Goce Smilevski Knihy

Vídeň 1938. Adolfina Freudová, na naléhání sestry Pauliny, žádá bratra, aby pro ně zajistil víza k odjezdu ze země, protože má strach o svůj život. Sigmund Freud její obavy bagatelizuje, ujišťuje ji, že jim žádné nebezpečí nehrozí, a pomoc odmítá. Nakonec však sám Vídeň opouští a odjíždí do Anglie. Na seznamu osob, kterým zajistil bezpečný odjezd, je nejen jeho manželka s dětmi, ale také jeho švagrové, dvě guvernantky a osobní lékař. Všechny čtyři Freudovy sestry, v té době již víc jak sedmdesátileté, jsou deportovány do Terezína. Román makedonského autora, který vydává Odeon v překladu Ivana Dorovského, vypráví příběh rodiny Sigmunda Freuda z pohledu a hlasem jeho sestry Adolfiny, která vzpomíná na celý svůj život, dětství, vztahy se sourozenci, lásky, chvíle štěstí i neštěstí. Její vyprávění plyne na pozadí společensko-historického kontextu Vídně 19. a 20. století. Zdánlivě bezvýznamný život sestry slavného muže stojí v protikladu s biografií proslulého zakladatele psychoanalýzy.

Nejnovější prozaický text úspěšného makedonského spisovatele Goceho Smilevského Návrat slov není rozsáhlý a nejde o román v klasickém, nýbrž spíše v postmoderním pojetí příběhu. Próza začíná větou: Na počátku mého života byla slova. Poté mladá šestnáctiletá dívka, která se narodila roku 1099, vypráví příběh o svém životě s matkou v malém pokojíku s krejčovskou dílnou na levém břehu Seiny v Paříži. Dívka dostala jméno Heloisa údajně proto, aby co nejvíce znělo jako Helios – Slunce. Když jí bylo osm let, její strýc, v jehož domě bydleli, ji odvedl do kláštera v Notre Dame, aby se vzdělávala v gramatice, rétorice, dialektice, aritmetice, astronomii, hudbě, latině, starořečtině a hebrejštině. Tam se s ní sblížil nejmladší učitel katedrální školy Abelard a dosáhl toho, že mu její strýc dovolil, aby se nastěhoval do jeho domu a mohl dívku učit… A zde začíná tragický milostný osud Abelarda a Heloise, jeden z nejznámějších a nejdramatičtějších příběhů skutečné lásky všech dob. Smilevského vyprávění je po mnoha stránkách zvláštní, nevšední, nejednou připomíná prózy Umberta Eca. Je proloženo dobře formulovanými dialogy a filozofickými úvahami o životě, svobodě, o smrtelném hříchu, k němuž řadí lhostejnost jako hřích osmý, o vládnutí a moci či rozdělení společnosti.

Ausgeschlossen aus seiner jüdischen Gemeinde, kommt Baruch de Spinoza, radikaler und gefürchteter Philosoph, bei Freunden unter. Er lebt Tür an Tür mit der Frau, die er begehrt und der er sich nicht zu nähern wagt. Voll Unruhe streift er einsam durch Amsterdam und entwickelt unentwegt seine Philosophie, an deren Grund Fragen stehen, die uns alle beschäftigen: Wie erkennen wir Wahrheit, wie entlarven wir Illusionen? Durch die Sinnlichkeit des Körpers? Durch den Verstand? Wie führen wir ein freudvolles Leben? Mehr als 300 Jahre nach dem Tod von Baruch de Spinoza nähert sich Goce Smilevski dem großen Philosophen so behutsam wie unerbittlich und durchdringt dessen Entwurf einer Ethik, seine »Lehre von den Affekten und Leidenschaften«. Durch die Kraft der Vorstellung, die spielerisch und sinnlich die Gedanken- und Lebenswelt Spinozas wieder aufl eben lässt, verschwindet die Zeit, die den Leser und Spinoza trennt. In einem fiktiven Gespräch befragt Smilevski den kompromisslosen Denker der Neuzeit über die Möglichkeit eines gelungenen Lebens und über das Glück. Der Leser wird intimer Begleiter entscheidender Erlebnisse und einsamer Momente, er verfolgt die Zweifel und Überzeugungen Spinozas, seine Vertrautheiten und Zerwürfnisse, Sehnsüchte und Denkkonstrukte.