Oldřich Friš Knihy

Sattasaí (v sanskrtu गाथासप्तशती, Sedm set strof) je sbírka básnických miniatur ze života venkovského lidu, kterou podle tradice napsal král Hála (počátek 1. století našeho letopčtu) z dynastie Sátaváhanů (tato dynastie vládla na území dnešního Ándhrapradéše a mahápurána Matsjapurána uvádí Hálu jako sedmnáctého vládce této dynastie). Sattasaí není jednotné dílo, jde spíše o antologii převážně milostných básní, z nichž některé jsou zjevně vyjmuté z větších celků. Je rozdělena do sedmi oddílů pro sto slokách. Básně mají záměrně lidový ráz, který je zdůrazněn i jazykem. Jsou napsány v maraháštrí prákrtu, ale přesto se v nich objevují i prostředky umělé poezie. Mají většinou jednu strofu, podobají se lidovým písním a objevují se v nich i lidová pořekadla.

Originální sbírka fantastických povídek a rozmarných příběhů z typického indického prostředí, do jejichž děje jsou vkládány pohádky a hádanky plné čárů, kouzel, tajemných sil a démonických bytostí. Vyprávění, sebraná lidovým sběratelem, překvapí čtenáře svou cizorodostí; skutečný svět tu ustupuje do pozadí před neohraničenou a nespoutanou fantasií staroindických pohádek a zkazek, z nichž mnohá přináší hlubokou moudrost starých Indů.

Po Rámájana druhý staroindický epos jehož autorem je legendární asketa a světec Válmíki. Uvádí čtenáře do úplně cizího pohádkového prostředí hinduistické mythologie. Vypráví o velké lásce krále Rámy a jeho ženy Síty, o jejich krutém odloučení a opětném setkání. Děj je zasazen do fantastické bohaté indické přírody, ve které se setkáváme též s božstvy a nadpřirozenými démony i poznáváme zlidštěný svět zvířat pomáhající Rámovi v jeho boji za osvobození Síty.

Sattasaí (v sanskrtu गाथासप्तशती, Sedm set strof) je sbírka básnických miniatur ze života venkovského lidu, kterou podle tradice napsal král Hála (počátek 1. století našeho letopčtu) z dynastie Sátaváhanů (tato dynastie vládla na území dnešního Ándhrapradéše a mahápurána Matsjapurána uvádí Hálu jako sedmnáctého vládce této dynastie). Sattasaí není jednotné dílo, jde spíše o antologii převážně milostných básní, z nichž některé jsou zjevně vyjmuté z větších celků. Je rozdělena do sedmi oddílů pro sto slokách. Básně mají záměrně lidový ráz, který je zdůrazněn i jazykem. Jsou napsány v maraháštrí prákrtu, ale přesto se v nich objevují i prostředky umělé poezie. Mají většinou jednu strofu, podobají se lidovým písním a objevují se v nich i lidová pořekadla.

Výbor z tvorby dvou největších básníků strofických básní. Amarovy verše jsou převážně miniaturami z milostného života a obrázky žen - milenek a dárkyn rozkoše. Bhartrhari tvořil poezii, v níž láska a moudrost nejsou dva protilehléa nesmiřitelné póly bytí, nýbrž dvě různé "cesty vedoucí k ráji".

Soubor indických povídek s etickým poselstvím, jejž v této podobě sepsal a uspořádal v 11. stol. básník Somadéva. 24 kratších textů, orámovaných 25., má svůj původ v archaické tradici lidové slovesnosti. Ctnostný král Trivikramaséna se nezbaví obtížného démona, dokud nerozluští otázky z jeho vyprávění. Původně veršovaný text byl užíván k morální výchově na královských dvorech ve staré Indii. Překlad českého orientalisty pochází přibližně z 50. let 20. stol. Zasvěcený úvod a poznámky.

Preklad poviedok za sanskritského originálu, výber 25 staroindických poviedok.Ide o súbor poviedok spojených rámcovým dejom. Príbehy sú zábavné, dobrodružné a milostné.