Hans Christian Andersen

Proslulý světový pohádkář Hans Christian Andersen (* 2.4.1805, † 4.8.1875) se narodil v Odense na ostrově Fynu (Dánsko) v chudé rodině a prakticky do své čtyřicítky byl závislý na podpoře různých mecenášů. Jeho otec byl chudým ševcem a celá jejich rodina žila a spala v jedné malé místnosti.

V 11 letech mu zemřel otec, živitel rodiny. Aby ulehčil tíživé situaci, musel mladý Hans zanechat školy a začal pracovat v továrně. Ve svých 14 letech se vydal do Kodaně, kde se bez úspěchů živil jako zpěvák a herec loutkového divadla. Postavil si malé loutkové divadlo a vyrobil pro své loutky oblečky. Byl vášnivým milovníkem literatury a znal nazpaměť celé Shakespearovy hry. První šťastnou osobností v Andersenově životě byl ředitel divadla Jonáš Collin, který poslal ctižádostivého Hanse do školy - zajistil mu stipendium krále Frederika VI. na gymnáziu ve Slagelse, později přešel na školu v Helsingoru, kde zůstal až do roku 1827. Příliš mu však studia nešla. Psal romány, básně, divadelní hry a hlavně pohádky. Svou první knížku Duch v Palnatokově hrobě (1822) vydal Andersen ještě před nastoupením na školu. Aktivně se účastnil dánského kulturního života. Ne vždy mu to přinesl kladné ohlasy, ale on se nevzdával. Někteří literární kritici a historici se shodují na tom, že skoro ve všech svých textech odkazuje spisovatel k vlastnímu životu.

Andersenovy pohádky se již dávno staly klasikou. Andersen psal ovšem rovněž básně a romány, z nichž je dosud čtena autobiografie Pohádka mého života. Je také autorem (ač nepříliš úspěšných) divadelních her.

Tehdejší odborná veřejnost si z Andersena utahovala pro jeho slabiny v pravopise. Začínal s cestopisy a básněmi, vaudevilly - veseloherními útvary se zpěvy, většinou založenými na zápletkách a omylech. Největšího úspěchu však dosáhl v beletrickém díle (romány Improvizátor, Dvě baronky a autobiografie Pohádka mého života) a především sto padesáti šesti pohádkami. Vždy v posvátný čas Vánoc vydal svazeček pohádek. V době, kdy neexistovala televize, měly nejen pro děti velký význam. Andersen v nich oživuje neživé věci, nechává promluvit zvířata i domy. Ukazuje krásu života i jeho problémy života porcelánových figurek, sněhuláků, jehly i čápů. Vše samozřejmě okořeňuje Andersenův osobitý styl. Dokázal se vcítit do dětské duše, psal pohádky jakoby sobě, malému dítěti.

Na jaře roku 1872 Andersen spadl z postele a vážně se zranil. Již nikdy se zcela neuzdravil. Zemřel v létě 1875 nedaleko Kodaně. Je pochován na Assistenském hřbitově v Kodani a den jeho pohřbu (kterého se zúčastnil i král Christian IX.) byl vyhlášen dánským dnem národním smutku.