Martin C. Putna (* 30. května 1968, Písek) je český literární historik a kritik, překladatel, zpěvák, moderátor a pedagog Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
Kazatel. Tvrde slovo. Slovo pro dospele duchem. Slovo vedouciho nevedeni. Slovo podobne slovum stoiku a epikurovcu, kyniku a skeptiku. Slovo, jez rozleptava nabozenska schemata. Slovo, jez bylo v cirkevnich komentarich zmekcovano a harmonizovano. Nejparadoxnejsi knihu hebrejske Bible beze vseho zmekcovani a harmonizovani komentuje literarni historik a vypomocny evangelicky kazatel Martin C. Putna.
Jiří Langer a Jiří Orten představují dva póly židovství a češství, literatury a víry: Langer se z modernity vrací k chasidství, ale občas ho vykládá velemoderně. Orten se ze židovských tradic téměř vyvázal, ale pod tlakem blížícího se šoa se vrací k Písmu. Modlitby českožidovské jsou uspořádány podle liturgického roku judaismu: K jednotlivým svátkům jsou přirazeny modlitby ladící tématem či náladou. Dva modlitebníci jsou doplněni na dvojí „minjan“, modlitební desítku: V první znějí úryvky z děl dalších českožidovských autorů, od obrozence Kappera po Ortenovy druhy. Druhou desítku tvoří úryvky těch, kdo se s židovskou zbožností rozešli, a přece v nich pracuje – či těch, kteří k židovství rodem nepatřili, ale zamilovali si dům izraelský, jeho víru a poezii. To poslední platí i pro editora knihy, Martina C. Putnu.
Šestý svazek Spisů Jakuba Demla zachycuje jeho duchovní a politické výkyvy během let 1923-1925, kdy se angažoval v Sokole. Toto ztotožnění s organizací a jejím myšlenkovým světem je logické, zejména v kontextu Demlovy frustrace z katolického světa a jeho náklonnosti k slovanskému nacionalismu. Dočasné zakotvení v Sokole koresponduje s jeho trvalým vztahem k rodnému Tasovu, přičemž tato souvislost přesahuje čas. Následující svazek, „V Tasově a v Sokole“, se zaměří na období, kdy Demlovo nadšení pro Sokol slábne. Sokolská čítanka (1923) shrnuje články pro sokolské časopisy, často vycházející z jeho promluv na sokolských akcích, a představuje světský, avšak nikdy zcela neduchovní protějšek jeho katolických knih. Sestrám (1924) obsahuje články určené ženám – Sokolkám a čtenářkám časopisu Sokolice. Česno (1924) přináší prózy, které, ač formálně „nesokolské“, sdílejí témata uzemnění a ekologické souvislosti. Šlépěje IX (1925) dokumentují Demlovy vztahy v sokolské obci a počínající spory, zatímco Tasov se jeví jako stabilní prvek. Oddíl Epilegomena obsahuje drobné sokolské články, které nebyly zařazeny do hlavních textů. Svazek je doplněn doslovem, edičními poznámkami, překlady cizojazyčných pasáží, vysvětlivkami reálií, jmenným rejstříkem a reprodukcemi ilustrací a obálek původních vydání.
Putování pražskou čtvrtí Košiře napříč staletími a v doprovodu osobností, které spoluutvářeli jeji (nejen literární) paměť: Jakuba Arbese, Karla Čapka, věštkyně Dojky, Alberta Vojtěcha Friče, Václava Hájka z Libočan, Jaroslava Haška, Jiřího Hejdy, Ignáta Hermanna, Josefa Hory, Jana Hřebejka, Jiřího Karáska ze Lvovic, Stanislava Mráze, Vítězslava Nezvala, Jiřího Ortena, Karla Poláčka, Lenky Reinerové, Jindřišky Smetanové, knížete biskupa Thun-Hohensteina, Jáchyma Topola, Jiřího Trnky a Jiřího Weila. Kniha obsahuje bezmála tři desítky fotografií současných Košíř, míst známých i dosud ne zcela objevených.
Ivan M. Jirous byl nejen duchovní vůdce undergroundu, vězeň, básník a magor, ale též velký modlitebník. Z Magorovy summy jsou vybrány nejlepší básně duchovní a seřazeny shora dolů: Nejprve Bůh ve třech podobách – Stvořitel, Vykupitel a Utěšitel. Poté nebeské zástupy neboli „katolický panteon“ – andělé, Panna Maria, „svatí staří“ a „svatí noví“, nekanonizovaní (a často nekanonizovatelní). Konečně ten, kdo se modlí – zase ve třech polohách: hříšník – vzpurník – vděčník. Nejsou to jen osobní modlitby Magorovy, ale magorské modlitby. Konkrétní jména a reálie si každý modlič může nahradit svými.
