Martin Machovec Pořadí knih

Pro svazek K interpretaci české podzemní a undergroundové literatury 1948–1989 vybral Martin Machovec jednadvacet svých studií z posledních dvaceti let. Soustřeďuje svou pozornost na okruh českého kulturního undergroundu 70. a 80. let, zabývá se však i jeho předchůdci a inspirátory z 50. a 60. let a přirozeně i způsobem, jímž mohla být ve vymezeném časovém období literární díla šířena, a také jeho společensko-politickým kontextem. Mimořádně objevné a přínosné jsou Machovcovy postřehy týkající se díla Egona Bondyho a Ivana M. Jirouse, jejichž dílo, tedy jeho převážnou většinu, po roce 1989 také edičně připravoval k vydání, ale věnuje pozornost i autorům v dějinách české literatury zatím zcela neprávem považovaným za okrajové (Vladimír Boudník, Ivo Vodseďálek, Jana Krejcarová, Pavel Zajíček, František Pánek, Milan Kozelka, Josef Vondruška aj.). Machovcova kniha podstatně přispívá k lepšímu poznání kulturní, zejména literární produkce autorů, kteří nejsou považováni za součást kulturního mainstreamu, a to ani mainstreamu zakázané literatury 70. a 80. let.

Doplněk ke knize fotografií Jana Ságla, která vyšla pod stejným názvem v roce 2013. V původní publikaci Ságlových fotografií lidí z české undergroundové komunity z let 1967-1976 jsou sice doprovodné texty, ale chybějí v ní popisky k jednotlivým fotografiím. Tyto popisky, které byly sestaveny kolektivem pamětníků, vycházejí nyní v doplňkové brožuře, která teprve umožňuje, aby Ságlovy fotografie byly nahlíženy rovněž jako cenné historické dokumenty

Při letmém pohledu na titulní stránku svých oblíbených novin 21. srpna 1968 běžný čtenář sovětské Pravdy patrně přeskočil tak důvěrně mu známé heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“ v hlavičce listu, ale zpráva, která znenadání přidala tomuto heslu na žhavé aktuálnosti, mu rozhodně uniknout nemohla: „TASS je zplnomocněn prohlásit,“ sdělovalo oficiální komuniké typicky sovětským newspeakem, „že straničtí a vládní činitelé Československé socialistické republiky se obrátili na Sovětský svaz a další spojenecké vlády s prosbou o poskytnutí neodkladné pomoci našemu bratrskému lidu Československa, včetně pomoci ozbrojenými silami. Tato žádost byla vznesena, protože existující socialistický řád a ústavou dané právní uspořádání v Československu jsou ohroženy kontrarevolučními silami, které se spolčily s vnějšími silami nepřátelskými socialismu.“ O nějakých třicet pět let později se na ohlasové stránce jiných novin — jejichž světonázorová orientace je v tom nejpříkřejším rozporu s tou, k níž se kdysi hlásila stará dobrá Pravda — objevil dopis, který si svým tónem morálního povýšenectví a agresivity s tím prvním nikterak nezadal. 30. ledna 2003 jej s podpisy osmi evropských státníků otiskl The Wall Street Journal pod titulem „United We Stand“ („Jsme sjednoceni“).

Poslední básnická sbírka českého básníka, esejisty, uměleckého publicisty a kulturního organizátora, jedné z nejvýznamnějších osobností poválečné české kultury. Přestože autor knihu nedokončil, sbírka má všechny vlastnosti svrchovaného literárního díla. Jemná a jímavá pozdní Jirousova poezie se zde skrývá pod pozměněným názvem skutečné slovenské vsi Uloža, kde se Magor scházel se svým slovenským přítelem, básníkem Erikem Jakubem Grochem. Knihu edičně připravil a poznámkou opatřil Martin Machovec.

Materiály z archivů StB vybrali, edičně uspořádali a komentovali Pavel Navrátil a František Stárek Čuňas. Na konci roku 1976 byl samizdatově vydán soubor dokumentů, který zachycuje klíčové události českého undergroundu, zejména soudní řízení s jeho představiteli a jejich reakce ve veřejných sdělovacích prostředcích a mezi disidenty. Tento samizdat, původně bez názvu, se podle barvy obálky nazývá "hnědá kniha". Byla to ojedinělá edice, která se rychle začala opisovat a existuje ve třech postupně rozšiřovaných verzích. První vydání shromáždilo dokumenty a zprávy ze dvou procesů, označovaných jako "případ Plastic People", a pozdější verze obsahují i soudní proces s Janem Princem z roku 1977. Současná tištěná edice vychází z nejširšího, třetího samizdatového vydání z roku 1980, obohaceného o dříve nedostupné dokumenty, které byly blokovány železnou oponou nebo utajeny archivy Ministerstva vnitra ČSR. Tyto materiály výstižně ilustrují fungování totalitního režimu. Edice také obsahuje ukázky zahraničního tisku, které informují o kampani na podporu vězněných. Rozsáhlý poznámkový aparát přináší cenné nové informace.

