Lionel Duroy Knihy

V dokumentárním románu francouzský novinář a spisovatel Lionel Duroy vypráví příběh svého alter ega, spisovatele Marka. Jeho cesty do Srbska a do Republiky srbské v Bosně a Hercegovině. Snaží se pochopit, proč se dcera generála Mladiče, velitele srbských sil při obléhání Sarajeva, obviněného z genocidy, střelila do hlavy oblíbeným otcovým revolverem. V zimě se v horách nad Sarajevem, ve vesničkách na několik dní odříznutých přívaly sněhu, setkává s neméně chladným přijetím a podezřívavostí, kontrastujícími se srdečnou a otevřenou povahou Srbů, jak ji popisují turistické bedekry. Popisuje setkání a rozhovory s muži, kteří měli více či méně něco společného s armádou generála Mladiće. Dnes se s tím snaží nějak žít. Bývalí důstojníci nepopírají, že se dopustili nejstrašnějších zločinů proti svým bývalým muslimským a chorvatským sousedům, ale věří, že jednali v sebeobraně. Aby se ospravedlnili, vyprávějí Marcovi příběh o jejich válce. Marc je nesoudí - poslouchá. Román Zima mužů (L'Hiver des hommes) získal v roce 2012 cenu Renaudot des lycéens a v roce 2013 Cenu Josepha Kessela.

"Nevím o sobě nic předem a moje dobrodružství začínají, teprve když je vyprávím." Herec v knize vypráví o svém nuzném dětství, bouřlivém dospívání i o tom, jak se náhodou stal hercem. V posledních letech na sebe upozornil změnou občanství na ruské a přátelstvím s Vladimirem Putinem. Extravagantní umělec Gérard Depardieu se už od dětství nechával vést svým vnitřním hlasem. Tento vnitřní hlas ovlivnil hercův život, životní rozhodnutí a pohled na svět, a jeho prostřednictvím také vypráví svůj osobní příběh. Čtenář se stává součástí Depardieuova vnitřního monologu, a získává tak možnost podívat se na svět jeho očima. Očima dítěte, které se málem nenarodilo, které vyloučili ze školy a které nemá co ztratit, protože nic nemá.

Lionel Duroys autobiografischer Roman beginnt mit der Besatzung der Deutschen in Frankreich im Zweiten Weltkrieg. In dieser Zeit heirateten die Eltern. Der Vater hatte außer dem adligen Namen weder Beruf noch Vermögen, die Mutter aber wollte ein Leben in den besseren Kreisen. Lionel, im Roman William, ist das vierte von 10 Kindern, und alle erleben sie den Abstieg einer Familie in der Nachkriegszeit, die aus den Luftschlössern, die der Vater seiner Frau versucht zu erschaffen, ins Nichts stürzt. Zugleich mit der atemberaubenden Geschichte dieser Familie erhalten wir einen Blick auf die politische Entwicklung Frankreichs vom Algerienkrieg bis zum Mai 68 und darüber hinaus bis 2010. William folgt bis zum Erwachsenwerden der Perspektive der Eltern, die auf Seiten Pétains und gegen die Résistance waren, auf Seiten der putschenden Generäle gegen De Gaulle, und die im Mai 68 aus Angst vor einer bolschewistischen Regierung nach Australien auswandern wollten. Langsam erfolgt das Erwachen des jungen Mannes, der die Welt nicht kennt und entdecken muss, dass sich der Kummer seiner Kindheit in sein erwachsenes Leben und seine Liebesbeziehungen frisst. Als Journalist bemüht er sich um die Aufarbeitung der Kollaboration und die Bewältigung der kolonialen Unterdrückung, reist in Krisengebiete wie den Balkankrieg und wird dort immer wieder mit seinem eigenen Kummer konfrontiert.

À la fin des années 1930, Eugenia, une jeune et brillante étudiante roumaine tombée sous le charme d'un écrivain d'origine juive, prend soudain conscience de la vague de haine antisémite qui se répand autour d'elle. Comment lutter, quand tout le monde semble hypnotisé par la tentation de la barbarie ?Avec pour toile de fond l'ascension du fascisme européen, ce roman foisonnant revient sur un épisode méconnu de la Seconde Guerre mondiale, l'effroyable pogrom de Jassy. Portrait d'une femme libre, animée par le besoin insatiable de comprendre l'origine du mal, ce livre est aussi une mise en garde contre le retour des heures les plus sombres de l'Histoire.

"À l'âge où il est d'usage d'envisager un repos bien mérité, Lionel Duroy a choisi d'enfourcher son vélo et de s'en aller vers ces endroits qui l'ont toujours fasciné : la Roumanie, la Moldavie, la Transnistrie... et peut-être Stalingrad. Il avait l'idée de rouler sans autre projet que de jouir du plaisir d'exister, jusqu'à s'épuiser, pour finalement passer seul et sans cérémonie de l'autre côté. Disparaître. Il l'a tenté, mais la vie est un roman qu'il a fini par écrire"--Page 4 of cover.

"Je tourne la page, et ça y est, la chose est enfin dite : "Dans un entretien, observe Nathalie Léger, Marguerite Duras s'énerve un peu : "L'autoportrait, je ne comprends pas ce que ça veut dire. Non, je ne comprends pas. Comment voulez-vous que je me décrive ? Qui êtes-vous, allez-y, répondez-moi, hein ?"" Qui je suis, moi ? C'est la question à laquelle je dois maintenant répondre. Lionel Duroy aura passé l'essentiel de son temps à écrire. À travers ses nombreux romans, il a tenté de démêler les fils d'une vie, éclairant au passage celles et ceux qui nous aident à grandir ou s'emploient à nous détruire, parfois sans le vouloir : nos parents, nos frères et soeurs, ceux que nous aimons, puis désaimons. Aujourd'hui, avec L'homme qui tremble, il inverse les perspectives et, dans un autoportrait cruel et lumineux, s'interroge sur son propre rôle dans ce destin singulier."--Page 4 of cover.

Avec la profondeur et l'intensité narrative qu'on lui connaît, Lionel Duroy parvient à mêler dans un même récit des thèmes aussi variés que la création littéraire, l'origine du mal et le deuil de la relation amoureuse. Une prouesse renversante. " Vous me demandez ce que Susanne a de plus que vous, je vais vous le dire : Susanne est en paix avec les hommes, elle ne leur veut aucun mal, elle n'ambitionne pas de me posséder et de m'asservir, elle aime au contraire me savoir libre et vivant pour que je continue d'être heureux et de lui faire l'amour. Longtemps, longtemps. Vous comprenez, ou il faut encore que je vous explique ? "

‘Mijn naam is Ingrid Betancourt. Ik ben veertig jaar en heb twee kinderen. Ik ben ook senator in mijn vaderland Colombia. In mijn boek vertel ik over de strijd die ik voer. U weet hoe machtig de drugskartels in mijn land zijn en hoe de drugs onze kinderen verwoesten. Maar achter de maffioze organisaties leeft een volk: een moedig en trots volk dat zich wil bevrijden uit deze duivelse situatie. Sinds tien jaar vecht ik voor mijn volk. Dat is niet zonder gevaar. Mijn kinderen zijn bedreigd en twee keer heeft de maffia geprobeerd mij te vermoorden. Ik ben me de gevaren bewust, maar ik deins niet terug. Er is hoop.’

Autobiographie de l'actrice qui retrace sa vie de la fin de la guerre lorsqu'elle avait sept ans jusqu'à sa rencontre avec Pascal Desprez, l'homme avec qui elle partage sa vie.