Knihobot

Jón K. Stefánsson

    Jón Kalman Stefánsson je prozaik, jehož díla se ponořila do hlubin lidské existence s poetickým stylem a smyslem pro detail. Jeho psaní často zkoumá témata paměti, času a propojenosti lidských životů, zasazené do drsné, ale krásné krajiny Islandu. Stefánssonův jedinečný hlas a jeho schopnost zachytit křehkost lidské duše v pozadí přírodních sil z něj činí nezapomenutelného vypravěče.

    La tristezza degli angeli
    About the Size of the Universe
    Ráj a peklo
    Fish Have No Feet
    • Keflavik: a town that has been called the darkest place in Iceland, surrounded by black lava fields, hemmed in by a sea that may not be fished. Its livelihood depends entirely on a U.S. military base, a conduit for American influences that shaped Icelandic culture and ethics from the 1950s to the dawning of the new millennium. It is to Keflavik that Ari - a writer and publisher - returns from Copenhagen at the behest of his dying father, two years after walking out on his wife and children. He is beset by memories of his youth, spent or misspent listening to Pink Floyd and the Beatles, fraternising with American servicemen - who are regarded by the locals with a mixture of admiration and contempt - and discovering girls. There is one girl in particular he could never forget - her fate has stayed with him all his life. Lost in grief and nostalgia, he is also caught up in the story of how his grandparents fell in love in Nordfjordur on the eastern coast, a fishing village a world away from modern Keflavik, at time when the old ways still held sway. Their tragic love affair unfolded against the backdrop of Iceland's harsh nature and unforgiving elements.

      Fish Have No Feet
    • Román nejčtenějšího současného islandského spisovatele Jóna Kalmana Stefánssona je lakonickým popisem života rybářské obce nacházející se ve fjordu poblíž severního pólu. Všechny obyvatele živí lov ryb, a tak rybáři periodicky vyplouvají na moře. S věčným střídáním běsnících živlů, bouřek, vánic a mrznutí je boj o život roven odolávání ďáblu v pekle a jediným, co zde jakkoli vzdáleně připomíná opak, je starý pastorův překlad Miltonova Ztraceného ráje. I ten se však nakonec ukáže být prokletím - četba poezie může být životu nebezpečná. Přes veškerou nepřízeň se obyvatelé osady nikdy nevzdávají naděje (či Naděje, jak zní jméno jedné z lodí). Věnují se co možná nejvíc životu, neboť podle nich člověk umíráním ztrácí ráj, přestože to mnohokrát není více než jen několik zářivých chvil roztrhaných tmavými dny. Slzy se nedají navléct na šňůru, spustit ji jako třpytivé lano do temné hlubiny a vytáhnout ty, kteří zemřeli, třebaže měli žít. Zhasne světlo života a promění se ve tmu v okamžiku, kdy přestaneme žasnout, kdy se přestaneme ptát a začneme brát život jako běžnou součást všedního dne?

      Ráj a peklo