Witold Szabłowski Knihy

Proč s posledním ruským carem zastřelili i jeho kuchaře? Kdo se staral o Stalinův jídelníček v jeho tajné dače nedaleko Moskvy? Co dostávali k jídlu první likvidátoři černobylské katastrofy? Nová kniha Witolda Szabłowského tematicky navazuje na bestseller Jak nakrmit diktátora, tentokrát se však autor vydává po stopách kuchařů, před jejichž očima a nad jejichž pokrmy se utvářely dějiny Ruska a Sovětského svazu. V osmnácti příbězích vypráví osudy lidí, kteří vařili vůdcům země od Mikuláše II. až po Putina, ale také sovětským vojákům v Afghánistánu. Setkává se s pamětníky hladomoru na Ukrajině a blokády Leningradu, zavede nás "do kuchyně" v obležené mariupolské továrně Azovstal. Prozradí, co jedli první kosmonauti, ale také se snaží přijít na to, kolik pravdy je na Putinově historce, že jeho dědeček vařil pro Lenina a Stalina. Především je ale tato kniha o tom, jak může být zdánlivě nevinné kuchařské umění zneužito k politickým cílům a jak ruské impérium po celé věky zdatně krmí své obyvatele propagandou. Když nahlédneme pod pokličku ruského režimu, naskytne se nám unikátní pohled na osud země od posledních záchvěvů carismu až po dnešní dobu. Ten je navíc doplněný řadou receptů různorodé kulinářské kultury Ruska a dalších národů SSSR.

Další z řady knih polských literárních reportáží přináší vzrušující vyprávění o životě v zemi rozpolcené mezi Východem a Západem, islámem a islamofobií, načichlé konzervatismem a postmodernou, steskem po Evropě a euroskepsí a přibližuje rozporuplnou tureckou mentalitu, její světlé i stinné stránky, vraždami ze cti počínaje a sexuální revolucí konče. Autor si povídá s lidmi, kteří mu mohou pomoci pochopit zvláštní a znepokojující charakter současného Turecka. Každá reportáž je spojena s konkrétním osudem, každý hrdina má příležitost vyprávět svůj příběh, a i když je to pouze střípek barevného světa, jenž nás přivádí do hlubin Turecka, do srdce národa, který – nakažený evropskostí – ztrácí svůj pravidelný, tradiční rytmus, daří se autorovi dosáhnout ideální rovnováhy mezi nekompromisní novinařinou, důkladnou politickou analýzou a humorným příběhem. Jeho reportáže přinášejí dokonalý vhled do reálií současného Turecka, jeho silných stránek, slabostí či paradoxů.

Volyňský masakr – etnické čistky polských obyvatel na Ukrajině, které probíhaly od února roku 1943 do února roku následujícího. Proč sousedé začínají vraždit své sousedy? Kdo a proč v sobě najde sílu zachovat se lidsky uprostřed běsnění? Jak těžké je vybírat mezi „svými“ a „cizími“? Lze zastavit spirálu nenávisti a pomsty? Reportér Witold Szabłowski hovořil s pamětníky tragických událostí přesahujících svou brutalitou naši představivost, studoval archivní prameny a deníky. Jednou z důležitých postav knihy je také Jan Jelínek, český evangelický kněz, který žil od roku 1937 v Kupičově na Volyni. Na své faře skrýval všechny pronásledované: Židy, Poláky i Ukrajince.

Lidé musejí jíst, ať jde o obyčejného člověka, krále či prezidenta. Nebo diktátora. Ani revoluce se nedají dělat s prázdným žaludkem. Witolda Szabłowského napadla otázka, kdo vařil nejhorším diktátorům 20. století, když utlačovali a masakrovali obyvatele vlastních zemí? Co mohou říct o historii lidé, kteří se denně starali o jejich jídelníček? Co měli nejradši Pol Pot, Idi Amin, Milton Obote? Na čem si pochutnávali Fidel Castro, Saddám Husajn či Enver Hodža? A kdo byli lidé, kteří byli diktátorům denně nablízku a snažili se je udržovat jídlem v dobrém rozmaru? Autor vyhledal osobní kuchaře diktátorů, aby vyslechl příběh jejich života a dozvěděl se, co měli pod pokličkami hrnců, když se řešil osud země nebo světa. Ovlivnili svým kuchařským uměním chod dějin? Jejich osudy odpovídají na mnohé otázky, a zároveň tak autor kreslí intimní portréty diktátorů v domácím prostředí. Navíc kuchaři prozrazují recepty na oblíbené pokrmy svých zaměstnavatelů, podle nichž si může uvařit i čtenář. Kniha vyšla s úspěchem zároveň v USA a Polsku a ocitla se ve finále literární soutěže o nejlepší světovou knihu na kulinární téma za rok 2020 (Gourmand World Cookbook Awards).

