Coco Chanel, královna pařížské módy, jejíž jméno nese známý módní závod i značka neméně proslulých parfémů, patří k nejznámějším ženám dvacátého století. Životopisný román spisovatelky Charles-Roux líčí fascinující pestré osudy Chanel od skromných počátků chudého děvčete z horské vesničky v jižní Francii, dcery potulného trhovce, až po vybudování legendárního módního salónu, jehož význam po první světové válce daleko přesáhl dámské módy. Autorka detailně sleduje životní dráhu Chanel, naplněnou obdivuhodným pracovním úsilím a novátorstvím; její osobní citový život, poznamenaný především čtyřmi velkými milostnými romány - s anglickým miliardářem, který jí pomohl vybudovat módní závod, s členem carské rodiny Romanovců, s anglickým vévodou a chudým francouzským básníkem - až po nesympatickou aféru s německým důstojníkem za druhé světové války. K známým a přátelům Chanel patřili tehdejší významní umělci jako Cocteau, Reverdy, Picasso, Stravinskij, Ďagilev, Max Jacob, Misia Sert; v knize je bohatě zachycena celá kulturní a společenská, zčásti i politická historie doby mezi světovými válkami. Edmonde Charles-Roux, význačné francouzské spisovatelce vyznamenané Goncourtovou cenou, se podařilo v tomto díle harmonicky propojit přitažlivý román s fundovanou historickou prací založenou na důkladném studiu pramenů i znalosti míst, kde Chanel pracovala, jak ostatně výstižně napovídá již podtitul Průvodce životem Chanelové.
Edmonde Charles-Roux Knihy
Edmonde Charles-Roux byla novinářka a spisovatelka, která ve své tvorbě i osobním životě neúnavně bojovala za práva žen a společenskou spravedlnost. Její literární dílo, oceněné prestižní cenou, se často zabývalo tématy identity a společenských norem. Svou novinářskou kariérou v módních magazínech i angažovaností v odboji během války ukázala odhodlání prosazovat své přesvědčení navzdory překážkám. Charles-Roux byla skutečnou bojovnicí, která využívala své umění a vliv k prosazování rovnosti a uznání talentu.







Román Zapomenout na Palermo je strhujícím vyprávěním o lásce a nenávisti, o zákonech cti, o osudových silách a prastarých mýtech, o lidech vytržených z kořenů a přesazených do cizorodého prostředí, s nímž se nemohou sžít. Přítomný děj se odehrává převážně v New Yorku, ale četné retrospektivy nás zavedou na Sicílii v době nástupu fašismu, na Sicílii trpící, ale hrdou a uzavřenou všem vetřelcům, na Sicílii, která k sobě váže podivným poutem prokletí, žalu a lásky své děti i daleko za mořem, na Sicílii, kde celý román nakonec vrcholí. Jsme svědky dramatického střetu dvou životů v duších lidí, kteří byli nuceni odejít, aby přežili. Jedni se odchodu brání a zůstávají, až do poslední chvíle, jiní se ženou plni vzdoru za vidinou blahobytu. Jedni žijí vzpomínkami, jiní se minulosti zřeknou, ale rodná zem v nich zůstává a přechází do krve i jejich dětem, které ji nikdy neviděly. Zapomenout a zahynout, nebo se vrátit a zahynout? Edmonde Charles-Rouxová líčí s velkým zaujetím osudy novodobých vyděděnců a mezi řádky se bouří proti všemu, co je nutí odcházet z vlasti a ztrácet půdu pod nohama.
Cette volumineuse biographie d'une écrivaine d'origine russe convertie à l'islam est écrite sur un ton "romanesque", tout en étant "scrupuleusement fidèle à l'histoire".
Elle Adrienne
- 390 stránek
- 14 hodin čtení
Marseille année 40
- 473 stránek
- 17 hodin čtení
RO80018245. Marseille anne 40. 2001. In-12. Broch. Parfait tat, Couv. frache, Dos satisfaisant, Intrieur frais. 473 pages. quelques planches de photos en noir et blanc hors-texte.. . . . Classification Dewey : 908.449-Rgionalisme : Provence-Alpes-Cte-d'Azur
{Un désir d'Orient}, premier volume de la biographie d'Isabelle Eberhardt, s'achevait à Marseille alors qu'elle s'apprêtait à partir pour l'Algérie. {Nomade, j'étais} couvre donc les années africaines d'Isabelle, jusqu'à sa mort, à vingt-sept ans. La voici confrontée à de multiples épreuves : la médiocrité du frère aimé Augustin ; son mariage avec Slimène Ehni, spahi algérien ; un procès ignoble qui l'expulse d'Algérie et la sépare de son mari. Mais elle revient vers la terre élue et, dès lors, entre en nomadisme comme on entre en religion". C'est à Aïn Sefra, où elle était en reportage, qu'elle trouva la mort un après-midi d'octobre 1904, engloutie dans les eaux d'un oued. C'est grâce au jeune lieutenant Paris, un des admirables personnages secondaires qui gravitent autour d'Isabelle et qui entreprendra de fouiller les décombres boueux, que ses manuscrits parviendront jusqu'à nous."