Svazek Tesilová verbež (básně a písně z let 1972-2003) obsahuje veškerou známou literární tvorbu Miroslava "Skaláka" Skalického z uvedeného období. Jádro ovšem tvoří Skalákova tvorba ze 70. let, tedy před jeho odchodem do rakouského exilu. Jde o sbírky The Hever and vazelína (1977; 1979), Básně žvásty moudrosti and jiný blbosti (1977), Sněhurka and 15 000 000 trpaslíků (1977) a dále o soubor textů z let 1976-1979, které sice vyšly v různých sami-zdatech v různém uspořádání, ale nebyly nikdy součástí žádné z výše jmenovaných sbírek (poslední text z tohoto oddílu, próza Cihla, vyšel v samizdatovém časopise Vokno, č. 1, červenec 1979). Druhý oddíl svazku tvoří tři Skalického texty z 80. let, které nebyly nikdy dříve publikovány a byly sepsány k "jednorázovému využití" u příležitosti různých performancí a koncertů (např. text Jseš spokojenej? přednesl Skalický na jednom setkání přátel na "zámku" u Zdeňka "Londýna" Vokatého v obci Klement v Dolních Rakousích, přičemž doprovodem jeho přednesu byl experimentální hudební projev, zakončený uměle vyvolaným požárem, jenž posléze přiměl k zásahu rakouskou policii). Třetí oddíl svazku tvoří soubor nikdy nevydaných textů napsaných u příležitosti revivalu Skalického skupiny Hever and Vazelína Band z let 2002-2003. Tento textový konvolut, pocházející z autorova archivu, nese nadpis Polízanice.

Toto nové vydání textového souboru Sebedudy je nejen oproti výchozímu samizdatu (Sebedudy 1981), ale i ve srovnání s prvním knižním vydáním (Sebedudy, Vokno, Praha 1992) podstatně rozšířené a navíc doplněné o původně samostatnou sbírku Jedna dvě a o další Brabencovy texty ze 60., 70. a 80. let, takže obsahuje naprostou většinu Brabencova literárního díla vzniknuvšího před r. 1989. Tak jako v případě literárního, tedy především básnického díla Jirousova, Bondyho, Pánkova, Zajíčkova, Quidova, Benýškova, Plíškové či Stankovičova, je i Brabencův samizdatový a exilový literární odkaz možno vnímat jako svého druhu kroniku života v undergroundovém "ghettu" 70. a 80. let: za mnoha jmény se skrývají konkrétní osoby v konkrétních situacích a událostech.

Výbor z básnického díla, 1950–1994. Obsáhlý výbor z Bondyho básnického díla sestavený předním znalcem a editorem toho díla Martinem Machovcem je rozdělen do čtyř chronologicky uspořádaných oddílů, reprezentujících zhruba čtyři dekády Bondyho tvůrčí práce: 1950–59, 1960–70, 1971–82, 1983–94. Připojena je též obsáhlá ediční poznámka a blok O Egonu Bondym napsali nebo řekli, dokumentující často velmi rozporuplné a příznačně protichůdné reflexe Bondyho poezie. Výbor se opírá o souborné vydání Bondyho veršů z let 1990–1995 (devět svazků Básnického díla E. B., tři následující publikace nových sbírek) a jeho smyslem je připomenout dnešnímu čtenáři to nejlepší z tohoto díla, jež je dnes neprávem poněkud zastíněno Bondyho texty prozaickými či filozofickými. Děje se tak pokud možno vyváženě jak z hlediska chronologického, tak z hlediska rozmanitých básníkových tvůrčích způsobů: jsou zde verše „totálně realistické“, „trapné“, „primitivistické“, neosurrealistické, agitační, filosoficky-meditační, příklady poesie deníkové, detabuizační i důkazy občasných Bondyho návratů k tradičnějším básnickým formám. Nechybějí ani ukázky příležitostných experimentů s texty psanými v cizích jazycích. Tento výbor je tedy v jistém smyslu syntézou dosavadních publikací Bondyho básnického díla.

Libeňští psychici - především Vladimír a Stanislav Vávrové, Jan Šmoranc a Zdeněk Buřil - v nejplodnějším společném období souzněli v básnickém, surrealismu blízkém, vidění. Proměnlivé tvary (např. oblaka), barvy a sny pronikající verši i automatickými texty svědčí o citlivém směřování akademicky neškolených tvůrců: "Čekám od nás, že přibitím na letící touhu pavučiny obejmeme umění a náš problém nebude vznešeně tragický", stojí v jedné z volných programových variant datované rokem 1951. Radiomechanik, knihař, lakýrník a knihovník srostlí libeňskou periferií se v dalších desetiletích vydali každý svou cestou; jemnost jejich uměleckého vyzrávání by se dnešku mohla stát zlatým dolem. Krátké ukázky z textů vyšly v 90. letech v periodikách Haňťa Press a Iniciály. Sborník tvorby neformálního seskupení avantgardních básníků přelomu 40. a 50. let 20. stol. vychází s více než padesátiletým zpožděním.

Kniha přináší v pěti literárních dokumentech svědectví předních představitelů kultury českého undergroundu. Stavem hudebního undergroundu se zabývají Ivan Martin Jirous a Paul Wilson, ke kořenům literárního undergroundu na přelomu 40. a 50. let se vrací Egon Bondy. Oblast samizdatové literární produkce 80. let mapuje ve své zprávě o Revolver revue Jáchym Topol a undergroundová literatura 70. a 80. let je rovněž tématem druhé studie Ivana Martina Jirouse. Celkový obraz českého undergroundu interpretovaný v těchto pěti autentických dokumentech nakonec rámcuje teoretická studie editora Martina Machovce, která zachycuje vývoj tohoto hnutí od vzniku edice Půlnoc na konci 40. let, přes éru Plastic People of the Universe v 70. letech, až po Sametovou revoluci v roce 1989. Kniha je doplněna rozsáhlou bibliografií, filmografií a diskografií.