Dušan Karpatský Knihy

Druhý díl historické ságy je věnovaný dobrodružstvím mladé a krásné chorvatské komtesy v době panování císařovny Marie Terezie. Autorka sleduje v rámci historických událostí 18. století, kdy v Chorvatsku vrcholí jezuitské procesy a upalování čarodějnic, životní příběh osiřelé komtesy, které tragický osud rodičů prozradí na smrtelné posteli její babička. Dívka, která přitahuje všechny muže a odmítá všechny nápadníky, zasvětí svůj život pomstě. Netají se svými osvícenými názory, až se nakonec ocitne na hranici jako jedna z obviněných čarodějnic. Nečekaná záchrana přijde v poslední chvíli a dívčin osvoboditel, kapitán Siniša Vojkffy, se stane zároveň pomocníkem při pátrání po vrahu její matky.

Román Derviš a smrt patří k Selimovićovým nejvýznamnějším dílům, vysvětluje nelehké podmínky života za doby turecké nadvlády, a bývá často označován za metaforu tehdejšího jugoslávského režimu. Dvoudílný psychologický román, odehrávající se v období nadvlády Osmanské říše nad Bosnou a Hercegovinou, se stal v Jugoslávii na přelomu 60. a 70. let velmi populárním. Dočkal se několika reedic a byl přeložen do mnoha jazyků, včetně češtiny. Získal také několik prestižních jugoslávských literárních ocenění. Je psán jako vyprávění hlavního protagonisty v reálném čase z pohledu první osoby. Žánrem románu je psychologické drama s příměsí filozofických témat. Práce se zabývá životem různých lidí v nejmenovaném bosenském městě 18. století. Hlavním protagonistou je Ahmed Nurudin, derviš, který soupeří s tehdejší osmanskou správou a zabývá se jak těžkostmi svými, tak i svých bližních a přátel. Ústředním tématem je otázka, proč byl jeho bratr uvězněn a později zabit. Ve vězení se ale nakonec ocitají i další přátelé Nurudina. Román konfrontuje dobovou skutečnost s islámskými zvyklostmi a zásadami, vyloženými v koránu. Právě veršem z této posvátné islámské knihy vždy začíná každá kapitola díla.

Připadáte si někdy bezradně, když potřebujete stručnou, ale solidní informaci o literatuře? Matou vás křivoklaké uličky románů, básní, či dramat? Nevíte tak docela přesně, jak definovat "žalm", "metaforu", "sonet", či třeba "komiks", nebo "postmodernismus"? Nechcete se spoléhat na všechny ty laciné, banální, nespolehlivé a nicneříkající přehledy a výčty spisovatelů? Pak se vám jako výmluvný průvodce nabízí Labyrint literatury! Jeho autor, překladatel Dušan Karpatský, patří k předním evropským znalcům literatury - ne nadarmo je nositelem celé řady našich i zahraničních literárních ocenění včetně Státní ceny za překlad. Čtvrté, podstatně přepracované a rozšířené vydání vydání této dnes již klasické příručky nabízí pomoc a radu čtenářům každého věku - od středoškolských a vysokoškolských studentů přes manažery středního věku po literaturymilovné penzisty.

Chorvat Miroslav Krleža, jehož tvorba byla už před druhou světovou válkou oceněna Nobelovou cenou za literaturu, evokuje v Baladách Petrici Kerempuha dějiny svého národa s intelektuální otevřeností a s básnickou naléhavostí, z které stydne a zároveň vře krev. - Doslov Dušan Karpatský.

Tři svazky aforistických textů z rozhlasového pořadu Beograde, dobrojutro. kolibří vydání, kožená vazba, il.Fixl

Připadáte si občas bezradní, potřebujete - li rychlou a obsažnou informaci o umění zvaném literatura? Pak se nebojte sáhnout po této encyklopedické příručce, která vám bude věrně sloužit nejen při studiu.

Úvodní svazek seznamuje čtenáře s celou plejádou postav z nejrůznějších společenských vrstev a tříd v dramatických životních situacích. Láska ve všech podobách, rafinované intriky a tajemné, nevysvětlitelné příhody jsou náplní romantického příběhu, psaného na základě autentických dokumentů a svědectví pamětníků o hrůzách jezuitských procesů s údajnými čarodějnicemi.

V létě 1993 celý svět napjatě sledoval osud malého děvčete, které BBC pojmenovalo „Sarajevská princezna". Pětiletá Irma Hadžimuratović byla těžce zraněna během bombardování Sarajeva. Děvče bylo převezeno do nemocnice a dostalo se do rukou mladého chirurga, Edy Jaganjace, který bojoval ze všech sil o jeho přežití. Nejostřejší bitvu ale svedl s neochotou nezainteresovaných, někdy až zlomyslných byrokratů a mezinárodních úředníků, takzvaných mírových sil. Edo Jaganjac napsal svědectví, které se každému čtenáři navždy vryje do paměti. Ilegální transport zraněných pod nepřetržitou palbou, až neuvěřitelné výkony v sotva použitelných operačních sálech, pokrytecké chování mezinárodních úředníků, prohlubování přátelských i profesionálních vztahů mezi znaveným, ale neskonale ochotným personálem nemocnice... To vše je součástí krvavé sarajevské pohádky, upřímné a srdcervoucí výpovědi člověka, který s klidnou rukou a otřeseným srdcem bojoval proti donquichotským větrným mlýnům, bojoval pro dobro, za humánní cíl, který je hodnotnější než jakýkoli vojenský, za záchranu lidského života.. Kniha roku 2015 podle hodnocení iDnes

Kniha nabízí všechna kouzla se zeleninou, sýry a rybami, vynikající husté čorby, vůni grilovaných mas mísící se s olivovým olejem a středomořským kořením, cukrovinky s příchutí Orientu - to vše podle receptů a jídel, jimiž přátelé pohostili znalce tamnějších literatur, překladatele a labužníka Dušana Karpatského.

Autor do románu vtělil nezvykle velké množství vlastních filozofických a společensko-politických úvah a představ, což je pro román tohoto typu spíše méně příznačné. Kromě zhroucení rakousko-uherské pseudomorálky, kterou meziválečná jugoslávská společnost v mnoha směrech chtěla převzít, vyčpění náboženských autorit a předpisů a bujení mnoha nových skupin a směrů s „jednoduchými recepty“ na řešení společenských problémů (které se v celé nahotě vyjevily po hospodářské krizi ve 30. letech 20. stol.) se vlastně neobjevoval žádný „návod“ na spravedlivý život. V předválečné Jugoslávii se žádný „prorok každodenní drobné a poctivé práce“ nezjevoval. Celé to samozřejmě v další rovině souvisí s hlubšími pochybnostmi, které Krleža o směřování komunistických stran pod taktovkou Stalina téměř v předvečer 2. světové války v té době měl. Že to nebyly liché pocity, se ukázalo nejen v Jugoslávii, ale v celé východní Evropě již za pár let. Proto lze Na pokraji rozumu vnímat i jako jistou Krležovu rezignaci na smysluplnost klasických „revolučních změn“, na nichž budování „lepších zítřků“ podle představ většiny komunistů stálo. Zároveň ale Krleža zůstával komunistou…