Karel Čapek mluví mnoha hlasy. Některé se modlí, některé rouhají, některé řeší věci jakoby zcela neduchovní. Některé jsou hlasy postav, některé vypravěčů. Někdy mluví autor mladě bouřlivý, někdy dozrále usazený, někdy tragicky prohloubený blízkým koncem. Z těch hlasů by bylo možné sestavit mnoho knížek. Skoro modlitby jsou sebrány napříč hlasy, žánry i vývojovými etapami tak, aby se s nimi nemodliči mohli modlit a kostelní nechodiči si k nim chodit pro útěchu. Knihu sestavil a glosoval Martin C. Putna, který se zaobírá duchovními dějinami evropskými i českými, také napříč konfesemi a žánry.
Kniha známého literárního historika navazuje na úspěšné předchozí tituly a prochází širokým územím bývalého rakousko-uherského mocnářství, zahrnujícím Čechy, Moravu, Slezsko, Rakousko, Uhry, Sedmihradsko, Chorvatsko, Dalmácii, Halič, Bukovinu a Bosnu. Autor vytváří galerii obrazů a myšlenkových konceptů, jejímž cílem je nové osmyslení Střední Evropy jako „duchovního prostoru proměnlivých hranic“. I přes „nekonečnou mnohost a pestrost“ nachází zřetelné rysy společných duchovních dějin, jejichž počátek se váže na vládu Habsburků a jejich snahu chránit region před tureckým a protestantským nebezpečím. Skutečná Střední Evropa se formuje v období „umírněného rakouského osvícenství“, které chápe náboženskou toleranci jako ctnost a snaží se reagovat na potřeby doby. „Rakouská civilizační mise“ představuje pomalé, ale soustavné přenášení modernizačního procesu ze Západu na Východ, což autor považuje za klíčové v duchovních dějinách Střední Evropy.
Rozsahem a šíří pojetí třísvazkové dějiny české katolické literatury Martina C. Putny mapují významnou část české kultury od roku 1848 do roku 1989. První svazek pokrývá období 1848–1918, druhý 1918–1945 a třetí 1945–1989. Tato odborná literárně-historická práce, napsaná jediným autorem, nemá v současné české literární vědě obdoby a je srovnatelná pouze s díly literárních historiků 19. a první poloviny 20. století. Putna se nezaměřuje pouze na výčet a charakteristiku děl české katolické literatury, ale zasazuje ji do evropského a světového kontextu. Zohledňuje nejen krásnou literaturu, ale i vývoj křesťanství, teologie, filosofické a esejistické práce a vztah katolické literatury k jiným náboženským a filosofickým směrům. Jádrem Putnova zájmu je česká katolická literatura krásná, zahrnující prózu, poezii, drama, esejistiku a memoárovou literaturu. Autor zaujme čtivým, esejistickým stylem, který oslovuje nejen odbornou veřejnost, ale i široké spektrum čtenářů. Kniha se věnuje jak oficiální katolické literatuře, tak samizdatové a exilové tvorbě. Je vyvrcholením autorovy dlouholeté odborné práce.
Češi, Evropa a Západ mezi minulostí a budoucností Co je vlastně Západ? Jsme my, Češi, skutečně jeho součástí? A pokud ano, proč? Jaká je budoucnost Evropy? Existuje ještě Střední Evropa? Jak se stavět k Východu? Je pro nás Rusko hrozbou nebo výzvou? I takové a podobné otázky si klade naše kniha, přičemž nenabízí žádné definitivní odpovědi, nýbrž se především snaží být inspirativní, provokativní a dialogická, jak je ostatně naší evropské a obecně západní civilizaci vlastní. Evropská a západní identita byla a je principiálně dialogická, nehotová - evropanství a západnictví národů se stále znovu rodí z krizí, otázek, odvahy a víry. Snad muže někomu otázka, vetknutá do názvu naší knihy, znít pateticky a sebestředně. Proč jsme Západ? Inu, proto, že se nemíníme vzdát kritického myšlení, pochybujeme sami o sobě, abychom vždy znovu pokračovali v onom dobrodružství, jež se rodí z pravdivého sebe-vědomí svobodných jedinců a národů.
