Sylvie Richterová Knihy

Experimentální literární text o životě v dnešním světě. Exilové vydání. Grafická úprava Věra Držmíšková. Obálku s použitím obrazu Mirka Zahrádky navrhla Barbora Munzarová.

Kniha Tajné ohně (Tři knihy básní) přináší v jednom svazku téměř souborné vydání básnického díla známé autorky. Kromě již vydaných, nedostupných a nyní nově revidovaných sbírek Neviditelné jistoty a Čas věčnost, přináší ve třetí sbírce Důkazy duše také nejnovější básně Sylvie Richterové.

Ticho a smích není beletrií, ale je to kniha studií. Oproti recepčně-estetickému hledisku zde autorka preferuje fenomenologický zřetel. Z úhlu několika různorodých poetik se pokouší vymezit kontury smíchu: přirozeného, ale těžko uchopitelného fenoménu, který však pro svou bytostnou komplementaritu umožňuje hlouběji nahlédnout do tajemství lidského vědomí. Smích chápe jako polarizující dimenzi vstupující do prostoru mezi tichem a řečí. Eseje o úloze smíchu v nejrůznějších podobách ukazují smích jako cestu z pout vnějšího světa i omezenosti myšlení.

Žánrově rozrůzněná, časově rozlehlá, příležitostně rozptýlená a mluvící několika jazyky je kniha Místo domova Sylvie Richteorvé. A přece a především je to kniha koncentrická. Svazek je souborem autorčiným textů z let 1984–2004 napsaných nebo přednesených česky, francouzsky a italsky. Vlastním tématem je česká literatura druhé poloviny dvacátého století – díla Jiřího Koláře, Josefa Hiršala, Věry Linhartové, Ludvíka Vaculíka, Josefa Škvoreckého, Petra Krále, Milana Kundery, Bohumila Hrabala, ale například i Karla Čapka, J. Ortena či J. A. Komenského. Kniha tvoří volnou trilogii s esejistickými knihami Slova a ticho a Ticho a smích.

Eseje o české literatuře představují významný výběr textů Sylvie Richterové z let 1975–2015, zahrnující práce psané v češtině, italštině a francouzštině. Kniha obsahuje jak otištěné, tak dosud nezveřejněné texty, které byly předneseny při různých příležitostech. Hlavní rámec tvoří studie zaměřené na dvě ikonická díla o putování, začínající Švejkovou cestou labyrintem nesmyslu a končící cestou Komenského poutníka za poznáním a spásou. Richterová přetváří běžné stereotypy, vyzdvihuje Haškovo pojednání idiocie, existenciální otázky Karla Čapka a mystické aspekty Hrabalova díla. Zkoumá také konflikt moci a smíchu, hodnotí literární výstupy z diaspory a krizových situací české kultury u autorů jako Vaculík, Kundera, Škvorecký a Kratochvil, a reflektuje podmínky samizdatu a exilu. Zkušenost totality považuje za klíč k pochopení současné komunikační, morální a kulturní krize a konfrontuje ji s díly básníků jako Holan, Skácel a Kolář. Zdůrazňuje souvislost mezi etikou a estetikou a kriticky zkoumá pojmy historie, ideologie, centrum a periferie. Esejistické dílo Richterové, známé ze svazků Slova a ticho, Ticho a smích a Místo domova, inspirovalo literární badatele a je určeno nejen odborníkům. Tento svazek obsahuje uvedené knihy a další texty uspořádané podle autorů a témat.

Působivé prózy známé literární kritičky a vědkyně poskytnou silný zážitek zejména vyznavačům moderní literatury; drobné črty, úryvky z deníku, povídky o vlastní rodině či vzpomínky na čas dětství nesou silný citový náboj a pronikavě vidí soudobý svět. Hledání vlastního místa v něm i za cenu „návratů a jiných ztrát“ korunuje nález prapůvodního pramene: mateřského a otcovského jazyka, v němž jediném děje se svět kolem nás.

Nová básnická sbírka významné české prozaičky, básnířky a esejistky žijící v Římě. Básně Sylvie Richterové mají v této sbírce široké výrazové spektrum: najdeme zde gnómická "náhlá nahlédnutí", "říkání", v nich "slovo slovo rodí", drásavé básně milostné, básně duchovní, texty o hledání domova a životních kořenů, reflexe literárního tvoření, dantovské variace. Jde o knihu, která v pravém slova smyslu musela být napsána, o slovesné dílo mimořádně poutavé a čtenářsky naléhavé.

Román Nesmrtelnost, který vyšel poprvé ve francouzském překladu v roce 1990 u Gallimarda, vyšel v roce 1993 česky v Atlantisu. "Vyprávěl jsem ti o svém návrhu položit publiku otázku: kdo by chtěl s Ritou Hayworthovou tajně spát a kdo by se s ní raději veřejně ukazoval. Výsledek je ovšem znám předem: všichni, včetně toho nejubožejšího ubožáka, by tvrdili, že s ní chtějí spát. Protože všichni chtějí vypadat sami před sebou, před svými ženami, a dokonce i před plešatým úředníkem sondáže jako hédonisté. Jenomže to je jejich sebeklam. Jejich komedie. Dnes už hédonisté neexistují." Poslední slova řekl s velkým důrazem a pak s úsměvem dodal: "Kromě mě." A pokračoval: "Ať by tvrdili cokoli, kdyby se jim naskytla možnost skutečně volit, všichni, říkám ti, všichni by dali přednost jít s ní po náměstí. Protože všem záleží na obdivu a ne na rozkoši. Na zdání a ne na skutečnosti. Skutečnost už pro nikoho nic neznamená. Pro nikoho!"

Nový román Sylvie Richterové přináší do české prózy krásný, básnický jazyk, který s klidnou plynulostí zkoumá více než šedesát let lidských životů, tragických osudů a spletitých příběhů na pozadí bolestivých českých dějin. Hlavním hrdinou je muž, jehož pohled na Čechy, Moravu a Itálii není historický, ale životopisný, přičemž jeho vyprávění je protkáno desítkami lidských bytostí, s nimiž se čtenář postupně sbližuje. Román lze číst jako tajemný příběh, panorama rodinného osudu, svědectví o měnící se atmosféře doby, ale i jako naléhavé podobenství o zlu, které se z osobního nezadržitelně proměňuje v drtící zlo společenské. Sylvie Richterová používá „realismus absurdního“, kde i přes tragičnost mnohých událostí nachází místo pro situační komiku a humor. Významnou hodnotou románu je jeho místopisné ukotvení; většina příběhů se odehrává v Brně, jeho okolí, na Vysočině, v Praze a v Římě, což autorka zná natolik důvěrně, že se čtenáři téměř dotýkají těchto míst.