Gottfried Keller byl švýcarský básník a spisovatel, jehož dílo je považováno za vrcholné dílo buržoazního realismu. Jeho poezie inspirovala mnoho hudebníků a jeho novely jsou mistrovskými díly německojazyčné narativní umění. Kellerův jedinečný styl a hluboké vhledy do lidské povahy z něj činí zásadní postavu v literatuře.
Novela curyšského básníka a spisovatele 19. století, která na základě dvou skutečných událostí líčí shakespearovské drama lásky ve venkovském prostředí. Dva mladí lidé z chudých venkovských rodin, žijících v nesmiřitelném nepřátelství, zvolí smrt ve vlnách řeky, když nemohou nalézt u svých rodičů pochopení pro svůj vztah.
V tomto autobiografickém románě výchovném, prohlašovaném za jakési opožděné dovršení vývoje klasického období německé literatury, líčí na pozadí převratných politických zápasů životní osudy malíře krajináře, který po velkém rozletu si nachází jiný životní cíl, praktickou občanskou činnost v malé obci.
Stěžejní dílo německy píšícího švýcarského básníka a prozaika, jednoho z nejvýznačnějších představitelů realismu 19. století. V tomto autobiografickém románě výchovném, prohlašovaném za jakési opožděné dovršení vývoje klasického období německé literatury, líčí na pozadípřevratných politických zápasů životní osudy malíře krajináře, který po velkém rozletu si nachází jiný životní cíl, praktickou občanskou činnost v malé obci.
V tomto autobiografickém románě výchovném, prohlašovaném za jakési opožděné dovršení vývoje klasického období německé literatury, líčí na pozadí převratných politických zápasů životní osudy malíře krajináře, který po velkém rozletu si nachází jiný životní cíl, praktickou občanskou činnost v malé obci.
Svazek obsahuje novely Romeo a Julie na vsi (1856) a Šaty dělají člověka (1874). Obě novely největšího švýcarského realisty 19. století jsou ze známé sbírky Lidé seldwylští. V první se vypravuje o oddané lásce a tragickém konci dvou mladých lidí, kteří se stali obětí mamonářskýchpudů a selské tvrdohlavosti svých znepřátelených otců. Skutečná tragika tohoto příběhu je tím silnější, že nešťastní milenci, protestující vší silou svého citu proti omezenosti a předsudkům, sami se ocitají v zajetí předsudků selského prostředí, z něhož vyšli, a to urychlí jejich záhubu. V druhé novele goldašští kupci zahrnou dary a poctami nezaměstnaného seldwylského krejčíka v domnění, že jde o polského šlechtice. Průběhem děje Keller důmyslně odhaluje nezvratný zákon buržoasní společnosti, ve které hodnotu člověka neurčují jeho osobní vlastnosti, nýbrž majetek a moc.
„Úsměvná pohádka pro dospělé Kocourek Sklíčko (1856) je vyňata z prvního svazku Lidí seldwylských. Má všechny příznačné rysy kellerovské ražby: kresbu realistickou, obrazivost romanticky bujnou a šelmovskou jiskřivost.“ Takto charakterizuje překladatelka první pohádku z pera švýcarského klasika, pohádku o dvorném kocourkovi Sklíčkovi a jeho dobrodružných cestách po střechách a půdách starobylých domů, filosoficky laděné vyprávění o lásce a životě. Ve druhé pohádce Sova Pálenka překladatelka podle dochovaného autorova náčrtu vypráví, jak se kocourek dostal k spisovateli Brkoslavovi, a rozvádí trpký příběh kocourkovy přítelkyně sovy.
