Vratislav Slezák Pořadí knih (chronologicky)

Při pátrání v knihovnách i archivech a během badatelských cest do Prahy či Izraele nalézal Kafkův životopisec Reiner Stach nečekané poklady: nesrovnalosti v rukopisech, dosud nezveřejněné fotografie a úryvky z dopisů i svědectví Kafkových současníků. Nálezy stavěly osobnost a dílo velkého spisovatele do nového, překvapivého světla. 99 nejzajímavějších nálezů Stach shromáždil v knize nazvané To že je Kafka? a fundovaně je okomentoval. Množství dosud neznámých fotografií činí z tohoto doplňku k trojdílné Kafkově biografii další jedinečný literární zážitek a bezpochyby i senzaci. „Kdo se zajímá o Kafku a jeho svět, ten ať rychle otevře Stachovu pokladnici…“ Radio Bremen, Nordwestradio, Literaturzeit „Čtenář pozná jiného Kafku.“ NZZ am Sonntag

Dopisy z nacistického a komunistického žaláře / Briefe aus der NS-Haft und aus dem kommunistischen Gafängnis. K vydání připravili Vojtěch Novotný a Jana Maroszová. Kniha přináší česko-německou edici třiceti šesti dochovaných listů, které český katolický kněz, jezuita Adolf Kajpr (1902–1959), odeslal z nacistického a z komunistického žaláře. Poskytuje pozoruhodné svědectví o kritických etapách v životě této mimořádné osobnosti českého katolicismu a o době, v níž žila. Větší část dopisů ilustruje Kajprovo věznění v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau (1941–1945). Menší část listů pak vzešla z jeho věznění v komunistických věznicích (1950–1959). Prošel jich sice několik, listy se však uchovaly pouze z Leopoldova na Slovensku. Úvodní studie Vojtěcha Novotného přináší životopis tohoto českého jezuity a ediční poznámku, jež osvětluje okolnosti, za nichž korespondence vznikla. Souběžný německý text, české, anglické a německé resumé.

V roce 1920 vyšly pod titulem Klingsor poprvé tři povídky Hermanna Hesseho, pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu. Na první pohled se jeví dosti různorodé, a přece mají jedno společné: vztah k expresionismu. Povídka Klein a Wagner je patrně autorovým nejexpresionističtějším textem, rozdvojením hrdiny se do ní promítá Hesseho zkušenost s psychoanalýzou i nevole k měšťáckému světu. V Dětské duši reflektuje Hesse z pohledu dospělého zážitek z vlastního dětství. V povídce Klingsorovo poslední léto se bezesporu odrazila velká změna, která se udála v Hesseho životě: Jeho první žena Maria Bernoulli byla trvale hospitalizována pro schizofrenii, manželství se rozpadlo, Hesse byl propuštěn z oddělení péče o válečné zajatce, Německo ovládl zhoubný nacionalismus a Hesse přesídlil do slunné Montagnoly ve švýcarském kantonu Ticino, kde našel nejen nový domov, ale i novou lásku k malířce a zpěvačce Ruth Wengerové. Prostřednictvím hlavní postavy, osamělého malíře, Hesse zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Klingsor vyděšený blížící se smrtí se snaží prožít zbývající čas co nejlépe a nejradostněji, cele se oddává umění, noci tráví u vína a v náručí žen. Povídka vrcholí Klingsorovým posledním uměleckým počinem, autoportrétem, který jako by byl zpodobněním mnoha tváří.

Monumentální trojdílný Kafkův životopis napsaný německým literárním historikem Reinerem Stachem je rozsahem, komplexností i významem zcela jedinečné dílo, považované v zahraničí za milník biografické literatury. Autor na něm pracoval celých osmnáct let, Kafku a jeho dílo prozkoumal v širokých dobových, společenských a literárních souvislostech. Přesto jeho dílo není určeno úzkému okruhu „kafkologů“. Naopak, Stachův styl je barvitý, živý a čtivý: jako byste četli strhující, napínavý román. První svazek zachycuje Kafkovo dětství a mládí, studia a prvních léta strávená v zaměstnání a zároveň vykresluje velkolepé dobové panorama spisovatelova rodného města, habsburské monarchie i celé střední Evropy. Kafkovy rané roky (1883–1911) rozhodně nebyly dobou pokojnou. Vznikala nová média a technologie – auta, první letadla, pásová výroba, telefon... to vše urychlovalo a měnilo život. Praha byla centrem vášnivých národnostních sporů a napětí, které se vybíjelo i na židovském obyvatelstvu. A uprostřed toho si citlivý Franz vybojovával cestu k duševní samostatnosti a k vlastní literární tvorbě – proti očekávání rodiny a nejednou i navzdory radám přátel.

