Julius Dolanský
Původním jménem Julius Heidenreich, od 1945 se podepisoval též Heidenreich-Dolanský nebo Dolanský-Heidenreich. Studoval gymnázium ve Strážnici (1914–1915) a v Kroměříži (maturita 1922), poté na FF MU v Brně češtinu, němčinu a slovanské literatury (1922–1927, u Arna Nováka a Jiřího Horáka). PhDr. 1927 prací Vliv Mickiewiczův na českou literaturu předbřeznovou. 1926–1928 učil na reálce v Brně, 1928–1930 byl stipendistou na univerzitách v Bělehradě, Záhřebu a Lublani. Po návratu působil až do 1945 na reálných gymnáziích v Praze. Souběžně se 1933 habilitoval pro obor srovnávacích dějin slovanských literatur na FF UK, kde působil jako soukromý docent do uzavření vysokých škol (1939). Před válkou byl též členem Slovanského ústavu a redakce Ottova slovníku naučného nové doby (1933–1941), Společnosti pro kulturní a hospodářské styky se SSSR a Československo-jihoslovanské ligy (s jejím výborem byl za okupace kratší dobu vězněn na Pankráci). 1945 byl jmenován profesorem pro obor jugoslávských jazyků a literatur na FF UK, kde aktivně působil až do 1971. Zaujímal řadu funkcí společenských (mj. byl 1948 zvolen poslancem Národního shromáždění, v Sokole pracoval až do jeho zrušení 1952), a především vědeckých: byl ředitelem Slovanského ústavu ČSAV (od 1952 do jeho reorganizace 1963), členem Československého komitétu slavistů (od 1956) a Mezinárodního komitétu slavistů (1963–1970 místopředseda), místopředsedou Literárněvědné společnosti při ČSAV, předsedou Kruhu přátel Jaroslava Vrchlického.
Už od studentských let (1924) referoval v Lidových novinách o novinkách původní a překladové literatury i literatury odborné; v časopisech a periodikách publikoval odborné práce. Přispíval rovněž do řady tematických a jubilejních sborníků našich i zahraničních. Napsal řadu doslovů a předmluv k překladům, zvláště z literatury ruské a literatur jihoslovanských, doslovy a předmluvami doprovodil sborníky a výbory, které uspořádal.
Jeho dílo obsahuje přes 1800 bibliografických položek, zabývajících se problematikou literárně bohemistickou, polonistickou, rusistickou, srbochorvatskou, bulharistickou a sorabistickou, i obecnou slavistickou komparatistikou. Jeho součástí je také množství recenzí, publicistických a informativních článků.