jeho spisy zkoumají možnosti pro překonání národních hranic a vytvoření sdílené evropské identity.
Doma je všude
- 320 stránek
- 12 hodin čtení
Jako pražská Němka patří Barbara Coudenhove-Kalergi k těm, kteří byli po konci 2. světové války vyhnáni ze svého domovského města. Když byla rodina v roce 1945 pěšky a bez ničeho poslána směrem k německým hranicím, zhodnotil její otec situaci se šlechtickým stoicismem: „Dějiny zavály rodinu kdysi dávno do Čech a teď ji prostě zase odvanou pryč.“ Ve svém životním bilancování udržuje velká dáma rakouské žurnalistiky rovnováhu mezi vlastním osudem a relativizujícím pohledem na dějiny. Pro nás je zajímavá tím, že ji novinářská kariéra později opakovaně zaváděla do střední Evropy, kde se při střetech mezi národy, jazykovými skupinami a válečnými koalicemi po staletí odehrávalo i nesčetně osobních dramat.