Německý spisovatel Hermann Hesse, nositel Nobelovy ceny za literaturu, publikoval v roce 1914 silně autobiografický román Panský dům. Vyrovnával se v něm s vlastní osobní, rodinnou a uměleckou krizí, kterou prožil v době svého manželství s fotografkou Mariou Bernoulli. Hrdina jeho prózy, úspěšný a bohatý malíř Veraguth cítí, že jeho manželství s pianistkou Adélou je v troskách, mezi manžely panuje hluboký nesoulad a odcizení. Jediné, co je ještě spojuje, je nejmladší synek Pierre. Nešťastný Veraguth by rád ze svazku unikl, opustil Adélu i honosné panské sídlo, v němž spolu žijí, a vydal se na cestu do Indie, ale manželka ho nabádá k rozumu, chce manželství zachovat, byť je už pouze formální. Veraguth se neodhodlá k činu jen proto, aby neztratil milovaného synka. Malý Pierre však dostane zánět mozkových blan a jeho nemoc manžele načas zase spojí. Když chlapec zemře, malíř konečně sebere odvahu opustit ženu i pohodlí svého domu a vydá se do Indie, aby našel sám sebe.

Výbor fejetonů, novinových článků, úvah a drobných próz, v nichž se opět zrcadlí pohnuté osudy autorky i jejích současníků a především krásná i šílená tvář minulého století. Novinářka Tomanová-Weisová se vždy velmi zajímala o osudy a činy obyčejných lidí, kteří se v nelítostném soukolí dějin zachovali jako hrdinové či osvědčili svoji lidskost. Tak kupříkladu zaznamenala příběh českého lékaře Františka Vaněčka, který v květnových dnech roku 1945 zachránil internované německé děti a odvezl je do bezpečí švýcarského velvyslanectví. V jiném textu zase vylíčila tragický příběh lidické ženy, jež přežila koncentrační tábor a po válce se setkala se svým domnělým ztraceným synkem. Doslov k českému vydání napsal rakouský spisovatel Erich Hackl.

Novela Smrt v Benátkách, v roce 1971 převedená na stříbrné plátno Luchinem Viscontim, patří k nejznámějším Mannovým literárním pracím a stejně jako ostatní autorovo dílo se jejím hlavním námětem stala problematika vztahu umělce k životu. Úspěšný spisovatel Gustav von Aschenbach, prototyp lidské zralosti a životního i tvůrčího soustředění, se ve svých padesáti letech rozhodne strávit léto v Benátkách. Namísto kontemplace tu však na moralistního pedanta čeká setkání s odvrácenou stranou vlastního nitra: bičován potlačovanou, avšak čím dál tím méně zvladatelnou smyslovou vášní je přitahován k polskému chlapci Tadziovi, takže když ve městě vypukne epidemie cholery, odmítne Aschenbach Benátky opustit a zůstane v nich až do trpce tragického konce. Co se na první pohled jeví být pouze osudovým zřetězením náhod, je ve skutečnosti přísně logické a vyplývá z dlouho narůstající psychické krize hlavního hrdiny - ukáže se, že Aschenbachova rovnováha byla pouze zdánlivá, neboť jí bylo dosaženo v umění, nikoliv v životě. Konečně Thomas Mann sám Smrt v Benátkách charakterizoval jako "příběh o rozkoši ze zániku".... celý text

Román Petr Camenzind, vydaný poprvé roku 1904, založil Hesseho literární věhlas. Zachycuje vývoj mladého umělce, jenž po delším putování a sbírání zkušeností názorových i citových dospívá ke skeptickému postoji v otázce existence umělce v současné společnosti. Hesseho text navazuje na tradici německého vývojového románu a dodnes neztratil nic na svém půvabu a barvitosti.

Život Mariin není v díle R. M. Rilka osamoceným ostrůvkem, nýbrž vyvrcholením mariánských motivů a básnických setkání s Pannou Marií v jeho lyrice. Mariánská poezie R. M. Rilkeho je ve svých kořenech blízká lidové mariánské písni, bezstarostně a vroucně prýštící z upřímného srdce. Sbírka Život Mariin je knihou i pro dnešní čtenáře. Pro ty, kteří přicházejí do Mariina okruhu z různých stran a s nejrozličnějšími předpoklady, ba i s předsudky, a jako Rilke se vyhýbají se cestám prošlapaným a opatřeným ukazateli. Přeložil Josef Hrdlička, jazyková spolupráce Vratislav J. Slezák, ilustrace Klára Jelínková, doslov napsal Mojmír Trávníček.

Koncentrovaný přehled (tvarosloví, skladba) sumarizuje učební látku na úrovni SŠ. Přehledné členění, grafická úprava a volba barev umožňuje rychlou orientaci v textu a snadnější zapamatování.

