Alexandra Teague píše s citlivostí, která se noří hluboko do lidské zkušenosti. Její poezie prozkoumává složité vztahy mezi místem, pamětí a identitou. Prostřednictvím bohatých, evokativních obrazů a pečlivě vybroušeného jazyka Teague zve čtenáře k zamyšlení nad přírodním světem a jeho propojením s našimi vnitřními krajinami. Její práce vyznačuje hluboké pochopení emocí a neustálé hledání smyslu v každodenním životě.
Explores cycles of family trauma and both the dangerous and recuperative powers of fantasy. Alexandra Teague attempts to understand and contextualize her ‘feral Victorian’ family in terms of trauma and mental health, but also with deep love and humour.