Martin Page Knihy

Je lepší být nešťastným chytrákem, nebo šťastným hlupákem? Pětadvacetiletý hrdina Antoine usoudí, že IQ je v životě spíš na obtíž, a rozhodne se metodicky naučit hlouposti. Ovšem IQ houpacího koně se nezískává snadno... Při nácviku alkoholismu upadne Antoine do kómatu po první skleničce, sebevražda se mu ani po pečlivé přípravě včetně teoretických kurzů také nevydaří. Bude jeho řešení inspirativní i pro čtenáře? Vtipná knížka s vianovským černým humorem i citlivostí si ve Francii vysloužila označení „Coelho naruby“.... celý text

Portugalsko leží na jihozápadním cípu Evropy, omýváno Atlantickým oceánem a vyhřívané sluncem Středozemního moře. Portugalsko má v dnešní době zhruba stejný počet obyvatel jako Česko a jen o něco málo větší rozlohu. Přesto po staletí ovlivňovalo naše životy mnohem více než větší a mocnější země. Portugalci dali Angličanům nejen odpolední čaj, ale i Bombaj, klíč k jejich impériu. Do Afriky přinesli ochranu před malárií, do Ameriky otroky, do Indie vysokoškolské vzdělání či kari a samosu, do Japonska tempuru a střelné zbraně. A byli to, mimochodem, zase oni, Portugalci, kdo radili čínskému císaři dříve, než se do Číny dostal Marco Polo. Portugalci se svými loděmi propojovali svět dávno předtím, než ho začaly propojovat moderní technologie. Portugalci tak vytvořili první globální vesnici.

8vo. A good copy with minor damp spotting to cloth covers.Minor foxing to top and fore edges. Author's dedication and po label on ffep. Red dw has scuffing and minor losses to corners, spine top & tail Immediate despatch from the UK

Portugal is Europe's southwestern extremity, washed by the Atlantic, and warmed by the Mediterranean sun. Alone among Iberia's ancient kingdoms, in it's independence from Spain, it is a nation about half the size of Florida, with two -thirds the population. Yet over centuries, it has influenced the lives of the rest of us far more than many much larger and more powerful countries. The Portuguese gave the English afternoon tea, and Bombay, the key to empire. They brought to Africa protection from malaria, and slave-shipments to America; to India, higher education, curry and samosas; to Japan, tempura and firearms.

Dieser dritte Roman des Woody Allen der jungen französischen Literatur handelt vom Ende der Liebe, dem zweifelhaften Versuch, eine neue zu verhindern, von einer Karriere im freien Fall und der schlingernden Suche nach der eigenen Person. Geistreich, eigenwillig und poetisch erzählt Martin Page die kleinen, schrägen oder auch tragischen Geschichten seiner Figuren. Ein fein beobachteter, sehr pariserischer Roman über den Wunsch nach dem wirklichen Leben.

Quatrième de couverture : Lorsqu'il est chargé par Samuel Beckett de classer sese papiers, un jeune doctorant en anthropologie décide de tenir le journal de cette expérience. C'est un Beckett inattendu qu'il découvre chaque jour : un grand amateur de chocolat chaud à la garde-robe extravagante, joueur de bowling et apiculteur passioné. Donnant libre cours à sa fantaisie, Martin Page s'interroge sur la figure de l'écrivain aujourd'hui, son image, son héritage littéraire.

Virgile, erfolgreicher und attraktiver Pariser Junggeselle mit Hang zur Hypochondrie, ist fassungslos: Clara hat ihm per Anrufbeantworter die Liebe gekündigt. Was ihn völlig irritiert: Er kann sich nicht an die Frau erinnern. Ein Streich? Oder leidet er mit dreißig schon an Demenz? Die sympathische Stimme der Anruferin im Ohr, begibt er sich auf die Suche nach der Unbekannten und entdeckt schließlich das Wunderbare in seinem Leben.

Le sourire de Fio s'apprivoisait du regard, il n'apparaissait que sous certains grains d'une lumière rare, dans le voile d'une demi-obscurité, dans ces moments qui ne vivent dans aucune seconde et dans les yeux de ceux qui disent leurs derniers mots. Ses lèvres minces et pâles comme celles d'un horizon anémique tranchaient avec ses cheveux roux ; elles bougeaient peu, même quand Fio parlait ; mais le sourire était toujours là, bien présent. Il devenait éclatant si on en avait l'intuition, il était sublime pour ceux qui avaient l'imagination de le voir ainsi dans ce visage banal. On n'aurait su dire si son sourire était le point de départ ou d'arrivée de l'ironie qui rayonnait de Fio. C'était une ironie douce comme un couteau dont la lame serait un pétale de rose. Si les morts étaient capables de sourire, ils souriraient ainsi.