Anna Kareninová Pořadí knih (chronologicky)

Román nabízí zamyšlení o našem místě na Zemi, poznání sebe sama, o smrtelnosti, věrnosti, o lásce. O stárnutí každého z nás, ale také o stárnutí moderní evropské kultury jako celku. Jean-Marc zanechal studia medicíny a smysl svého života vidí ve vztahu s Chantal, starší a zkušenější ženou. Snaží se zahnat její obavy ze stárnutí a aby jí dokázal, že je stále přitažlivá, posílá jí anonymní dopisy s vyznáními. Tato nevinná strategie však bude mít neočekávané následky. Typicky "kunderovská" zápletka je postavena na zpochybnění lásky a důvěry, které jsou ve světě nejistoty pro partnery jistotou. Co se ale stane, když se rovnováha poruší? Proč je naše jedinečnost ve vztazích tak podstatná? Jak ji zachovat v době, kdy na nás ze všech stran útočí nerealistické představy o kráse, lásce a erotice?

V českém překladu Anny Kareninové vychází Slavnost bezvýznamnosti, poslední román Milana Kundery napsaný francouzsky. Příběh několika pařížských přátel, jejichž současná setkání v zahradách nebo na večírcích se snově prolínají se zasedáním Stalinova politbyra, je především Kunderovým zlehka a humorně napsaným loučením se s tématy, čtenáři a světem románu obecně. Povzneseně napsaná kniha plná humoru a dobré nálady a první próza, kterou jedenadevadesátiletý autor žijící v Paříži dovolil přeložit do své rodné řeči.

Cantos jsou monumentálním dílem, které zkoumá komplexní témata lidské existence, kultury a historie. Ezra Pound, jako jeden z nejvýznamnějších modernistických básníků, vytváří v této rozsáhlé básnické skladbě kaleidoskopický obraz světa, v němž se prolínají různé hlasy, styly a myšlenky. Dílo je protkáno osobními reflexemi autora, historickými odkazy a literárními citacemi, což vytváří bohatou mozaiku, která vybízí k hlubokému zamyšlení. Poundova schopnost kombinovat různé jazyky a kultury odráží jeho víru v umění jako univerzální jazyk, který překonává čas a prostor. Cantos jsou nejen uměleckým vyjádřením, ale také výzvou k porozumění složitosti lidského života a jeho mnoha podobám. Toto dílo zůstává živé a relevantní, oslovující čtenáře napříč generacemi.

Kniha vychází jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue č. 103/2016, jako již 15. svazek tohoto širšího knižního projektu. Svazek širšího knižního projektu. Vyzvaný autor po dobu dvanácti měsíců napsal pokud možno každý den jednu větu – větu, která bude ukotvena v konkrétním čase.

Féerie pro jindy I se otevírá atmosférou před Célinovým odchodem z Paříže a pokračuje jeho pobytem ve věznici v Kodani. V této knize Céline novátorsky pracuje s jazykem, rytmem a hudbou, přičemž jeho unikátní styl a rozervané segmenty vět dokazují jeho literární génia. Popisuje svůj útěk po osvobození Paříže, dánský exil, uvěznění a obvinění z kolaborace, ale také vzpomínky na pařížský Montmartre, kde žil a měl přátele. První svazek začíná před Célinovým odchodem z Paříže a přechází do jeho pobytu na cele pro odsouzené na smrt. Féerii začíná psát v březnu 1946 a v dopise své ženě se svěřuje, jak se jeho příběh odvíjí od bombardování Paříže. Druhý svazek, Féerie pro jindy II, začíná také bombardováním a Céline ho popisuje jako lyricko-groteskní balet, v němž lidstvo manévruje kolem netvora Normance a sadistického pořadatele masakru Julka. Autor se v této tragédii stává klaunem, který přijímá rány osudu a nakonec se mu na hlavu snese sprška stránek rukopisů, jež se navždy ztratily.

