Pohádky a povídky vydané v roce 2003 obsahují prvních pětatřicet příběhů nejznámějšího pohádkáře na světě. Povídky a pohádky vycházejí u příležitosti dvoustého výročí narození autora a jsou doprovázeny ilustracemi Cyrila Boudy.
Kdo je detektiv Kalle? Přece ten nejlepší pátrač, a to je mu teprve třináct let! Jeho první případ se odehrává během prázdnin v švédském městečku Lillköpingu, kde se po několika letech zničehonic objeví strýček Kallovy kamarádky Evy-Lotty. Strýček se ovšem chová víc než podivně, neustále se zajímá o zříceninu na návrší, v noci leze oknem z pokoje, kupuje si zcela nevhodné věci, horlivě pročítá noviny, a to není zdaleka všechno. Kallovi je hned jasné, že tohle není jen tak. Něco podezřelého se chystá a on musí vypátrat co, než bude pozdě!
Dvousvazkový román dánského socialistického spisovatele představuje první rozměrnější prózu západoevropské literatury, jejímž hrdinou je proletář (je první částí románového cyklu, který pokračuje Dittou, dcerou člověka, Rudým Mortenem, Ztracenou generací a Jeanettou). Román, do něhož autor uložil řadu autobiografických prvků, se odehrává v prvním období dělnického hnutí v Dánsku a zachycuje zhruba dobu od konce sedmdesátých let do konce let devadesátých. Líčí vývoj prostého chlapce od dětství, kdy na venkově námezdně pracuje, až po mužný věk, kdy přichází do Kodaně a prací v dělnickém hnutí vyspívá ve schopného dělnického vůdce.
"Světlo světa", román, jejž sám autor považuje za své nejlepší dílo, líčící osudy básníka Ólafa Kárasona. Počíná vyprávěním o jeho trudém dětství, kdy jako obecní dítě žil jen z bití, hladu a dřiny kdesi při osamělém fjordu, daleko od dobrých lidí i od vzdělání, o jeho těžké nemoci, jež ho o několik let poutala na lůžko a však darovala mu schopnost niterněji vnímat a radovat se z maličkostí, obdivovat krásu slunečního paprsku. Ólaf se naučí číst a psát, dokonce psát verše jeho první básnické pokusy se avšak nezhedají s vlídným přijetím. Naopak ze statku, kde dosud žije, je vykázán a poslán přes hory do péče jiné obce. Sotva dospělého chlapce uzdraví cestou mladá dívka a pro básníka nastává od toho okamžiku nový čas. Je zdráv, touží po vědění, po lásce. Život mu vloží do náruče několik žen a určí ho otcem. A však bídě na lidské zlobě se Ólaf nedovede bránit, živoří i nadále a jedinou útěchou je mu hledání absolutní krásy, hledání světla světa.
Román dánského spisovatele z prostředí autorových rodných Ovčích ostrovů z doby před první světovou válkou. Tehdy to bylo malé, zapomenuté městečko a z osudů jeho obyvatel vytvořil autor barvitý obraz života v severské přímořské osadě. V popředí stojí muzikantská rodina KostelníkaIsaksena. Jeho tři synové Moritc, Sirius a Kornelius, kteří zdědili po otci neuhasitelnou vášeň k hudbě a věčný neklid v duši, prožívají různé podivuhodné osudy, jež končí téměř detektivním závěrem.
Román největšího současného islandského spisovatele, významného představitele mírového hnutí, poctěného zlatou medailí Světově rady míru, líčí těžký život islandského lidu koncem 17. a počátkem 18. stol., kdy Island byl vpodručí Dánska, hospodářské vykořisťování a politickýútlak změnily kdysi nejsvobodnější a kulturně nejvyspělejší severský stát v zaostalou zemi, v níž vládl hlad, mor, nevzdělanost a kruté mravy. Avšak ani v tomto ponížení neztratil prostý islandský člověk národní hrdosti a touhu po svobodě. V překonávání těžkých životních podmínek mu pomáhal živý vztah ke kulturnímu dědictví, jehož strážcem je v románě učenec Arni Arnaeus, zachraňující před zkázou zbytky slavných islandských ság. Přestože románové postavy a jejich osudy jsou smyšlené - autor sám zdůrazňuje, že jeho úmyslem nebylo psát historický román - podává dílo živý a pravdivý obraz minulosti Islandu a jeho lidu.
