Knihobot

Miguel Otero Silva

    26. říjen 1908 – 28. srpen 1985

    Miguel Otero Silva byl venezuelský autor, jehož tvorba se neoddělitelně proplétá s bolestnou sociální a politickou historií jeho rodné země. Jeho psaní, často nabité humorem a satirou, sloužilo jako zrcadlo tehdejší společnosti a jako výzva k jejímu zlepšení. Využíval silný novinářský talent k odhalování nespravedlnosti a k podpoře svobodného projevu. Jeho díla jsou svědectvím o boji za demokracii a o vytrvalosti lidského ducha tváří v tvář útlaku.

    Miguel Otero Silva
    Cuando quiero llorar no lloro
    Lope de Aguirre. Fürst der Freiheit
    Ich weine nicht
    Casa muertas
    Victorinové
    Mrtvé a živé město
    • Mrtvé město - tragicky laděný příběh vymírajícího města, s ponurou atmosférou zániku. Dílo č. 1 - Městečko Ortiza pomalu zaniká, ale na druhém konci kraje vytryskla nafta, krev Venezuely.

      Mrtvé a živé město
    • Román zpodobuje na pozadí venezuelské společnosti šedesátých let 20. století tragicky končící příběh tří stejně starých chlapců z různých společenských vrstev, kteří se ve snaze o seberealizaci dopouštějí násilí a končí zbytečnou smrtí.

      Victorinové
    • V centre napínavého príbehu z doby konkistadorov stojí legendárna historická osobnosť, neraz neprávom odsúdená kronikármi a literátmi, jednoduchý vojak Lope de Aguirre. Stáva sa vodcom vzbury proti monarchii. V divých juhoamerických pralesoch statočne čelí predvídaným i neočakávaným pohromám. No najťažší je boj so zradou.

      Príhody a nehody Lopeho de Aguirre
    • Výber obsahuje tri romány: Mŕtve domy (1955), jeho voľné pokračovanie Prvé ropné žriedlo (1961) a titulnej román Keď mi je do plaču, neplačem (1970). Dej románu Mŕtve domy je zasadený do prostredia juhoamerického mestečka, žijúceho už iba zo slávy dávneho rozkvetu. Autor v ňom rozvíja dojímavý príbeh lásky mladej obchodníčky Carmen Rosy a pastiera dobytka Sebastiana, ktorý podľahne zákernej chorobe. V Prvom ropnom žriedle nachádzame hrdinku v rodiacej sa osadníckej komunite uprostred pestrej zmesi domáceho obyvateľstva. Zázračná ropa mení nielen tvár krajiny, ale aj charakter a vzťahy ľudí a vplýva na ich osudy. Titulnej román Keď mi je do plaču, neplačem súbežne rozpráva príbehy troch mladých mužov, ktorých spája zhoda dňa narodenia a krstného mena a pochádzajú z rôznych spoločenských vrstiev.

      Keď mi je do plaču, neplačem