Václav Beneš Třebízský
27. únor 1849 – 20. červen 1884
Také znám/a jako: Václav Beneš Třebízský
Václav Beneš Třebízský byl katolický kněz a romanopisec.
Václav Beneš Třebízský se narodil v rodině krejčího, byl vnukem písmáka. Z pěti dětí zůstal jako jediný naživu, ale byl stále nemocný. Trpěl plicní i kloubní tuberkulózou. Studoval na gymnáziu ve Slaném a v Praze. V Praze vstoupil na bohosloví. V roce 1875 byl vysvěcen na kněze. V roce 1875 nastoupil jako kaplan v Litni u Berouna a od roku 1876 žil v Klecanech u Prahy.
Václav Beneš Třebízský sympatizoval s husitským hnutím a se selskými bouřemi. Ve svém díle obhajoval i rok 1848. Své povídky vydával v časopise Lumír.
Václav Beneš Třebízský zemřel při svém léčebném pobytu v Mariánských Lázních na tuberkulózu. Úmrtí hosta bylo vždy delikátní a řešilo se vždy diskrétně převozem zesnulého časně ráno. U oblíbeného spisovatele Václava B. Třebízského byla učiněna výjimka. Katafalk s rakví byl vystaven ráno 21. června 1884 v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Pohřebního průvodu i mše se zúčastnilo mnoho lidí. 22. června byla rakev vystavena v Týnském chrámě a odtud 23. června převezena na vyšehradský hřitov, kde byl Třebízský pochován. Nad jeho hroben byla postavena Bílkova socha „Žal“, která symbolizuje hluboký zármutek českého národa nad skonem velkého spisovatele.