"Je to román o naší inteligenci, o jejích útrapách a přemítáních a o těch věčných životních jevech, kterým říkáme ’osobní život’ a přitom občas zapomínáme, že není a nemůže být osobní život mimo čas a mimo společný život země a národa", charakterizoval autor sám toto své dílo, jež napsal v roce 1944. Jeho rukopis se ztratil a když byl po dvaceti letech náhodně objeven, rozhodl se jej otisknout, jako jedno z malých svědectví doby.
Další svazek Paustovského autobiografického cyklu "Román o životě". Spisovatel v něm vypráví o událostech svého života v letech 1923-1933, o setkáních se zajímavými lidmi, především spisovateli, ale i s jinými, např. Stalinem, s městy, kraji i zeměmi a ovšem i o podmínkách a vzniku svých děl.
Konstantin Paustovskij napsal mistrovský román s ušlechtilým námětem pod názvem „Les zpívá“. Autor odsuzuje zbytečné ničení lesů v minulosti, které způsobilo značné škody ruskému hospodářství. Románem se mihne také postava slavného skladatele Čajkovského, který marně protestoval proti pustošení lesů. Závěr knihy zachycuje poválečné úsilí sovětské vlády, aby všechny škody v lesním hospodářství byly odstraněny.
V "Dávných letech" začíná K. G. Paustovskij účtovat se svým životem. Napsal knihu o dětských letech a zrání chlapce, obdařeného fantazií a schopností bystře vnímat svět. A nezapomínat.
Kniha obsahuje soubor literárních zkušeností, povídek a historek o spisovatelích a portrétů ruských i světových klasiků, nové portréty ruských spisovatelů. Přeloženo z ruských originálů Sobranije sočinenij, tom vtoroj a Najedine s osen’ju. Přeložila, doslov a ediční poznámku napsala Zdeňka Psůtková.
Výbor povídek, jimž je společná hloubka psychologického pohledu do nitra hrdinů i schopnost vyjádřit náladu prostředí, v němž se odehrávají. Lira Pragensis sv.69.
S láskou k přírodě i lidem a hlubokým prožitkem psané drobné povídky o příhodách a dojmech z prázdninového pobytu v ruské vesnici uprostřed nekonečných lesů, luk i bažin, které společně vytvářejí pravý ráj pro lovce a rybáře.
Citlivý pozorovatel přírody černomořského pobřeží a Kavkazu při lyrickém líčení kraje často vzpomíná na romantiku revolučních událostí i jejich hrdiny, s láskou a zanícením píše o podivínech a romantických snílcích, kteří puzeni vnitřním neklidem stále usilují přetvořit světpodle svých ideálů