Jeden z nejvýznačnějších románů nositele Nobelovy ceny za literaturu vznikl pod vlivem psychoanalýzy, Nietzscheho myšlenek a východní filosofie. Výjimečný text o složitém hledání sebe sama, o rozpolcenosti vlastního Já nachází stále nové generace čtenářů.

Podtitul knihy Heinricha Bolla zní: Aneb jak vzniká násilí a kam může vést. Mladá a pracovitá Kateřina Blumová, mezi přáteli známá jako netykavka či "jeptiška", zastřelí ve svém bytě novináře, kterému slíbila interview, a ještě téhož dne se jde udat. Policie se snaží prokázat Kateřině účast na teroristických akcích, protože se pár dní před vraždou seznámila na večírku s mladým mužem, který dezertoval z armády a je podezřelý z plánování teroristických činů. Případu se zmocní bulvární tisk a roztočí smrtící kolotoč denunciaci a polopravd.

Učební látka v koncentrované podobě – tvarosloví, skladba. Přehledné členění, grafická úprava a volba barev umožňuje rychlou orientaci v textu a snadnější zapamatování. Vhodné pro střední, základní a jazykové školy, opakování k maturitě.

Svazek sdružuje tři díla: Lázeňský host (1925) je záznamem Hesseho léčebného pobytu v Badenu u Curychu a rozborem pacientových tělesných i duševních stavů s předznamenáním krize. Obdobně tematicky zaměřená je próza Cesta do Norimberka (1927), kde autor líčí své dojmy a vnitřní rozpoložení během přednáškového turné. Jako bilance krizí uplynulého desetiletí a pokus o formulování východiska z nich vznikl světově proslulý román Stepní vlk (1927). Poučen psychoanalýzou odhaluje spisovatel ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti.

V prózách tohoto svazku umělecky vrcholí střední údobí autorovy tvorby. Útlým románem Demian (1919), příběhem mládí Emila Sinclaira, postihl Hesse „nerv doby“ (Thomas Mann) a vypověděl mnoho o tehdejší mladé generaci, která zděšena ztrátou starých morálních hodnot, jež jí zničila první světová válka, hledala hodnoty nové. Román měl neobyčejný úspěch, a právě v jeho vyznění lze hledat důvod, proč se i další generace hlásí k Hesseho odkazu. Nevoli k měšťáckému světu vyjadřuje povídka Klein a Wagner, v níž se autor nejvíce přiblížil expresionismu. Mistrovsky napsané Klingsorovo poslední léto (1920) zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Slavná próza o Siddhárthovi (1922) ztělesňuje touhu po duchovním životě a reflektuje autorovo studium východních učení, v nichž se pokoušel hledat východisko.

Autor domyslil do konce Platonovu metaforu lidského vědomí jako jeskyně, v níž přikovaní zajatci jsou schopni vnímat pouze matné stíny věcí, ne věci samé. Jestliže pro dřívější racionalisty byla schopnost reflexe a sebereflexe zdrojem pocitu svobody a štěstí, pro pozdního racionalistu Dürrenmatta z ní vyplývá spíš pocit úzkosti.

Dvě krátké novely spojující v sobě autorovu originalitu básníka, dramatika i prozaika toužícího svět beze zbytku popsat a uchovat.

Soubor pěti autobiografických novel (Příčina, 1975; Sklep, 1976; Dech, 1978; Chlad, 1981; Dítě, 1982), ve kterých se nejčtenější rakouský autor minulého i tohoto století vyrovnává formou "negativního" životopisu s traumaty, a současně zachycuje atmosféru poválečného Rakouska, je strhující tragikomickou výpovědí o světě. Bernhard hledá příčiny svého neštěstí, své plicní choroby, neutěšených rodinných poměrů i lidské nenávisti. Rozhodně si ale nebere servítky a bezohledně spílá všem, kteří jsou ochotni mu naslouchat.

Poslední a nejrozsáhlejší román H. Hesseho se stal epilogem a vyvrcholením celého jeho díla. Vyšel v době druhé světové války a „navzdory odporně se šklebící skutečnosti“ se zabývá Hesseho stálým tématem: problémem duchovního života v moderní době. Román líčí utopický budoucí svět, v němž se kulturní elita uzavře do vzdělanecké provincie a pěstuje vědění i kulturu jako hru. Tato hra však postrádá kontakty se skutečným životem, bez nichž ztrácí smysl a bez nichž nemůže existovat ani pravá duchovnost.

Sbírka Alchymistické povídky obsahuje tři poměrně rozsáhlé příběhy spojené hlavním tématem, totiž odvěkou touhou po alchymistické přeměně obyčejných kovů ve zlato. Základní kostra povídek je podobná - skutečný zasvěcenec odhaluje své umění a předá zájemci část esence měnící kov ve zlato. Pak už je pouze na dotyčném, jak tento dar využije, většinou mu ale žádné štěstí nepřinese...