Román je třetí částí Nexöovy trilogie o vývoji dánského dělnického hnutí (Pelle dobyvatel, Ditta, dcera člověka), zahrnuje období od začátku první světové války do Velké říjnové revoluce r. 1917 a v jeho hrdinovi - spisovateli Mortenovi - zobrazil autor mnoho svých vlastních povahovýchrysů a zážitků z onoho období. Morten je spisovatel vyšlý z dělnictva, které se odtrhlo od Pella, t.j. od oficiální sociální demokracie, napravilo s pomocí ruských bolševiků své chyby a dospívalo k nutnosti revolučního boje.
Za 2. svět. války zůstalo Švédsko tzv. neutrální: nebojovalo, ale ododávalo nacist. Německu. Tato politika nebyla ovšem ani zdaleka vyjádřením skutečné vůle lidu, jehož postoj k světovým i domácím událostem zachytil ve svém románě G. Adolfsson. Sture Ingvarsson, chlapec z venkova, který se stal městským proletářem, jeho statečná a obětavá žena Erna, Ivar Johansson, uvědomělý, lidsky krásný komunistický funkcionář, Hej Svejs, starý sociální demokrat zklamaný nakonec politikou strany, dělník Karel Ivar - to jsou praví představitelé Švédska, to jsou ti, kteří s mnoha jinými bojují proti vykořisťovatelům, proti falešným "dělnickým vůdcům", i proti starým předsudkům, jež dosud oslabují dělnickou třídu Švédska. Román, jehož závěrečné kapitoly jsou z části věnovány i vývoji politických událostí v ČSR, zachycuje pravdivě a otevřeně léta válečná i dobu po nich a vrcholí začátkem velkého mírového hnutí, které i ve Švédsku neustále mohutní.
Vynikající kniha předního dánského archeologa o výzkumech slavných mumifikovaných těl z dánských bažin – Tollundského a Grauballského muže (o nichž napsal básně mj. Seamus Heaney). P. V. Glob píše ve čtivém podání o objevech zachovalých těl lidí z doby železné v rašeliništích severských bažin. Hlavní pozornost je soustředěna na Dánsko, kde zvláště severní Jutsko bylo bohaté na nálezy, ale také jiné evropské země jsou připomínány. Autor vysvětluje i způsob tehdejšího života, jak vysvítá z archeologických odhalení sídel a náčiní pravěkého člověka. – Doslov Evžen Neústupný.
,,Můj život je krásná pohádka, tak bohatá a blažená!'' Těmito vděčnými slovy uvádí svou autobiografii slavný dánský pohádkář H.Ch. Andersen (1805-75), spisovatel důvěrně známý našim čtenářům malým i dospělým. Stránku po stránce tu sledujeme zvláštní životní příběh nadaného chlapce, studenta odkázaného na přízeň bohatých, začínajícího autora zakoušejícího mnohdy velmi nespravedlivá ostří kritiky, náruživého cestovatele, člověka citlivého srdce a bystré hlavy, dobrého společníka, který se seznámil a spřátelil s mnoha významnými osobnostmi své doby. ,,Pohádka mého života'' není však jen onou nejupřímnější a nejpoetičtější autobiografií světové literatury, za kterou býva nejčastěji označována. Je dodnes živou historií prvních tří čtvrtin minulého století ve Skandinávii a zároveň obrazem pestrého kulturního dění v Evropě oné velké epochy.
V našom storočí platí oveľa viac ako kedykoľvek predtým zistenie, že existuje vzájomná závislosť umení. A nejde len o náhodné podnety, vplyvy alebo analógie, ale o programove spoločné východiskové body, postupy a ciele. Potvrdením týchto intencií je aj nová zbierka Jána Raka; dominantnýmekvivalentom, inšpirátorom a kľúčom jeho poézie je výtvarné umenie, obraz, výtvarník. I keď autorove výsledky skôr tradičným ako novým spôsobom (merané napríklad objavmi tzv. grafickej, vizuálnej poézie) prekračujú hranice medzi poéziou a výtvarným umením, nemožno im nepriznať silu a účinok hodnotného básnického umenia.