Zdeněk Guth Knihy

Prázdninové příhody dvou dětí, Kája Mařík a Zdeňa Rédlová prožívají léto uprostřed brdských lesů.

V jádru humorně satirická kritika anglické společnosti, všech jejích tříd a vrstev, v řadě črt, které rozlišují různé odrůdy snobů, jako na př. snoby vojenské, universitní, klerikální, literární, hostitelské, venkovské atd.atd. Pojmu snob, který původně znamenal zhruba tolik co filistr, dal Thackeray nový rozsah a obsah: jeho krajní meze představuje snob jako štrébr, jako člověk šilhající po vyšší společnosti, jejích mravech a nemravech a dále snob jako člověk přepjatého sebevědomí, mající typicky anglický pocit kolektivní nadřazenosti proti národům ostatním. Črty byly původně uveřejňovány v Punchi (humor. časopis. jehož jméno je obdobou Kašpárka) a přes satirický ráz se uzavírají touto pasáží: "Takovým věcem se smát je věcí pana Punche. Nechť se směje počestně a nezasadí žádnou nedovolenou ránu a nechť mluví pravdu i když se směje na celé kolo - nikdy nezapomínaje, že Žert je dobrý, Pravda lepší, ale Láska ze všeho nejlepší."

Příhody Káji a Zdeni tvoří tentokrát jen rámec pro čtyři předčítané pohádky.

Básně vydány k 100. výročí narození autora. Předmluva Dr. Miloslav Hýsek, listy volně vložené v papírové obálce, ta je mírně v kraji nažloutlá, listy nerozřezané. III. svazek sbírky Listy k srdci, kresby Zdeněk Guth. Náklad 300 ks, z toho 25 ks na papíru Japan a 250 ks na ofsetu.

Plain Tales from the Hills, v českém vydání rozdělené do dvou svazků, jsou první povídkovou sbírkou Rudyarda Kiplinga. Vyšla roku 1888 a 28 z jejích 40 povídek vyšlo předtím v Civil and Military Gazette v Láhauru v Pandžábu v Indii v letech 1886–7. Kipling v povídkách zobrazuje život v Indii patřící Británii. Některé postavy se staly hrdiny Kiplingových pozdějších povídek, případně se objevily v románu Kim. První vydání.

Karl Maria von Weber se vydal společně se svou milenkou, zpěvačkou S. Brandtovou na cestu z Bavor do Prahy, kde chtěl zkusit svoje štěstí. Když překročili šumavské hranice, ztratili v hlubokých lesích cestu. Dlouho bloudili pozdním večerem, bezradní a vystrašení připomínkami loupežnických povídek o těchto lesích. Až náhodný divoký myslivec je dovedl k zapadlé hospůdce. Ale to prostředí, do kterého se dostali! Nad vchodem tabule s muří nohou, před dveřmi náhrobní kámen s krvavou skvrnou, uvnitř nepříjemný hostinský, ohyzdná hostinská a kolem stolu hosté, kteří vypadali tak hrůzně, že Weber a jeho milenka byli přesvědčeni, že se octli v nejhorším loupežnickém brlohu! Raději odešli do svých pokojíků, ale ani tam nenalezli klidu. V nejhrůznějších obavách a s nejstrašnějšími představami probděl Weber celou noc po boku své Silvany. Každý šumot venku, každé vrznutí dveří a schodů, sebenepatrnější zvuk vyvolával v něm hned novou hrůzu. Ráno rychle posnídali a pospíchali pryč z toho loupežnického hnízda. Ale sotva vjeli do lesů, přepadla je banda loupežníků, těch, s nimiž se předešlý večer setkali v hospodě. Budou vysvobozeni? Kdo je vysvobodí z drápů těch hrozných lidí?