Sylvie Richterová Knihy

Experimentální literární text o životě v dnešním světě. Exilové vydání. Grafická úprava Věra Držmíšková. Obálku s použitím obrazu Mirka Zahrádky navrhla Barbora Munzarová.

Kniha Tajné ohně (Tři knihy básní) přináší v jednom svazku téměř souborné vydání básnického díla známé autorky. Kromě již vydaných, nedostupných a nyní nově revidovaných sbírek Neviditelné jistoty a Čas věčnost, přináší ve třetí sbírce Důkazy duše také nejnovější básně Sylvie Richterové.

Ticho a smích není beletrií, ale je to kniha studií. Oproti recepčně-estetickému hledisku zde autorka preferuje fenomenologický zřetel. Z úhlu několika různorodých poetik se pokouší vymezit kontury smíchu: přirozeného, ale těžko uchopitelného fenoménu, který však pro svou bytostnou komplementaritu umožňuje hlouběji nahlédnout do tajemství lidského vědomí. Smích chápe jako polarizující dimenzi vstupující do prostoru mezi tichem a řečí. Eseje o úloze smíchu v nejrůznějších podobách ukazují smích jako cestu z pout vnějšího světa i omezenosti myšlení.

Žánrově rozrůzněná, časově rozlehlá, příležitostně rozptýlená a mluvící několika jazyky je kniha Místo domova Sylvie Richteorvé. A přece a především je to kniha koncentrická. Svazek je souborem autorčiným textů z let 1984–2004 napsaných nebo přednesených česky, francouzsky a italsky. Vlastním tématem je česká literatura druhé poloviny dvacátého století – díla Jiřího Koláře, Josefa Hiršala, Věry Linhartové, Ludvíka Vaculíka, Josefa Škvoreckého, Petra Krále, Milana Kundery, Bohumila Hrabala, ale například i Karla Čapka, J. Ortena či J. A. Komenského. Kniha tvoří volnou trilogii s esejistickými knihami Slova a ticho a Ticho a smích.

Eseje o české literatuře představují významný výběr textů Sylvie Richterové z let 1975–2015, zahrnující práce psané v češtině, italštině a francouzštině. Kniha obsahuje jak otištěné, tak dosud nezveřejněné texty, které byly předneseny při různých příležitostech. Hlavní rámec tvoří studie zaměřené na dvě ikonická díla o putování, začínající Švejkovou cestou labyrintem nesmyslu a končící cestou Komenského poutníka za poznáním a spásou. Richterová přetváří běžné stereotypy, vyzdvihuje Haškovo pojednání idiocie, existenciální otázky Karla Čapka a mystické aspekty Hrabalova díla. Zkoumá také konflikt moci a smíchu, hodnotí literární výstupy z diaspory a krizových situací české kultury u autorů jako Vaculík, Kundera, Škvorecký a Kratochvil, a reflektuje podmínky samizdatu a exilu. Zkušenost totality považuje za klíč k pochopení současné komunikační, morální a kulturní krize a konfrontuje ji s díly básníků jako Holan, Skácel a Kolář. Zdůrazňuje souvislost mezi etikou a estetikou a kriticky zkoumá pojmy historie, ideologie, centrum a periferie. Esejistické dílo Richterové, známé ze svazků Slova a ticho, Ticho a smích a Místo domova, inspirovalo literární badatele a je určeno nejen odborníkům. Tento svazek obsahuje uvedené knihy a další texty uspořádané podle autorů a témat.

Působivé prózy známé literární kritičky a vědkyně poskytnou silný zážitek zejména vyznavačům moderní literatury; drobné črty, úryvky z deníku, povídky o vlastní rodině či vzpomínky na čas dětství nesou silný citový náboj a pronikavě vidí soudobý svět. Hledání vlastního místa v něm i za cenu „návratů a jiných ztrát“ korunuje nález prapůvodního pramene: mateřského a otcovského jazyka, v němž jediném děje se svět kolem nás.

Nová básnická sbírka významné české prozaičky, básnířky a esejistky žijící v Římě. Básně Sylvie Richterové mají v této sbírce široké výrazové spektrum: najdeme zde gnómická "náhlá nahlédnutí", "říkání", v nich "slovo slovo rodí", drásavé básně milostné, básně duchovní, texty o hledání domova a životních kořenů, reflexe literárního tvoření, dantovské variace. Jde o knihu, která v pravém slova smyslu musela být napsána, o slovesné dílo mimořádně poutavé a čtenářsky naléhavé.

Román je rozdělený do sedmi kapitol. Je složitě komponovaný, je laděný kunderovsky, tedy právě tak, jak je čtenář jeho knih od něho navyklý, mnoho záhad, mnoho všednosti, mnoho názorů na život. Nesmrtelnost se zabývá i postavami dnes již historickými – Goethe, Bettina a její vztah k němu, a později vztah Bettiny k Beethovenovi, a autor v tom spatřuje víc, než jen zájem ženy a tyhle výjimečné muže… S doslovem Philippa Sollerse a poznámkou autora. 18-010-93... celý text

Nový román Sylvie Richterové přináší do české prózy krásný, básnický jazyk, který s klidnou plynulostí zkoumá více než šedesát let lidských životů, tragických osudů a spletitých příběhů na pozadí bolestivých českých dějin. Hlavním hrdinou je muž, jehož pohled na Čechy, Moravu a Itálii není historický, ale životopisný, přičemž jeho vyprávění je protkáno desítkami lidských bytostí, s nimiž se čtenář postupně sbližuje. Román lze číst jako tajemný příběh, panorama rodinného osudu, svědectví o měnící se atmosféře doby, ale i jako naléhavé podobenství o zlu, které se z osobního nezadržitelně proměňuje v drtící zlo společenské. Sylvie Richterová používá „realismus absurdního“, kde i přes tragičnost mnohých událostí nachází místo pro situační komiku a humor. Významnou hodnotou románu je jeho místopisné ukotvení; většina příběhů se odehrává v Brně, jeho okolí, na Vysočině, v Praze a v Římě, což autorka zná natolik důvěrně, že se čtenáři téměř dotýkají těchto míst.