Rose Ausländer
11. květen 1901 – 3. leden 1988
Rakousko-židovská básnířka německého jazyka Rose Ausländerová se narodila v roce 1901 v Bukovině. K přesvědčení, že jazyk je nosným pilířem kulturní kontinuity, přivedl Rose Ausländerovou její židovský původ. Otec pocházel z městečka Sadagory nedaleko od Černovic, učil se tam u zázračného rabína Izraele Friedmanana v jeho proslulé chasidské škole.
Během svého mládí si Rose Ausländerová uvědomila jednotící sílu slova díky svébytné kultuře mnohonárodnostních Černovic. Němčina, společný kulturní jazyk všech skupin obyvatelstva ( patřili k nim i Rumuni, Ukrajinci a Židé), dokázala překlenout kulturní rozdíly mezi jednotlivými etniky. Po rozbití rakousko-uherského mocnářství byla Bukovina přičleněna k Rumunsku. Postupem času se v novém státě čím dál tím více prosazoval antisemitismus. Židé mluvili nadále německy, němčina zůstala jejich symbolem sounáležitosti. Rose Ausländerová se vrátila roku 1931 po rozvodu manželství s Ignácem Ausländerem ze Spojených států na Bukovinu. V Rumunsku žila dva roky a pracovala v Bukurešti jako cizojazyčná korespondentka. Když Bukovinu obsadili v roce 1941 nacisté, byla spolu s ostatními Židy nucena žít v černovickém ghettu.
Válku přežilo pouhých 5 000 z celkem 60 000 Židů Bukoviny. Byly mezi nimi skoro zázrakem nejen Rose Ausländerová, ale také její matka, bratr Max a jeho rodina. Mírovými dohodami připadly Černovice Ukrajině a Rose Ausländerová odešla do Spojených států. Na několik let přestala psát v němčině, básnila v angličtině a publikovala v amerických periodikách. V roce 1957 podnikla půlroční cestu po Evropě, během níž se v Paříži sešla s rodákem z Černovic a významným židovským básníkem Paulem Celanem. Setkání s ním jí pomohlo překonat uměleckou stagnaci, začala psát opět německy a přijala moderní dikci.
Když jí přiznali ve Spolkové republice Německo důchod jako oběti nacismu, umožnilo jí to poprvé v životě bezstarostně žít a tvořit. Rozhodovala se, zda neodejde s bratrem a jeho rodinou do Izraele, ale v židovském náboženském státě se necítila doma. Přestěhovala se do Düsseldorfu, kde zůstala do své smrti v roce 1988.