V další knize Witolda Szabłowského najdete nezvyklý příběh posledních bulharských medvědářů a jejich cvičených medvědů, kterým sundali řetězy a učí je žít volně, bez drilu. Autor nachází překvapivou paralelu mezi osudem zvířat a vývojem postkomunistických zemí východního bloku. Pomocí metafory nám ukazuje, jak složitá může být cesta ke svobodě pro společnost, která žila dlouhá léta za železnou oponou, a jak nelehké je pro mnohé vyrovnat se s novou realitou. Také v reportážích z Kuby, Polska, Albánie, Srbska, Kosova, Řecka, Ukrajiny, Estonska a Gruzie autor zjišťuje, že je někdy lehčí změnit režim než mentalitu lidí. Při cestách za svými hrdiny například zkoumá v Kosovu reakci obyvatel na čerstvě nabytou nezávislost, na Kubě naslouchá místním, jak se obávají o život Fidela Castra, ve Stalinově muzeu v Gori zas průvodkyním, které vůdce dodnes adorují, zkoumá vztah Ukrajinců k možnému vstupu do Evropské unie, na londýnském nádraží nocuje s polskou bezdomovkyní, hledá rozpadající se albánské bunkry, se srbskou cestovkou se vydává po stopách Radovana Karadžiće? Zdá se, že v jeho příbězích, v nichž nechybí absurdita a černý humor, jsme všichni tančícími medvědy, kterým svoboda přináší úlevu, ale současně také nejistotu a bolest.

With a keen eye for the unusual and the ironic, Szablowski takes us from eastern Europe to London, Greece, and Cuba, uncovering the stories of people whose lives haven't quite caught up with their countries' political turns: the women who take care of Stalin's childhood home in Georgia; the man who feigned being a healer to escape war crime accusations in Serbia; the villagers who turned their homes into hobbit holes for tourism in Poland.

A devastatingly original look at the world's worst dictators, through the eyes of their personal chefs, by award-winning Polish author Witold Szablowski.

Zab�jca z miasta moreli to wielowątkowa opowieść o Turcji rozdartej między Wschodem a Zachodem, islamem a islamofobią, przesiąkniętej konserwatyzmem i ponowoczesnością, tęsknotą za Europą i eurosceptycyzmem. W każdym z reportaży Szabłowskiego ważą się czyjeś losy, każdy bohater ma okazję przem�wić pełnym głosem, opowiedzieć swoją historię, nierzadko zadziwiony własną odwagą, kt�rą wyzwolił w nim polski reporter. Imigranci z Afryki, młode dziewczyny uciekające przed widmem zab�jstw honorowych, Ali Agca — to zaledwie ułamek bajecznie kolorowego, choć niekoniecznie bajkowego korowodu, kt�ry prowadzi nas w głąb Turcji, do serca narodu, kt�ry — zainfekowany europejskością — gubi sw�j miarowy, tradycyjny rytm.

Mit seinen fesselnden Reportagen entführt uns der Journalist und Schriftsteller Witold Szablowski in die Türkei – ein Land im Spagat zwischen Europa und Asien, ein Land der kulturellen Vielfalt. Er zeigt uns, wie zerrissen es ist zwischen Tradition und Moderne, Religiosität und Laizismus, EU-Sehnsucht und EU-Ablehnung. In bester Tradition weltberühmter polnischer Reporter wie Ryszard Kapuscinski reist Szablowski quer durchs Land und sucht den Kontakt zu den Menschen. Von Imamen und Feministinnen, Schuhverkäufern und Sexologen lässt er sich die Türkei erklären. Er trifft den Bruder des Papst-Attentäters Ali Agca und ehemalige Prostituierte, die bei der Wahl zum Parlament kandidieren. Von einem unscheinbaren Fremdenführer lässt er sich zu einem Streifzug in die osmanische Architekturgeschichte inspirieren. Und ein Iraker, der vor seiner Flucht als Übersetzer für die US-Armee gearbeitet hat, führt ihn ein in die Welt der Schlepper und Flüchtlinge am Mittelmeer. Die große Stärke der Reportagen liegt darin, dass all diese Menschen selbst zu Wort kommen und ihre persönlichen Geschichten erzählen – der Respekt und die große Empathie, mit denen ihnen der Autor begegnet, sind beachtlich und geben Einblick in ein oft widersprüchliches, aber hoch faszinierendes Land.