Co je v životě hlavní cesta a co je epizoda; kdo jsou směrodatní lidé a k čemu potřebujeme křesťanství a jeho hořké pravdy; jak čeká Bůh a nakolik se lze pro člověka obnažit, a k čemu je to dobré? Knižní rozhovor Sylvy Fischerové s filosofem Karlem Flossem představuje nezvykle otevřený dialog o zákrutách životních cest, plný zásadního tázání stejně jako průhledů do kulturního života české společnosti v minulých desetiletích, v nichž jsou představeny mj. aktivity olomouckých dominikánů, počátky Charty 77 i peripetie v životě Josepha Ratzingera, nynějšího papeže Benedikta XVI., jejichž svědkem Karel Floss byl.
Sborník studií z pera předních českých badatelů (Král, Petříček, Čermák, Putna, Kalivoda a další) se pokouší o zmapování zdrojů básnické inspirace v jednotlivých evropských i mimoevropských kulturách. Pozornost je věnována i úzce souvisejícím otázkám společenského postavení a funkce básníka a poezie ve starých i novějších kulturách: čínské, indické, řecko-římské, v rabínském judaismu, v evropském středověku, osvícenství, romantismu i v době moderní a postmoderní. Knihu uzavírá pokus o syntetický pohled na dané téma z pera básnířky Sylvy Fischerové.
Sbírka je dalším krokem v autorčině básnickém tázání. Od milostných básní první poloviny knihy, ve kterých se řeč drolí, aby místy splynula s mlčením, se postupně rodí pokus najít řeč novou, která vrcholí v závěrečné titulní skladbě. Ocitáme se v krajině, kde dušetělo je bezhlavý jezdec ― slova jsou papírové šaty ― a umělecký život prostým rozvojem sebe sama.
CD z básnických textů Sylvy Fischerové, včetně textů ze sbírky Mare, nyní chystá k vydání Monika Načeva: „Básně Sylvy Fischerové jsou silné emocionální skutečné a hlavně živé… proto jsem si je vybrala pro mé písně.
Druhý ze čtyř Pindarových cyklů vítězných zpěvů (epiníkií), který obsahuje dvanáct ód oslavujících vítězství v pýthijských hrách: v tradičních všeřeckých sportovních soutěžích, které se konaly každé čtyři roky na počest boha Apollóna v Delfách. Pindarova epiníkia, psaná zpravidla na zakázku bohatých aristokratů, mísí chválu patrona s tradičními mýty a hádankovitými úvahami o vztahu člověka k osudu a k bohům. Výsledkem je jedinečná básnická perspektiva, v níž se aktuální dění lidského světa stává součástí božského řádu skutečnosti a mýtus jako by se odehrával tady a teď. Olympijské zpěvy přeložil do češtiny J. Šprincl (Praha 1968; 2002). Nemejské a Isthmijské zpěvy, stejně jako Pýthijské zpěvy, dosud nikdy (s výjimkou krátkých ukázek) do češtiny přeloženy nebyly. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Editoři Sylva Fischerová a Petr A. Bílek sestavili tuto "pražskou říční antologii" z vybraných textů třinácti českých autorů, které byly doplněny verši dvou amerických básníků. Šestnáctým "účastníkem" je pak autorka pocházející z Ukrajiny, ale žijící nyní v Praze. U zrodu tohoto projektu stálo pořádání literáních večerů na pražské náplavce, konaných na lodi, jež vzhledem ke svému věku již není schopna provozu, nyní však představuje neformální uměleckou galerii, kde se pořádají i autorská čtení. Mnozí z nich tady vystoupili s básněmi, ovlivněnými Vltavou, a právě z nich vyšel tento bilingvní almanach, inspirovaný nejen samotnou řekou, ale i atmosférou míst v její těsné blízkosti.
Správná pohádka má mít tři vlastnosti: poezii, moudrost a vtip. A má se líbit jak dětem, tak dospělým. Pohádky Sylvy Fischerové takové jsou: odehrávají se v různých zemích světa, ze kterých taky původně pocházejí, ale jsou mezi nimi i pohádky čerstvě vymyšlené. Vystupují v nich králové a knížata stejně jako japonský broskevníček Momotaró a Rom Dežo z Dolní Terchové – a vedle nich strašliví Tlamachové, kteří jedí jehličí a salát z červů, anebo Chlebovka a Rohlikovka, se kterými rozmlouvá Konvice Kočka. Odehrávají se tu leckdy věci děsivé – je to vůbec pro děti? není to pro děti? –, ale pro dobré to dobře dopadne (kdo je ovšem dobrý?). Svérázný humor a jedinečná fantazie: to jsou hlavní znaky pohádek této knihy. A tak, milé děti a rodiče, čtěte! Protože jestli něco pohádky nesnášejí, tak když je někdo nepovídá a nečte. To pohádky nikdy nikomu neodpustí – a konce jsou strašné, jak je popsáno v této knize...
V Egbérii nic není tak, jak jste na to zvyklí. Ale ani se nedá říct, že by tam všecko bylo naopak. V Egbérii je totiž všechno každou chvíli jinak. Ale zase ne úplně jinak. A jindy to vypadá stejně jako předevčírem. Například pět plus pět rovná se v Egbérii šestnáct; ale jindy dvacet jedna. A pozítří třeba mínus osmnáct, jenže to nikdo nedokáže předpovědět.
Soubor deseti povídek známé básnířky. Sylva Fischerová se v nich představuje jako mimořádně citlivá vypravěčka, která ve svých prózách zachycuje skrze svou vlastní zkušenost atmosféru české společnosti v uplynulých třiceti letech. Vedle témat krajně osobních a přitom obecně lidských (Knihovna, Kde je, smrti, tvá zbraň?) zachycuje mimo jiné dobu zlomu dvou epoch (Zázrak) či studentský život (Srdce světa). Svou vyzrálostí, hloubkou pohledu a jazykovou vytříbeností patří povídky Sylvy Fischerové k tomu nejlepšímu v současné české próze.
„Kavárna je tady kostel pro kuřáky!“ čteme v jedné z básní sbírky. Sylva Fischerová píše o městě, ve kterém se narodila a ve kterém od dob univerzitních studií žije. V některých básních město dokonce nemá jméno, a přece je to nepochybně Praha a její genius loci: Valdštejnská zahrada i náplavka, ale také Velká Praha včetně Motola, Modřan či barrandovských teras. V první části vystupuje zejména Praha osmdesátých let dvacátého století i se znárodněnou kavárnou, pasážemi a „chrámem Techniky“ a s podivnou atmosférou těch let – a ve druhé části Praha nedávná a současná, vždy přitom zažívaná osobně, v celku dějin i životního příběhu. K mnoha obrazům Prahy přidává Sylva Fischerová v tomto výsostně autorském výboru, kde některé básně vycházejí v této podobě poprvé, ještě další obrazy: Praha jako „dryák ředěný Vltavou“ i místo, kde „dějiny světélkují“. I ona ale ví, stejně jako Franz Kafka, že „tahle matička má drápy“.
Sylvia Fischerová svými verši přispěla do almanachů Zvláštní znamení (1985) a Klíčení (1985). Samostatná prvotina - Chvění závodních koní - jí vyšla v roce 1987. Překlady básní této autorky byly zastoupeny v severoamerické literární revui Field a v antologii básníků střední a východní Evropy Child of Europe (Londýn). Samostatný výbor z jejich veršů vydalo britské nakladatelství Bloodaxe v překladu Jarmily a Iana Millnerových.