Mnoho lidí se ptá, jak poznají povolání k celibátu a zdali budou moci na toto volání odpovědět beze strachu, že by jednou v budoucnu mohli selhat. Přináší odpovědi na některé tyto otázky a zabývá se i opodstatněním a hodnotou celibátu v dnešní době.

Román švýcarského spisovatele řeší krizi člověka dvacátých let, krizi, již vyvolala první světová válka otřesem víry v základní lidské hodnoty a navozením „neurózy generace“. V složité formě románu, komponovaného podle autorových slov „jako kánon nebo fuga“, nalezl Hesse možnost vylíčit v několikerém pohledu život padesátiletého intelektuála tehdejší doby, jemuž se přezdívalo stepní vlk, člověka, který hledá záchranu z tehdejšího „spořádaného hřbitova“ doby v romantickém útěku k umění, snu, lásce, přičemž propadá šílenství, z něhož je jen krůček ke zločinu. Doslov napsal Jiří Stromšík.... celý text

První novela Cizí přítel (1982) je osobní výpovědí moderní intelektuálky, druhá Hornův konec (1985) vypráví o sebevraždě zatrpklého samotářského historika. Dvě novely německého autora a dramatika charakterizuje vyhraněné nenávodné pojetí, zcela prosté přímých morálních apelů. V první novele lékařka, která se ocitá na pohřbu jediné osoby, k níž měla hlubší citový vztah, přehlíží svůj dosavadní život. Pod zdánlivou spokojeností se odkrývá duševní vyprahlost, neschopnost jakkoli se angažovat a citová prázdnota. Druhá novela se odehrává v roce 1957 a je souhrnem výpovědí několika zainteresovaných osob, která svým postojem dokazují relativitu konkrétních činů jednotlivce.

Publikace je určena studentům vysokých škol technických a zemědělských, tak jejich absolventům a širší veřejnosti.

Kateřina Blumová je obviněna z vraždy. Jak k tomu mohlo dojít v případě ženy, známé jako světice a „jeptiška“? Příběh napsal slavný německý autor na základě skutečné události a jako jeden z prvních v ní demaskoval zrůdný svět bulvárního žurnalismu a médií, jejichž moc dokáže zdeformovat život lidského jedince.

Dech: Jedno rozhodnutí je třetí že čtveřice, v nichž spisovatel vzpomíná na své dětství a mládí. Popisuje vše, co těžce nemocný osmnáctiletý chlapec prožil v pokoji smrti, jeho vlastní rozhodnutí uzdravit se, jeho vůli k životu, rodinné vztahy, zejména postavu milovaného dědečka, katarzi, po níž se najde matka se synem, i společenské zlo, jež nepřestává působit ani na samé hranici života. Suverénní literární text až asketicky soustředěného vyjadřování není zde pouhou stylistickou záležitostí. Obsahuje tvůrčí stanovisko autorovo, spočívající v odmítnutí iluzí a ve snaze o vyproštění a přesné zachycení faktů. V tomto smysli je Dech jednou z nejzralejších ukázek Bernhardova díla.

Rozsáhlá románová freska o bouřlivých událostech třicetileté války. Děj začíná krátce po bitvě na Bílé hoře a po útěku Fridricha Falckého z Čech. Končí smrtí Valdštejna a jeho protihráče Ferdinanda II. Autor charakterizuje povahové rysy obou protagonistů i jejich mocenské ambice.Román je v mnohém básnickou fikcí, i když autor čerpal z historických pramenů a tak se barvité obrazy z dvorského života střídají s válečnými scénami v rafinovaném kontrapunktu.

Podtitul: Dobrodružství objevů Dějiny objevných plaveb. Populárně vědecká kniha vypráví nejen o vlastních námořních objevech, ale všímá si také vybavení lodí, plavebních pomůcek a navigačních znalostí velitelů, které tyto plavby umožnily. Líčí námořní cesty Egypťanů, Řeků a Římanů, objevy arabských námořníků, Vikingů a Polynésanů, století velkých námořních objevů i přínos zemí severní Evropy. Seznamuje s rozvojem navigace, s významem poznávání vzdušných a mořských proudů pro bezpečnost plavby aj.

Příběhy tajemných tichomořských ostrovů a jejich obyvatel – Nová Guinea, Nový Zéland, Tahiti, Havaj, Tonga, Fidži, Samoa. Autor – zkušený cestovatel – přibližuje dějiny těchto odlehlých oblastí světa, jejich přírodní bohatství, kulturu, práci rybářů a zvyky domorodých kmenů, sleduje stopy Evropanů včetně slavného francouzského malíře Paula Gaugina.