Dagmar Eisnerová Knihy

"Kniha o češtině" vznikla z přemýšlení o jazyce, z přemýšlení ne zrovna soustavného, ale soustředěného. Nemůže a nechce nahradit poučení, jaké o jazyce může dát jen věda. K té má autor opravdovou úctu, a má ji do té míry, že češtinář na zapadlém venkově, který napíše kloudné pojednání o nějakém speciálním jazykozpytném předmětu, je v jeho očích víc než autor průměrného románu, i kdyby mu deset porot udělilo po státní ceně. Autor "Knihy o češtině" se neplete vědě do jejich věcí. Nechce nahradit ani jedinou z krásných knih, kterou nám dala a ještě dá nová a také již radostná věda o jazyce, věda, z níž se stala chlouba veškerého badatelského usilování v národě. Autor "Knihy o češtině" chcce práci vědy jen doplnit....

„Příběh, který teď píši," sděluje v dopisu z 11. listopadu 1912 Franz Kafka své snoubence Felici Bauerové, „...se jmenuje, abyste si udělala představu, ,Nezvěstný' a odehrává se výhradně ve Spojených státech severoamerických.'' Zápas, který s nikdy nedokončeným románem — čtenáři doposud spíše známým pod jménem vydání z roku 1927 „Amerika" — Franz Kafka svedl, byl pro něj více než důležitý. Po čtyřech letech nezáživné úřednické práce a svazku osmnácti krátkých próz totiž znamenal pokus nově vyjádřit a uchopit skutečnost, jíž se doposud spíše dotýkal. Nezvěstný je obraz moderní doby viděný očima dospívajícího chlapce a autor v něm hluboce umělecky vyjádřil pocit ohrožení běžného člověka odlidštěnými společenskými vztahy. Kniha, v níž Franz Kafka plně rozvinul i svůj přístup k hledání smyslu a jistoty lidského bytí a sociálně kritické postoje, dnes již patří k zlatému fondu evropské a světové literatury.

Knížka – s podtitulem „Román románu“ – svým způsobem ojedinělá, protože v ní romanopisec provází čtenáře svou duševní dílnou a seznamuje ho s řadou zajímavých podrobností vzniku stěžejního díla svého stáří, románu Doktor Faust, a zároveň i s množstvím skutečností svéhoosobního života a osobnostmi, s nimiž se stýkal, i se soudobým děním světovým, politickým i kulturním.

Velký humanista a myslitel, jeden z největších německých spisovatelů tohoto století, vložil do svých novel mnoho tragických konfliktů i autobiografických rysů. Vyjma první povídky, Malý pan Friedemann, která patří k začátkům autorovy tvorby, spadá většina novel tohoto výboru do Mannova vrcholného tvůrčího období, kdy psal své velké romány. Téměř ve všech je ústřední postavou umělec, bolestně hledající rovnováhu mezi duchem a životem, vlastní výlučností a zařazením se do všedního řádu života (Tonio Kröger, Těžká hodina, Smrt v Benátkách, Tristan, Zázračné dítě). Následují dvě drobné prózy Zmatek a raný žal, Pán a pes, dále politicky angažovaná novela Mario a kouzelník a povídkově zpracovaná indická zkazka Vyměněné hlavy.