Karel VI. Schwarzenberg

Karel VI. Schwarzenberg (německy Karl Friedrich Maria Joseph Johann von Nepomuk Cyrill Method Fürst zu Schwarzenberg) (5. července 1911 Čimelice – 9. dubna 1986 Vídeň) byl český spisovatel, významný heraldik a příslušník starobylého rodu zdomácnělého v českých zemích - kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Za druhé světové války bojoval proti nacismu, avšak po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 odešel z republiky do exilu.

Spisovatelské a publicistické činnosti se věnoval již před válkou, ale až v exilu rozvinul svoji práci naplno. Psal především česky, ale také německy a anglicky. Část jeho práce však dodnes zůstává v rukopisech. V mládí psal též pod pseudonymy Bojna či Jindřich Středa.

Jeho synem je český politik Karel Schwarzenberg.

Narodil se jako první syn Karla V. z orlické sekundogenitury Schwarzenbergů a Eleonory roz. hraběnky Clam-Gallasové (vnučky Eduarda Clam-Gallase). Již ve třech letech o svého otce přišel, neboť Karel V. zemřel na úplavici jako nadporučík hulánů rakousko-uherské armády u Vukovaru na srbské frontě první světové války. Jeho matka se později znovu provdala za Zdenko Radslava Kinského z hraběcího rodu Kinských. Ještě jako dítě se tedy stal šestým knížetem sekundogenitury, ovšem v roce 1918 bylo v Československu šlechtictví s tituly oficiálně zrušeno.

Maturoval roku 1929 na pražském Akademickém gymnáziu. Dále studoval v Praze nejprve lesnictví na pražské technice a potom historii a heraldiku u prof. Josefa Pekaře.

Roku 1933 se Karel VI. ujal správy rodového majetku a v roce 1934 si vzal za manželku Antonii Leontinu z Fürstenbergu. Manželé měli čtyři potomky – Marii Eleonoru, Karla Jana Nepomuka, Bedřicha a Annu M. Karolinu.

Ve 30. letech se zapojil do činnosti Hnutí za nové Československo (známé též jako Vlajka). Prvorepubliková Vlajka byla hnutí československého nacionalismu, vymezující se proti kapitalismu, marxismu a německému nacismu. Nastupující pronacistická a antisemitská garnitura Vlajky Schwarzenberga v době Mnichovské krize a bez jeho vědomí navrhla za svého kandidáta na novou hlavu státu. Schwarzenberg se od tohoto návrhu distancoval a Vlajku opustil.

V době narůstající sudetoněmecké krize, která později vyústila v mnichovskou dohodu, zformuloval Prohlášení příslušníků historické šlechty, které prezidentu Edvardu Benešovi předala skupina 12 představitelů šlechtických rodů, vedená Karlovým nevlastním otcem Zdenko Radslavem Kinským.[3] Šlechtici se v prohlášení postavili za nedotknutelnost historických hranic českého státu a vyjádřili věrnost starých českých rodů Československé republice v době jejího ohrožení.

Po obsazení zbytku Československa Adolfem Hitlerem v březnu 1939 se Karel VI. odmítl stát říšským občanem a dále se hlásil k české národnosti. Doložil to svým podpisem národnostního prohlášení české šlechty, jehož hlavním autorem byl jeho bratr František Schwarzenberg. Prohlášení podepsalo navzdory nátlaku nacistů přes 80 českých šlechticů. Karel VI. proto patřil mezi šlechtice, na jejichž majetek zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich uvalil nucenou správu.

Karel VI. a jeho rodina byli přinuceni odejít ze svého sídla na hradě Orlík do malého zámku v Čimelicích, kde se věnoval psaní historických prací. V dubnu 1945 se na jeho popud vytvořil čimelický ilegální obecní národní výbor, který se připravoval na protiněmecké povstání. Karel VI. a jeho nevlastní bratr Norbert Kinský se následně účastnili květnového povstání v Čimelicích. Karel VI. se například podílel na odzbrojení maďarských vojáků ubytovaných v hostinci Na Knížecí. Během povstání se Karel VI. zranil při nehodě na motocyklu. Při jednání o kapitulaci jednotek SS, vedených generálem von Pücklerem, ho zastupoval jeho bratr Norbert Kinský.

Dne 4. června 1945 byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru v Čimelicích. Vedl ho téměř rok. Po válce sice opět právoplatně převzal kontrolu nad veškerým svým majetkem, ale již v roce 1948 byl majetek orlické větve Schwarzenbergů zcela zabaven novým komunistickým režimem Československa.

V prosinci 1948, již delší dobu po komunistickém převratu, se Karel VI. a jeho manželka Antonie Schwarzenbergová s těžkým srdcem rozhodli pro odchod do rakouského exilu. Vedly je k tomu obavy před další perzekucí jejich rodiny.

V Rakousku se Karel VI. věnoval převážně správě schwarzenberského archivu na zámku Obermurau v obci Murau ve Štýrsku, nicméně značnou pozornost nadále věnoval také českým dějinám. Byl českým velkopřevorem Řádu svatého Lazara od založení Českého velkopřevorství roku 1937 (duchovním převorem je nyní František Lobkowicz, bratr poslance za TOP 09 Jaroslava Lobkowicze). V emigraci oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu, jehož majetek na území Československa byl zestátněn.

Karel VI. zemřel 9. dubna 1986 ve Vídni, aniž se dočkal Sametové revoluce roku 1989 a kýžené možnosti trvalého návratu do vlasti.

Vzděláním právník, publikoval v 30. letech v řadě periodik: revuích Řád, Na hlubinu a Vyšehrad. Jeho příspěvky vycházely, většinou pod pseudonymem Jindřich Středa, vedle textů Jaroslava Durycha, Jakuba Demla či Jana Zahradníčka. Knižně publikoval Obrazy českého státu od roku 1526 do roku 1918 (v roce 1939) a Heraldiku (1941, reprint 1992). Karel Schwarzenberg svým životem a dílem, věren rodovému heslu „Nil nisi rectum“ (Nic než právo), vzdoroval vzmáhajícím se totalitním systémům 20. století – byl iniciátorem a autorem Prohlášení věrnosti historické šlechty českému státu v kritickém roce 1938, svým Slovem o Židech se již roku 1937 postavil proti antisemitským tendencím, stejně „proti proudu“ působilo jeho varování před rusofobií po srpnové okupaci Československa v roce 1968. V opozici proti totalitnímu režimu setrval Karel Schwarzenberg i v době poúnorové emigrace – byl předsedou Křesťanské akademie v Římě, publikoval Písně českého státu (Řím 1976) a řadu dalších prací. V roce 1991 vyšel péčí Zdeňka Rotrekla výbor ze Schwarzenbergových esejů z let 1936–1948 Obrana svobod.

Poznámka: V databázi Národní knihovny ČR veden pod jménem Karel František Schwarzenberg.