Výpravná kniha podává mnohotvárnou a objevnou výpověď o procesu přijímání a zavrhování jedné z nejkontroverznějších osobností moderní literatury nejen v Čechách. Komentovaný výbor z korespondence, dobových ohlasů, fotografií a dalších dokumentů, budovaný na půdorysu Célinova života a díla, sleduje ohlas veškerých jeho textů od vydání prvotiny až po současnost, přičemž českou kritickou recepci (F. X. Šalda, F. Peroutka, J. Vašica, R. Weiner, K. Čapek, B. Hrabal, underground ad.) zasazuje do mezinárodního kontextu. Východiskem ke knize byla stejnojmenná textově obrazová koláž, kterou překladatelka Célinova díla Anna Kareninová z iniciativy redakce připravila pro čtvrtletník Revolver Revue č. 70/2008 u příležitosti 75. výročí vydání kongeniálního českého – a ve světě vůbec prvního – překladu Cesty do hlubin noci (J. Zaorálek) a na kterou navázala velká anketa „Céline v Čechách“ v RR č. 74/2008. Kniha vychází v grafické úpravě Viktora Karlíka a Luďka Kubíka.

Útlá zpověď Marguarite Durasové Psát je jednou z posledních próz, které vytvořila.

Kniha obsahuje drobné úvahy, záznamy a postřehy osobitého francouzského básníka, jím samým datované 1936–1974. Svazek tvoří dvě knihy zápisků jihofrancouzského básníka, které jsou zároveň svéráznými básnickými záznamy. Na přebalu a frontispisu kresby Vincenta van Gogha.

Smrt na úvěr je po Cestě do hlubin noci druhou nejznámější knihou tohoto nejkontroverznějšího francouzského autora první poloviny dvacátého století. Žádný jiný francouzský spisovatel se nikdy nedočkal tak příkrého odsouzení a zavržení jako Céline. Přesto však tento velikán světovéliteratury nikdy neslevil ze svých zásad ani z upřímnosti, se kterou psal své knihy. Zemřel obklopen chudobou a opovržením. Smrt na úvěr je nejautobiografičtější ze všech Célinových knih. Svým zpracováním a zuřivě negativním vyzněním se stala inspirací pro Bukowského Šunkový nářez. Jejím hrdinou je sám Céline v době dětství a mládí.

Londýnský dramatik Will Shakespeare má napsat novou hru a nutně potřebuje inspiraci. Tu nachází ve chvíli, když se nečekaně setká s půvabnou Lady Violou, která tolik miluje divadlo, že se vydává za muže, aby si mohla zahrát. Z lásky na první pohled se rozhoří osudový vztah, do něhož se zaplete i sama královna Alžběta I., a vznikne hra Romeo a Julie, která má obrovský úspěch. Milenci se však musí rozejít, neboť Viola je proti své vůli provdána a Will už je ženatý. Dokonale rozehraný, důmyslný a vtipný příběh těží i z dalších Shakespearových děl...

Autobiografický román francouzského lékaře zachycuje jeho zkušenosti z 1. světové války a poznatky z doby, kdy pracoval jako lékař mezi chudinou na periferii. Zážitky z absurdní atmosféry první světové války vylíčil autor syrově, s cynickou pózou rozcitlivělé duše. 3. vydání

Autobiografický deník o napjatém vyčkávání na milovaného muže, který se vrací na konci 2. světové války z koncentračního tábora. Typografie Milan Jaroš.

Tématem rozsahem nevelké, o to více však strhující prózy Milenec z roku 1984 je první smyslný prožitek, erotický vztah patnáctileté chudé bělošky a o dvanáct let staršího bohatého Číňana, zasazený do kulis lidnatého Šalonu, čínské enklávy indočínského Saigonu. V novele, jež nese zřetelné autobiografické prvky, rozehrála Marguerite Durasová drama lásky bez budoucnosti, která navzdory své bezvýchodnosti vyniká tělesností a nevysloveným poutem. O tom, jak výjimečná tato próza je, svědčí nejen skutečnost, že v ní mají své kořeny všechny pozdější postavy spisovatelčina díla, ale především ohlas, jejž novela vyvolala. Literární text a potažmo i vztah v něm popisovaný byly sice označovány za skandální, knize se navzdory tomu dostalo hned několika uznání – za francouzské vydání získala autorka prestižní Goncourtovu cenu, za vydání americké cenu Paris-Ritz-Hemingwayovu. V roce 1992 převedl novelu unikátním způsobem na stříbrné plátno režisér Jean-Jacques Annaud. „Vytvořit bezvýchodnou situaci je pro mě ukojení, kterému se říká literatura“, prohlásila autorka a právě tato slova jsou pro Milence více než charakteristická. Konečně byla to právě Marguerita Durasová, která byla v líčení mučivé erotické bolesti nedostižná.