Petrohradský student Razumov se vrací domů a nachází spolužáka, který spáchal atentát na ministra vnitra a nyní žádá o pomoc. Tím se jeho svět zásadně mění. V carském Rusku na počátku 20. století je pronásledován kariéristy, obavami o budoucnost, občanskými postoji a výčitkami svědomí. Po rozhodnutí zradit kolegu se ocitá pod tlakem i v komunitě ruských uprchlíků v Ženevě, kam dorazil se zvláštním posláním. Dramatický popis Razumovova zločinu a trestu je považován za jedno z nejpůsobivějších děl autora, který kritizuje britskou blahosklonnost. Příběh, určený západnímu publiku, zkoumá podivné formy ruského revolucionářství, od Dostojevského a Tolstého po Bakunina a Černyševského, a zmiňuje i bolševického vůdce Lenina. Výsledkem je hluboký pohled do psychologie země, kterou mladý autor poznal na Sibiři, kde zemřeli jeho rodiče. Tragikomické vylíčení udavačovy bezvýchodnosti ukazuje, jak se postoje Západu a Ruska míjejí. Liberálně soucitný Západ Rusku nerozumí, a Rusko ani nechce, aby mu někdo rozuměl. Tato nevyzpytatelná velmoc se vyznačuje „četností mimořádného" a lavírováním mezi hulvátstvím a mysticismem. Autorovo mistrovské dílo tak stále promlouvá svou prorockou naléhavostí.
